Eva Reiterová? To je přece Runa, Káča, Gertruda, Beatrice, Dona Elvíra, Růžena, Klásková, Dorina i Dolly Leviová

Máte ráda květiny? Květiny? Ano. Neznám ženu, která by neměla ráda květiny. Jakou květinu máte nejraději? Růže. Jste Boleslavačka. Pamatujete si na své první vystoupení vboleslavském divadle. Mám na mysli po návratu zhereckého cestovatelství. První premiéra, to byl, tuším, Koncert nebo Království boží na zemi? Byla to role Runy… Runa. Ano! Pravda. Vždyť tím se otevíralo divadlo. Já zapomněla. Vkaždém případě jste těch rolí vboleslavském divadle odehrála spousty. Řekněte mi, vzpomínáte na všechny role? Když se řekne nějaká konkrétní postava, tak si na ni vzpomenete? Na detaily, které vám hru připomínají? Nebo role odchází sderniérou? Záleží na tom, jaká to byla role, a sjakým režisérem. U všech her to není stejné. Třeba zrovna na Runu jsem si nevzpomněla. Jste vMladé Boleslavi spokojená? Vdivadle nebo ve městě? Řekněme v divadle. Jak spokojená? Vytížením, úspěchy, případnými neúspěchy. Já asi spokojená nejsem nikdy. Příjde mi, že když je člověk moc spokojený, tak už je to nějak špatně. Spokojenost není asi moje vlastnost. A sama se sebou? To už vůbec ne. Proč nejste sama se sebou spokojená? Je to už vmém naturelu. Nejsem spokojená. To mě žene dál. Vaše nespokojenost ale na vás rozhodně není vidět. To snad není podstatné. Ptáte se mne, zda jsem spokojená. To, jestli to je vidět, nebo ne, je druhá věc. Na mne působíte tak, že zvás právě spokojenost vyzařuje. Zčeho pramení podle vás vaše nespokojenost? Teď jste na mne vykulila oči, jako byste říkala: Co je to za otázku? Ano, co je to za otázku? To je široký pojem. Řekněme, že určitá nespokojenost vás budí kdalším výkonům. Tak, abyste na sobě pracovala. Dalo by se to tak říct. Když porovnáte divadla vOstravě, Liberci, Praze, Boleslavi, vidíte rozdíly? Jasně, ale srovnávat se to nedá, protože vkaždém jsem hrála vjiné době. A publikum se dobou mění. VMladé Boleslavi jste od roku 1994. Publikum se tu také měnilo? Hodně. Jak? Je mladší? Starší? Veselejší? Nedá se to takhle jednoduše popsat. Jsou třeba stálí návštěvníci, kteří chodí odjakživa, divadlo je jejich libůstka, radost. Pak jsou ti, kteří chtějí vidět něco výjimečného, vyberou si jedno, dvě představení. A předtím vživotě vdivadle nebyli. Třeba se potkáte spětapadesátiletým člověkem, který vám řekne, že nikdy vdivadle nebyl. A pak řekne: Ani jsem netušil, že divadlo může být prima. Jak se díváte na návštěvníka divadla, který přijde vdžínách? To je třeba právě ta proměna publika. Dřív to tak nebylo. Jít do divadla vdžínách a tričku bere dnes mnoho lidí za něco normálního. Neodsuzuji to. VPraze je úplně normální nechodit do divadla vobleku. Vmenších městech si lidé divadla víc váží. VPraze jdete po ulici a můžete zaskočit do divadla na každém rohu. Ale to je docela hezké. Já to nehodnotím, jen konstatuji, že to tak je a před lety to tak nebylo. Co je pro vás na samotné hře nejhezčí? Když se lidé mají zasmát, zasmějí se a potvrdí předpoklady? Nebo třeba chvíle, kdy se klaníte a je slyšet dlouhotrvající potlesk? A když cítíte, že je to upřímný potlesk? Nikdy nevíte jistě, zda je to upřímný potlesk nebo