Ředitel městských kulturních zařízení (MKZ) Petr Matoušek byl přesto, pár dní před zahájením, optimista. „ Těším se, že letos opět nebude pršet, přijde hodně lidí, kteří budou mít chuť se bavit. Těším se na muzikanty Bohemia Bards, na šermíře i tanečníky. Takže skoro na všechno,“ shrnul ředitel v před jarmarečních dnech.

Pro MKZ je to organizačně již x-tý ročník, ale nejsou v tom sami. S technickou realizací pomáhají technické služby města, jako každý rok a jako s každou velkou akcí. „Po skončení akce si většinou řekneme, co bychom příště chtěli jinak, bilancujeme,“ zhodnotil Matoušek a zmínil, že letos historický příběh, který býval tradicí a vždy vystihl kus dávné historie, nahradil jiný žánr. „Letos jsem opustil historickou linku a jednou nohou jsme si odskočili do pohádky. A taky jsem zapřáhl celou rodinu. Ženu i obě dcery. Byla to taková krátká pohádka o králi, který chtěl provdat svou dospívající dceru, ale nakonec v tenatech svatby uvízne sám,“ nastínil příběh, který návštěvníci viděli v úvodu jarmarku. Petr Matoušek hrál krále Bořivoje XIII.

Na letošním jarmarku bylo k vidění lecos. Krom tradičních voňavých trdelníků a perníkových srdcí, konkurovaly pochutiny slané, jako klobásy a sýry. Samozřejmě, že nechyběla ni tradiční medovina.

Na své si přišly i děti, k mání byly dřevěné hračky, pro malé slečny spousta korálků a šperků. Letošní jarmark ozdobily také sošky a květináče, zhotovené zvláštní technikou z hadrů:“ Jestli jste to ještě nezkusily, určitě to udělejte. Je to sice patlačka, ale výsledek stojí za to,“ prozradila paní u stánku, u kterého se nešlo nezastavit. Měla pravdu, výsledek byl úžasný.

Bělská MKZ si nehraje na náhody a ani akci, kterou pořádá každým rokem, nepodceňuje. „Nikdy to není levou zadní. To se nevyplácí. Ani u malé akce. Snažíme se nic nezanedbat, věnujeme přípravě patřičný čas. Důležité je nasazení, s kterým do toho jdeme,“ dodal ředitel Matoušek a nezapomněl vzpomenout, že si ráno, kolem šesté, jako vždycky, brumlá něco pod vousy, ale v deset, když se všechno rozeběhne, je natěšený, až ta starší dcera dorazí na koni. A za rok? Opět se vrátíme k historii. Trochu jinak, ale opět na bělském náměstí.

Petra Ondráčková