Kliknutím zvětšíte1. Hnutí ANO nezvládlo covid ani kampaň
Před pandemií nebylo většího favorita než hnutí Andreje Babiše. Bez ohledu na jeho osobní kauzy se České republice dařilo a voliči neměli mnoho důvodů měnit své lídry. Spojenectví ANO a ČSSD s podporou komunistů fungovalo. Covid ale ukázal, že tento svazek není nejen dostatečně fundovaný a sehraný, ale hlavně nemá důvěru obyvatelstva. To byl důvod, proč po zpackané druhé a třetí vlně přestali svým představitelům věřit. Místo 75 procent plně naočkovaných je jich kolem 60 procent.
Andrej Babiš a jeho PR tým si vybral jako hlavního soupeře Piráty a skutečně se jim podařilo je zlikvidovat. Ze současných 22 pirátských poslanců zůstali čtyři. Šéf hnutí ANO vsadil na agresivitu, očerňování, strach z migrace, obsazování volných bytů, plošné zdaňování. Tím ale všechny hlasy, které lidé nehodili jemu, napadaly hnutí STAN z bloku PirSTAN a hlavně trojkoalici SPOLU. Výsledných 72 mandátů je pro Babiše prohra hlavně z hlediska povolební situace. Nyní už ví, že skončí v opozici, což pro něj znamená i v politice. A hnutí ANO bez svého majitele je jen klubko nesourodých osobností bez ideových základů a schopnosti cokoliv zásadního prosadit.
2. Svatoplukovy trojkoaliční pruty
Když Miroslav Kalousek složil poslanecký mandát s tím, že odchází do ústraní, ale nikoliv z veřejného života, bylo jasné, že má strategický plán. Ten se jmenoval trojkoalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 pod vedením slušného politika bez poskvrnky, který nedrazuje voliče ani jedné z těchto stran. Bývalý rektor Masarykovy univerzity a ministr školství Petr Fiala byl ideální kandidát. Krok za krokem budoval projekt, který měl za cíl porazit dominantního premiéra. Co na jaře vypadalo jako sci fi, v závěru kampaně začalo mít reálné obrysy.
Andrej Babiš to zhodnotil přesně, když uvedl, že Fiala měl skvělý finiš a dokázal zmobilizovat všechny, kdo nechtěli, aby Babiš dál pokračoval. Díky ODS, jež se stala výtahem k úspěchu, zabodovaly i TOP 09 a KDU-ČSL, které by samostatně měly co dělat, aby se do sněmovny dostaly. Lidovci mají úctyhodných 23 mandátů, topkaři 14, občanští demokraté pak 34. S tímto výsledkem nemají jediný důvod pokukovat po nabízené ruce, kterou k nim hned po volbách natáhl Andrej Babiš, jemuž by poslanci ODS stačili k vytvoření většiny. Ani kdyby se vzdal premiérských ambicí, nemůže trojkoalici Brna, Olomouce a Prahy rozdělit.
3. STAN jako klidná síla pohltili Piráty
Projekt dvojbloku Pirátů a STAN byl zpočátku dost divokou myšlenkou. Odredovaní radikálové, kteří toužili změnit svět cestou digitalizace, legálního šňupání marihuany a totální transparentností každého svého kroku se spojili s rozvážnými starosty, kteří v čele měst a obcí požívají největší důvěry. Kdekdo nad tím kroutil hlavou, ale chemie mezi Ivanem Bartošem a Vítem Rakušanem zafungovala natolik, že členstvo obou subjektů jejich spojení odsouhlasilo. Ve vrcholící covidové krizi jim to kalapalo skvěle, neboť byly největšími kritiky vládních kroků, poukazovaly na Babišův chaos, střídání ministrů zdravotnictví, špatné rozvolňování, zavření škol.
Poté, co se začalo očkovat, ztratili tah na branku. Preference jim klesaly a do toho začala mohutná Babišova antikampaň, kterou Piráti naprosto – i díky vlastním chybám – neustáli. To ale neodradilo voliče, kterým se projekt středolevého spojenectví líbil. Znamenalo to necelých 16 procent hlasů a fantastických 33 mandátů pro STAN. Teoreticky by Vít Rakušan mohl usilovat o premiérské křeslo stejně jako Petr Fiala. Starostové se na pirátské vlně vyvezli k největšímu úspěchu v historii, ale zatím deklarují, že jejich vzájemné vazby to nenaruší. To se ukáže při obsazování ministerských křesel.
