Mladoboleslavská Jednota Československé obce legionářské vydala na sklonku uplynulého roku v nákladu 500 kusů brožuru, věnující se sklonku druhé světové války v Mladé Boleslavi a v Debři nad Jizerou. Tato brožura nese název Květnové dny v Mladé Boleslavi 1945 a je zajímavá tím, že se zde prvně seriózně píše o náletu na Mladou Boleslav a také je tu prvně, zveřejněn seznam padlých spoluobčanů. Autorem brožury je člen Československé obce legionářské, student politologie a historie Jiří Filip.

Můžete ve stručnosti přiblížit obsah brožury?
Čtenáři se mohou na čtyřiadvaceti stranách dočíst o třech hlavních událostech konce války: ozbrojeném povstání v Debři, incidentu u třetí brány automobilky a největší část je věnována náletu na město ze dne 9. května 1945.

Čím vás zaujalo téma květnových dnů, a proč jste se zaměřil právě na nálet z 9. května?
Vzpomínám si, že poprvé mě to téma zaujalo ve čtvrtém ročníku na gymnáziu, kdy jsem si nálet na Mladou Boleslav vybral jako seminární práci. U náletu se totiž nevědělo, kdo byl jeho původcem– zda Němci nebo Sověti, v sedmdesátých letech se dokonce spekulovalo, že to byli Američané. Zkrátka den náletu obestíralo nejedno tajemství. Začal jsem pátrat po pamětnících a zjišťovat nové věci. A další stopy a fakta přinesla i nadcházející léta. Z těch střípků se daly složit nové poznatky, které jsem poté publikoval v měsíčníku města Boleslavanu. O této brožuře se dá říci, že je vlastně aktualizovaným sborníkem zmíněných příspěvků.

Neplánujete vydání nějaké rozsáhlejší publikace?
Rád bych vydal monografii, která by byla mikrostudií květnových dnů roku 1945 v Mladé Boleslavi a jejím okolí.

Existuje v historii Mladoboleslavska hodně bílých míst?
V Mladé Boleslavi je hodně témat a prázdných míst v historii, které by bylo dobré zpřesnit nebo dovysvětlit – třeba zmapování života na Mladoboleslavsku v období první republiky, nebo období normalizace. Ale i druhá světová válka by mohla být zpracována precizněji.

Je těžké shánět pamětníky a pracovat s nimi?
Někteří pamětníci se přihlásí sami, jiné mi třeba někdo doporučí. Výhodou je, že Československá obec legionářská má své vlastní stránky. Nyní, po vydání brožury lidé krásně reagovali, a chtěli leccos doplnit. Získání co nejvíce svědectví je nesmírně důležité. Například teď se chystám za pamětníkem, jenž byl členem Okresního národního výboru v Mladé Boleslavi za lidovou stranu. Je mu devadesát let.

Jak si ale můžete být jistý, že jsou jejich výpovědi pravdivé?
To se dá zjistit při porovnání s dobovými archiváliemi. Například v 90. letech vyšla publikace Eduarda Žďárského Trojhvězdí domova, který zaznamenal vzpomínky pamětníků z Debře na konci války. Při porovnání s archiváliemi z let 1945 – 1946 bylo ale jasné, že spousta věcí nesedí. Nejcennější jsou výpovědi lidí, kteří danou dobu zažili už v relativně dospělém věku. Výpovědi pamětníků, jenž daný moment v historii pamatují jako děti, mohou být zkreslené. Ale to samozřejmě nemusí být pravidlem. Třeba jeden pamětník z Debře popsal velice výstižně situaci, kdy jeden kolaborant odjížděl do kasáren varovat Němce, a on s ostatními dětmi to běželi říci domů, aby jej ostatní stihli zastavit.

Když o tom vyprávíte, zdá se, že jste tak trochu detektiv. Dá se historické bádání přirovnat k detektivnímu pátrání?
Tak trochu ano. Skládáte si po střípcích minulý děj do sebe, snažíte se dospět k popisu události tak, jak se stala – leckdy hodinu po hodině. Svědectví přicházejí od lidí z různých míst Mladoboleslavska, takže je to taková skládačka, která teprve jako celek dá dohromady trochu jasnější obraz o tom, jak to tehdy bylo.