zda diváci tleskají jen zpovinnosti. Mnohdy má herec pocit, že se daří, a pak se ozve jen pár plácnutí a diváci jdou domů. Nebo máte pocit, že se nedaří, objeví se technické problémy, spadne kulisa . . . . . a lidi jsou nadšení. Podle potlesku se nedá určit, zda bylo představení dobré, či nikoliv. Je to strašně subjektivní. Jak moc jste nervózní před nástupem na jeviště? Čím jsem starší, tím je to horší. Máte noční můru, že zapomenete text? Ano. To jsou klasické herecké sny, kdy se probudíte orosený s pocitem, že vám řekli, že dneska hrajete hru, kterou jste vživotě nečetl. Roli kterou neznáte. A s cizími herci. Takže se občas probudíte zpocená? Ano. Takže by tam byl ten workoholismus? Já nejsem workoholik. Váš manžel je také herec. Bavíte se doma o divadle, nebo je tahle oblast tabu? Ne. My jsme podobného založení. Mluvíme o divadle, o vaření, normálně o všem. Vídáte navzájem své role? Pokud to jde, ano. A jste sobě navzájem kritici, rádcové? Rádcové určitě ne. Ale řekneme si, kdo jak hrál. Kde „dobíjíte baterky“? Doma? Na kávu? Na procházce? Na kávu rozhodně nechodím. Jsem totiž ráda, když můžu být chvilku sama. A když jste sama? Jdu třeba spejskem na procházku. Povídáte si sním? Samozřejmě. Co máte za rasu? Máme nového pejska – „štyrského highlandra“, jak říká můj muž. O prázdninách nám umřel kokr, teď máme rasu „přes ulici“. Je to asi pětibarevný nádherný kříženec slovenského čuvače pravděpodobně snějakým loveckým psem. A jiná zvířata kolem sebe nemáte? Máme. Rybičky. Taky dva syny. To nejsou zvířata, ale lidi. Myslím, jestli vám tak někdy nepřipadají? Přece jen to jsou kluci. Není u nich touha po divadlu? Zaplať Pán Bůh ne! To říká většina herců, že nechtějí, aby jejich… … můj muž by vám řekl, že by mu to nevadilo. Jeden je na vysoké škole, druhý příští rok maturuje, ale kdivadlu se nechystají. A já jim ho nedoporučuju. Když říkáte, že nedoporučujete, aby hráli divadlo, to znamená… … že se mě teď zeptáte, proč? Proč? Všichni se na to ptají. Tak proč? Když jsem začínala hrát divadlo já, bylo úplně jiné. Tedy si to alespoň myslím. Teď je hodně o penězích. Zkomercionalizované? Dalo by se to tak říct. Myslíte, že je divadlo nyní větší boj o pomyslné koryto? Jak to myslíte? Nerozumím vám. Musíte přece mít kšefty. Vtomhle slova smyslu to nemyslím. Tak jak? Mnohdy se dělá divadlo tak, neplatí to samozřejmě všeobecně, aby bylo „líbivé“, pro každého. A je jedno, jak a proč se má líbit. Někdy mám pocit, že se až moc vnucuje. Když jsem šla kdivadlu, tak to tak nebylo. Možná si to jen namlouvám, protože mi je těch padesát. Pro tuhle společnost jsem „mrtvý člověk“. Těžko bych hledala jinou práci. Myslíte? Tak se podívejte na inzeráty. Tvrdí se, že není rozdíl mezi mužem a ženou. Když pak ale dojde na lámání chleba, je to jinak. Vpadesáti můžete jen těžko přesedlat na jinou profesi. To by musel být velký zázrak. Divadlo děláte celý život. Přece jste u něho nezůstala kvůli tomu, že nemáte kam jít, ale protože ho milujete. Tak asi proto, že bych už nic jiného dělat nemohla. Kdyby vás to divadlo nebavilo, tak byste přece ztéto branže dávno zmizela? Nejde o bavení. Musí vás to přece bavit!? Když člověk dělá nějakou