4. SPD na svém, ostatní protievropské strany pohořely
Tomio Okamura získal svých dvacet křesel, tedy deset procent protievropských a protimigračních hlasů. Rozplynul se mu sen o vládní účasti a také o zajímavých křeslech ve sněmovně. V tomto volebním období bude hrát důležitější roli jeho bratr, lidovec Hayato. SPD uzmul hlavní téma Andrej Babiš, když v kampani vsadil na antimigrační notu a drtivou kritiku Evropského parlamentu a Komise. Až na referendum o vystoupení z EU volič mezi nimi nenašel nikoliv deset, ale ani jeden rozdíl. Okamurovi ubraly hlasy i Šlachtova Přísaha s antikorupční rétorikou a Trikolóra.
Posledně jmenovaná uskupení se do sněmovny nedostala, ale minimálně Robert Šlachta oznámil, že je to začátek další práce a 4,7 procenta hlasů považuje za velký úspěch, neboť porazil i ČSSD a KSČM, ačkoli do kolbiště vstoupil teprve letos v lednu. V tom má pravdu. Je ale otázka, jak se mu bude dařit jako mimoparlamentní opoziční straně. Osobně mu příliš šancí nedávám. Trikolóra se svým zastydlým pravičáctvím oslovila necelá tři procenta lidí, což je bez podpory obou Václavů Klausů docela slušný zářez. I toto hnutí bude mít těžkou úlohu, pokud se na vlně minimálního státu, proklatě nízkých daní a odchodu z EU chce vést dál a udržet pozornost občanů.
5. Krach levice, konec ČSSD a KSČM ve sněmovně
To, co politologové předpokládali, se stalo skutečností. Nejstarší česká strana, sociální demokracie, nepřekročila pětiprocentní hranici a její poslanci poprvé od vzniku ČR ve sněmovně nezasednou. Její předseda Jan Hamáček už ohlásil rezignaci a je jasné, že strana si bude muset zvolit nové vedení. To bude muset voliče přesvědčit, že vládnutí s hnutím ANO byl omyl, nezdařený pokud obhájit levicový program vedle daleko silnějšího a nevyzpytatelného partnera. Ne že by se to ČSSD nedařilo, prosadila spoustu sociálně citlivých zákonů, ale málokdo si to spojil právě s ní. Kdyby na podzim 2020 z vlády po dramatickém snížení daně z příjmu fyzických osob, kterou schválili poslanci ANO, ODS a SPD, odešla, mohla se ještě zachránit. Jako věrný souputník hnutí ANO však pohořela.
Hustá dvojka Jana Maláčová a Matěj Stropnický teď zřejmě ČSSD převezmou a pokusí se z ní vymodelovat obhájkyni lidí práce, zaměstnanců, nízkopříjmových rodin. Na reparát mají čtyři roky a vůči středopravé vládě to budou mít o něco snazší. Komunisté odešli do historie. Jejich tři procenta napovídají, že hlavním úsilím pofilipovského vedení bude rozprodat majetek a zavřít krám. Komunistická myšlenka v podání soudruhů z ústředí v ulici Politických vězňů se zkrátka vyčerpala.
6. Co bude dál aneb prezident na tahu
Nejdůlěžitější otázkou pochopitelně je, co se stane v příštích týdnech. Andrej Babiš včera navštívil v Lánech Miloše Zemana, ale toho hned poté hospitalizovali. Nad dalšími rozhovory tak visí otazník. Původně se měly rozhovory o sestavení vlády rozběhnout ve středu. Premiér Babiš věřil, že to bude on jako stranický vítěz voleb (ANO získalo 72 mandátů, koalice SPOLU 71, ale ODS jen 34), kdo dostane první pokus.
Sám přitom musí vědět, že by to bylo pouhé plácnutí do vody. Ve sněmovně nemá spojence, a pokud by dal dohromady jednobarevnou vládu, tak jen proto, aby splnil Zemanova zadání. Například odstranit šéfa BIS Michala Koudelku. Vyměnit pět ministrů ČSSD a nahradit je co nejdříve Zemanovými lidmi, kteří by zařídili patřičná opatření a čistky. Pokud by na to Babiš přistoupil, navždy by ztratil šanci být do čítanek zapsán jako politik, který v letech 2017 – 2020 úspěšně vedl Českou republiku. Teď je čas na poděkování, uznání porážky a usilovnou práci v opozici, pokud jí jsou zvolení poslanci ANO schopni, neboť ta už by byla bez Andreje Babiše.
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
