Tyhle písničky si čas od času pustím. Na cédéčku, nebo z počítače. Jen tak, když čučím do bedny, tedy počítačové obrazovky, a chci mít chvíli pohody. Ty písničky totiž byly, jsou a budou vždy pohodové. Skupina EX 05 s nimi dobývala svět. A vlastně ještě dobývá.

A já se pořád tak nějak těším. Těším se na to, že mi zavolá Milan Frumar, lídr kapely EX 05, a spustí tu svoji vyřídilku, kdy nebudu mít šanci se na něco zeptat. A oznámí mi, že zase něco vymyslel. Případně vymysleli. Tedy on a parta kolem kapely EX 05. Kolem nesmrtelné party hudebníků z Benátek nad Jizerou.

A zrovna tuhle mi Milan zavolal. Povídá: „Hele, tak jsme natočili zase nový cédéčko a budeme ho křtít. Jednak se ptám, jestli o tom nechcete v Boleslavským deníku napsat, a pak, jestli bys mi ho s Pepou Podolákem z rádia Jizera a fotografem Bohoušem Rosenkranzem nepokřtil."

Kývnul jsem. Na obojí. Křest toho cédéčka bude v areálu benátecké Loděnice v sobotu 20.července. Hrát se bude od deváté. Večerní. Už se těším.

Milane, jak se cédéčko jmenuje?

Muzikantská duše.

Tak to je věru příznačný název. Zvláště pro tebe. Vlastně jsem tě nikdy neslyšel mluvit o ničem jiným než o hudbě.

Je to podle pilotní písničky na albu, kterou hrajeme nově i v repertoáru a zdá se nám, že ze všech skladeb na „placce" stylově nejvíce charakterizuje naši tvorbu za celá léta hraní až k dnešku.

Kolik skladeb na cédéčku je?

Dvě desítky.

Křest cédéčka se uskuteční v Loděnici v sobotu 20. července. Budete hrát jen vy?

Nebudeme, jako host večera vystoupí skupina Artes.

Kde jste cédéčko točili?

„Exnulapětkové" cédo bylo natočeno tradičně v domácím studiu kapely. Základy, nebo-li bicí s basovou kytarou, jsme natáčeli ve zkušebně kapely, stejně jako se potom přitáčely klávesy, kytary nebo zpěvy. Finální zpracování nahrávek, jako je míchání a mastering, pak bylo dokonáno ve studiu Frmol (rozuměj Frumarův mol pozn. autora), kde byly snímky finalizovány a vymixovány do konečného tvaru tak, aby mohly být zařazeny na CD.

Kdo se na cédéčku podílí obsahově i peněžně?

No, popravdě…

… Jak jinak.

Již po několikáté jsem v kapele při podobných počinech také producentem, který se musí postarat prakticky o všechno. Začíná to samotným natáčením a jeho nějakou ucelenou režií, bez které to nejde, a končí to u propagace, peněz a sponzorů, grafických návrhů a předání hotových snímků firmě k lisování a zkompletování CD, samozřejmě vyposlouchaných do Alelujá, aby vše sedělo. Jako autor muziky a textů si musím pohlídat konečný výsledek zvuku. (Smích…) Jinak jsme pár sponzorů sehnali, takže i v tom nakonec spokojenost.

Netřeba se chválit potichu. Jsi spokojen?

Nástroje a zpěvy jsme natočili poměrně rychle. Přiznávám, že nejdéle trval mix samotných nahrávek. Výsledný mix cédéčka nám totiž trval skoro rok. Mixoval jsem si to po svém, od srdce, prostě jak to cítím. Pak mi syn Honza (basista EX 05 pozn. autora) ukázal jiný postup a já jsem to zase celé rozházel a předělal, pak jsem se vrátil k původnímu postupu a zase jsem to celé přemixoval ještě jinak, až už jsem nevěděl, co s tím. Tak nám na tom záleželo! Poslouchali jsme to na zkouškách, natočili jsme si to každý na poslech s tím, si k tomu uděláme doma poznámky, co se komu líbí a co ne. Každopádně je to zvukově zase krok o dva dopředu a je to zas o kus lepší než minulé CD.

Takže jinými slovy, spousta práce.

Jasně, jak jinak. Musím ale říci, že to bylo hodně náročné a že je to uzavřený proces si netroufám říci ani dnes. Příště to bude určitě zase lepší. Tohle je prostě běh na dlouhou trať, nikdy neskončí pocit, že to není možné udělat lépe.

Co bys přece jen na tomhle albu vyzdvihnul?

Musím pochválit pohodový zpěv Jirky Rákosníka. On třeba na jedné zkoušce nazpíval třeba i čtyři skladby po sobě a ani jednu ještě neznal, jak zní.

Kdo všechno se na desce ještě podílel?

Na samotném natáčení základů se nejvíce podílel můj syn Honza Frumar (basová kytara pozn. autora), který nastavoval a nazvučoval mikrofony k bicím, natáčel Jirkovy vokály, Zdeňkovy klávesy. Některé kytary zase natočil Jirka Rákosník ve svém domácím studiíčku, a to platí samé u kláves. Zdeněk Tvrdík zase něco točil doma v Praze. Bylo to hezké natáčení, takové velice pohodové…

Kolik bylo původně natočeno skladeb, než jste rozhodli s konečnou platností?

Celkově jsme připravili tři desítky skladeb. Po vyhodnocení a posleších jsme se definitivně shodli na těch dvaceti.

Jak bys album charakterizoval a kdo je autor muziky a textů?

Já nevím. Je to prostě EX 05 po 30 letech své muzikantské dráhy. Já bych řekl, že jsme uzráli a už víme, co děláme a jak to děláme. No a nejvíce nás pohladí, když se bude CD líbit našim fanouškům. Můžu jednu příhodu?

Jasně, sem s ní.

Na jedné charitativní akci, jsme potkali dlouholetého kamaráda z muzikantské branže. Když jsme se po hraní dali řeči, on nám děkoval, že ta naše muzika byla opravdovým pohlazením po duši, že tam byla dynamika, přednes, dobrej zvuk a já nevím, co ještě. To potěší, a tak, i když jsme hráli zdarma na charitativní akci, bylo to v ten moment větší ohodnocení, než sebevíc peněz v kapse. My jsme do té doby neměli pro CD jméno, no a tak jsme k tý duši, co o ní mluvil náš starý kamarád, přidali Muzikantská. A název byl na světě.