práci, třeba i loupání brambor, prostě každou práci, musí ji dělat rád. Jinak to nemá smysl. Já bych řekl, že vsouvislosti sprací „bavení“ a „dělat rád“ je stejné. Je přece rozdíl, když někdo dělá práci, která ho baví, a nebo jestli dělá jakoukoliv práci a najde si vní to, co je pro něho důležité a co mu dělá radost. Naznačujete tedy, že vás herecká práce občas nebaví, ale najdete si na roli něco hezkého tak, abyste ji odehrála ráda? To ani jinak nejde. Já ji budu muset hrát, ať se mi líbí nebo ne. Ale to přece nemusíte? Jsem vangažmá, tak musím. Kdybych byla na volné noze, potom bych si mohla vybírat role, které se mi líbí. Jsem ze staré školy a v angažmá si herec role nevybírá. Stává se vám často, že vboleslavském divadle dostáváte role, které vás tolik nebaví, a musíte si na nich hledat to hezké? To nedovedu posoudit. Samozřejmě jsou role, které jsou mi blízké, některé člověku takzvaně sednou. Při nich máte pocit, že vypovídají přímo o vás. A jsou role, ke kterým se musíte nějak prokousat. Několik let jste působila jako moderátorka na rádiu Jizera. Jak to bylo časově náročné? Pro mě to bylo hodně těžké. Frekvenci jsem měla ráno od čtyř do osmi. A někdy jsme se ze zájezdů vraceli ve dvě ráno, někdy i později. Naštěstí jsem ještě měla maminku. Ta mi pomohla. Třeba vtom, že ráno vypravila kluky do školy. Maminka umřela, a pak už to nešlo. Už jsem na to neměla sílu. Říkala jste, že byste vpadesáti těžko hledala zaměstnání, ale moderování vám šlo. To musí posoudit posluchač. Ale je to podobná profese. Třeba dramaturgie by mě také bavila. Ale takovou operátorku upočítače bych dělat nemohla. Měla jsem co dělat, abych zvládla počítač vrádiu. Vůbec nechápu, jak se mi to podařilo. Ale naučila jste se to. Bez toho by to nešlo. Veškerá technika je pro mě složitá. Prostě na to nemám buňky. Rodačka zMladé Boleslavi. Na Gymnasiu navštěvovala divadelní studio při Divadle Jaroslava Průchy Kladno– Mladá Boleslav, které vedl zdejší dramaturg Vlastimil Říha a vPraze dramatický obor LŠU vedený Šárkou Štembergovou– Kratochvílovou. Po ročním studiu na PedFUK vBrandýse nad Labem složila úspěšně přijímací zkoušky na DAMU. Během studií na DAMU (1978– 1982) hostovala vRealistickém divadle Z. Nejedlého vNestroyově frašce „Namlouvání a ženění“ vDivadle Na zábradlí ve slavných inscenacích Evalda Schorma Maratón, Bratři Karamazovi a vBulgakově Moliérovi režiséra Václava Hudečka.Také vdivadle J. Wolkera vinscenacích „Strakonický dudák“ a „Krakonošova zahrada“ vrežii M. Vildmana. Její absolvenstkou rolí byla tetička Beřeškovová ve „Strži“ Alexeje Gončarova režiséra J. Nebeského. Další role vDisku: Zpěvačka vprologu „Svatby“ B. Brechta, Erika v „Kazimírovi a Karolíně“ Ö. von Horvátha, Františka v „Krásné Františce“ M. Calábka a Orsetta v „Poprasku na laguně“ C. Goldoniho. První cesta po absolutoriu směřovala, společně se svým spolužákem a později manželem Karlem Vlčkem, do Státního divadla vOstravě za režisérem Janem Kačerem. VOstravě strávila šest let a vytvořila celou řadu rolí. Za všechny jmenujme: Terezka (Tvrdohlavá žena– J. K. Tyl), Agnes (Krysař– V. Dyk), Sofie (Hoře zrozumu– A. S. Gribojedov), Cikánečka (Hlučná samota– B. Hrabal), Zpěvačka (Pekař Jan Marhoul– V. Vančura), Klaun Desdemona (Othello– W. Shakespeare), Lola (Loupežník– K. Čapek), Yvette (Vlkodlak– R. Vitrac), Alena Nebeská (Ani slovo olásce– A. Máša) vrežii Jana Kačera; dále Carola Cutrerová (Sestup Orfeův– T. Williams), Erika (Dům na nebesích– J. Hubač), Mariana (Povídky zvídeňského lesa– Ö. von Horváth), Eva (Adam a Eva– P. Hacks), Anči (Periférie– F. Langer), Galathea (Krásná Helena– P. Hacks), Elsie (Čas tvého života– W. Saroyan). Dalších šest let byla Eva vangažmá vDivadle F. X. Šaldy vLiberci, kde hrála především pod vedením režiséra Petra Palouše například role : Barbora (Urmefisto– J. Vedral), Marie (Večer tříkrálový– W. Shakespeare), Helena (Sen noci svatojánské– W. Shakespeare), Kočka (Jak jsem obsluhoval anglického krále– B. Hrabal), a zdalších rolí Káča (Hrátky sčertem– J.Drda), Doňa Elvíra (Don Juan– Moliére, Ketty (Tři mušketýři– V. Martinec), Klára (Slaměný klobouk– E. Labiche). Vroce 1993Eva opustila Liberec a učila vPraze na Vinohradech na ZUŠ dramatický obor. Také hostovala uOtomara Krejči vDivadle Za branou ve hře „Nemožný člověk“ Huga von Hofmannsthala. Roku 1994přijala nabídku a vstoupila do angažmá MDMB. Její první rolí byla Runa vZeyerově „Radúzovi a Mahuleně“ režiséra Michala Dočekala. Další role vMDMB: Eva Gerndlová (Koncert– H. Bahr) Thesala (Vtomhle domě spal bůh– G. Figueiredo) Myrtl (Království boží na zemi– T. Williams) Giulietta (Dva muži všachu– M. Horníček) Káča (Hrátky sčertem– J. Drda) Freda (Nebezpečná křižovatka– J. B. Priestley) Birdie Hubbardová (Lištičky– L. Hellmanová) Rosina (Figarova svatba– Beaumarchais) Gertruda (Hamlet -W. Shakespeare) Helena (Smutná neděle– P. Műller) Beatrice (Pohled zmostu– A. Miller) Paní Dynybylová (Okénko– O. Scheinpflugová) Dona Elvíra (Don Juan– Moliére) Mariance Cimbelová Karolína (Radosti majitele automobilu– Neckermann– E. A. Longen– T. Wilder) Paní Libera (Poprask na laguně– C. Goldoni) Matrjona (Kdo hledá, najde– A. N. Ostrovskij) Slečna Růžena (Léto– F. Šrámek) Panna Pluchová (Sláskou nejsou žádné žerty– A. de Musset) Klásková (Lucerna– A. Jirásek) Konstancie (Bláznivá ze Chaillot– J. Giraudoux) Lady Chesapeaková (Velká zlá myš– P. King– F. L.Cary) Hlubinová (Měsíc nad řekou– F. Šrámek) Panna Čiperná (Veselé paničky windsorské– William Shakespeare) Denisa (Mandarinkový pokoj– Robert Thomas) Ona (Milovaný necita– J. Cocteau) Profesorová (Loupežník– Karel Čapek– záskok za onemocnělou kolegyni) MacVeselková (Rytíř hořící paličky– Beaumont -Fletcher) Matylda von Zahnd (Fyzikové– Friedrich Durrenmatt) Sestra (Tramvaj do stanice Touha– T. Williams– záskok) Eleonora (Pan Hamilkar– Y. Jamiaqe) Madame Arcati (Rozmarný duch– N. Coward) Malečková a Smrčková (Josefina– V. Vančura) Teta Ethel– Betty Chumleyová (Můj přítel Harvey– M.Chase) Lotka Laceyová (Neboj se, miláčku– W. Inge) Aase (Peer Gynt– H. Ibsen) Dorina (Tartuffe– Moliére) Dolly Leviová (Hello, Dolly!– M. Stewart– J. Herman) Angustias (Dům Bernardy Alby– F. G. Lorca) Rosalia Solimene (Manželství po italsku– Eduardo de Filippo)

Eva Reiterová? To je přece Runa, Káča, Gertruda, Beatrice, Dona Elvíra, Růžena, Klásková, Dorina i Dolly Leviová

Server Error