Pavle, za rok a půl vydat tři knížky. Kde na to berete čas?

Já vlastně ani nevím. Nějak to vyplynulo. Já si u psaní především odpočinu, je to pro mě jistý druh relaxace. Vůbec to nevnímám tak, že by to bylo časově náročné. Když děláte něco, co vás baví, na čas ani nekoukáte. Navíc u psaní pohádek mohu být se svým šestiletým synem Matyášem. On je nejlepší kritik příběhů.

Jak tomu mám rozumět?

Děti, když se jim něco nelíbí, tak vám to hned řeknou. Proto, když jsem třeba jednotlivé příběhy psal, vždy jsem mu je musel přečíst. Pokud se mu něco nelíbilo, poznal jsem to. A naopak, když se u některých pasáží rozesmál, bylo to znamení, že právě to tam musí být. Hodně mi pomohla také manželka Jana. Samotné pohádky upravila do konečné podoby a také zvládla korektury.

Co mají vaše tři knížky společného?

Pohádkové příběhy. U těch dvou je to jasné. U třetí, knížce o Dominiku Skořepovi, to také stoprocentně platí.

Proč?

Vyprávění o osmnáctiletém hokejistovi má také šťastný konec. Vždyť Dominik bezprostředně po nehodě ochrnul, hýbal jen hlavou. A teď už chodí, vystačí mu hůl. Není to také pohádka?

Určitě ano. Pojďme ale k třetí knížce - Pohádky z kolejí. Co nabídne?

Stejně jako u Pohádek z nádraží patnáct příběhů. Z části jsou inspirované příběhy běžného života, zčásti mají vyloženě pohádkový motiv. Vše svými ilustracemi doprovází student Janis Mahbouli.

close Pohádky z kolejí od spisovatele Pavla Petra ilustroval Janis Mahbouli. info Zdroj: DENÍK/Jiří Macek zoom_in

Jak jste se s Janisem potkali?

Náhoda, vážně. V Luštěnicích u Mladé Boleslavi, kam jsme se před čtyřmi lety přestěhovali z Mladé Boleslavi, byl naším sousedem. Jednou jsme seděli s rodinami na zahradě, povídali si a Janis, to mu bylo patnáct nebo šestnáct let, říkal, že ho baví kreslení. Nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost. V dalších týdnech ve mně ale uzrávala myšlenka, proč to ve spojení s ním nezkusit. Nakonec byly ohlasy více než dobré. Dokonce jsem slyšel, že je skvělé, když knížku pro děti ilustruje dítě. Nebyl proto důvod při Pohádkách z kolejí něco měnit.

Lze tedy říct, že vše ideálně plynulo a na světě je další knížka?

V podstatě ano. I když musím říct, že někdy bylo třeba Janise trošičku přitlačit. Hlavně v případě včasného dodání obrázků. Ale to už k němu patří. Jinak ho musím pochválit. Kresby stoprocentně odpovídaly mým představám.

Co vás motivovalo k tomu vydat pokračování pohádek s vlakovou tematikou?

Železnice je moje srdcová záležitost. Před novinařinou jsem na železnici pracoval. Znovu zmiňuji syna Matyáše a vše, co jsme na společných výletech zažili. Vždyť my jsme u kolejí skoro pořád. A pak i reakce nejbližšího okolí i zcela neznámých lidí. Jedna za všechny. Na vrátnici rozhlasu jsem jedno vydání Pohádek z nádraží nechával pro staršího pána. Měl to, tuším, pro vnuka. Pak jsme si jen psali, jestli bylo všechno v pořádku. A on mi odpověděl, že ano. Až na jednu maličkost. Cestou domů se v tramvaji do knížky tak zabral, že přejel a musel se vracet.

Jak bude vypadat křest knížky Pohádky z kolejí?

Půjde zhruba o půlhodinovou akci. Při křtu zahraje houslový virtuos Jaroslav Svěcený, zatančí dvě malé baletky Julie Miadíková a Ester Hrubá. Přečtena bude ukázka z knížky a pak už jí pošleme do světa.

Kde bude možné si Pohádky z kolejí koupit?

Na křtu, cena znovu bude 200 korun. Jelikož samotná distribuce jde přes mou osobu, tak objednávky bude možné zasílat na e-mailovou adresu pavelpetr67@volny.cz.

Čtěte také: Pohádky z nádraží