Pátral v Bostonu, Oxfordu, v Londýně, Sydney, Johannesburgu… a pročítal desítky let staré dokumenty. Mezi největší emitory patřila Saudi Aramco, Gazprom, Státní rafinérská z Íránu, Chevron, Exxon Mobil, BP a Shell. Klíčovým datumem byl listopad 1965, protože v té době prezident Lyndon Johnson zveřejnil zprávu, která odhadovala dopad spalování fosilních paliv na globální oteplování. Ve stejném roce předseda American Petroleum Institute řekl na výročním zasedání: “Spalováním uhlí, ropy a plynu se kolem roku 2000 změní rovnováha tak, že dojde k vážnému oteplení.”

Ne my – to vy otepujete!

ak reagují ropné společnosti na jeho sdělení? Říkají, že takto se odpovědnost neměří. Ta se odvozuje od zákazníka, který fosilní paliva nakupuje. Tedy od spotřeby jeho auta, vytápění domu apod. Podobá se to základnímu argumentu Národní střelecké asociace: “Zbraně nezbíjejí lidi, lidé zabíjejí lidi. Můžete za to vy, ne my olejáři!” 

V roce 1977 přední fyzik z koncernu Exxon jménem James F. Black seznámil vedení firmy se svými nejnovějšími výzkumy. Zdvojnásobení koncentrace CO2 v atmosféře v kombinaci s termodynamickým jevem, jemuž se říká skleníkový efekt, vyvolá globální oteplení o dva až tři stupně Celsia, říkal na poradách nejužšího vedení ropného gigantu v letech 1977 až 1978. A vedení ho bralo vážně. Exxon byl možná jedinou entitou na světě, která si v té době mohla dovolit ve svých supertankerech třídy Esso Atlantic najmout desítky matematiků a začít sestavovat první klimatické modely. 

Výzkum v rámci koncernu pokračoval asi deset let a vyprodukoval podobné prognózy, jaké dnes vydává IPCC. Ovšem často s katastrofičtějším scénářem. Společnost se začala na katastrofický vývoj připravovat – vybavila vrty v moři zvýšenými plošinami, aby lépe čelily stoupající hladině oceánů. Pokud jde o vztahy s veřejností, Exxon dlouho tápal. Rýsovaly se tři možnosti: přiznat pravdu, mlčet, nebo lhát. Nakonec zvolil třetí možnost a debata tím dostala dávku kokainu. 

Zelenění planety?

Oddělení pro styk s veřejností v interním dokumentu na konci roku 1989 doporučilo, aby Exxon napříště v komunikaci s veřejností zdůrazňoval aspekt “nejistoty” – skutečnost, že vědci nejsou v názoru na klimatickou změnu jednotní. Exxon, Chevron, Shell a další giganti utvořili “globální klimatickou koalici”. Najali nejrůznější profesionály v oboru PR, včetně veteránů, kteří předtím hájili tabákové koncerny. Jedním z prvních produktů, který vypadl z jejich výrobní linky, byl snímek “The Greening of Planet Earth”, který nabídl následující vysvětlení uhlíkového koloběhu: “Oxid uhličitý, který se (v minulých geologických epochách) nacházel v atmosféře, se do ní nyní vrací spalováním fosilních paliv, což je přirozený vedlejší produkt průmyslové revoluce. Jak potvrzují nové a nové studie, svět má nedostatek oxidu uhličitého. Zdvojnásobení jeho objemu v atmosféře Země bude velmi prospěšné, neboť povede k fantastickému zezelenání planety.” 

Dva měsíce před podpisem Kjótského protokolu (1997), v němž se průmyslové země zavázaly ke snížení globálních emisí o pět procent do roku 2012, učinil Exxon další výpad. Generální ředitel Lee Raymond odjel do Pekingu pronést řeč, která vyrazila dech nejen klimatologům, ale i jeho kolegům v těžebním průmyslu a profesionálům z oboru public relations. S veškerou vážností prohlásil, že Země se ve skutečnosti ochlazuje. 

Představu, že omezování emisí by mohlo mít na klima nějaký vliv, označil za “odporující zdravému rozumu”. “V každém případě je vysoce nepravděpodobné, že by teplotu ve 21. století mohlo nějak ovlivnit to, jestli začneme omezovat emise už dnes nebo až za dvacet let.” Raymondova kuráž, kterou dnes historici označují za “chucpe”, inspirovala administrativu George W. Bushe k odmítnutí Kjótského protokolu, adoptování řečnické figury o neexistenci vědeckého konsensu a k mohutným subvencím do ropného průmyslu. 

CO2 prý znamená život

PR dílna z Klimatické koalice od té doby přichází se stále kreativnějšími nápady. V polovině minulé dekády vzdorovala úspěchu Gorova filmu “Nepříjemná pravda” televizním klipem “Oxid uhličitý: Říkají mu polutant. My mu říkáme život.” Heartland Insitute, který Exxon pomáhal zakládat v 90. letech, vztyčil po Spojených státech billboardy, na nichž figurovali masoví vrazi Charles Manson nebo Unabomber, kteří světu oznamovali “Já věřím v globální oteplování. A vy?” 

Exxon celou dobu lámal rekordy v ziscích – vydělával více peněz než jakákoli jiná firma v historii světa od zániku Východondické společnosti. Lee Raymond odešel v roce 2006 do penze s důchodovým balíčkem ve výši 400 milionů dolarů – což byl samozřejmě jen zlomek částky, kterou společnosti pomohl vydělat. Koncetrace CO2 stoupla ze 335ppm v roce 1978 na dnešních 417ppm.