Unikát ve vesmíru. Zařízení firmy z Brna dokáže vynést na raketě více družic

Vyrobili jste dispenser (zařízení umožňující vynést na jedné raketě více družic, pozn. red.) pro raketu Vega. V čem tkví váš úspěch?
Dva faktory. Prvním je využití a hlavně zpracování materiálů pro vesmírné podmínky. Sedmdesát procent zařízení se skládá z kompozitních materiálů, které jsou hrozně lehké a odolné. Dispenser váží pouhých 253 kilogramů a unese jeden a půl tuny nákladu. To je ohromné na něco tak lehkého. Je to jako vzít kartonovou krabici a připevnit na ni třeba pračku. A ona by ji musela udržet i při startu rakety. Druhým je náš jednoduchý design. Čili levné a k chybám nenáchylné řešení.

Částečné zatmění i superúplněk. Rok 2021 přinese zajímavé astronomické úkazy

Kosmický průmysl je poměrně specifický. Proč jste se do něj pustil?
Byla to má vášeň už od malička. Od chvíle, kdy mi v sedmi letech na hvězdárně vykládali o družicích, mě myšlenka vesmírného cestování držela. I doma jsem si udělal středisko NASA, kde jsem si hrál na odpalování raket. Pak jsem se od toho odklonil, protože v republice tato disciplína nebyla zrovna dostupná. Zlom nastal v roce 2008, kdy se Česká republika připojila k programu Evropské vesmírné agentury. Poté v roce 2014, kdy jsme SAB Aerospace vytvořili.

Co je vaše motivace?
Dělat věci s přidanou hodnotou, která mohou nás jako lidstvo někam posunout. Vesmír lze rozdělit na komerční – rakety, družice – a výzkum, kde je přidaná hodnota nesmírná. Mluvím o práci na mezinárodní vesmírné stanici, objevování kosmu a snaze chápat jeho podstaty. Těžko nechtít být součástí něčeho takového. Můžete něco změnit, objevit, vyřešit problém, přijít na něco nového.

Jakým směrem se kosmický průmysl ubírá?
Přestává být institucionální. Doposud vše hradily státy. Družice patřily jim nebo kosmickým agenturám. V příštích letech budou posílat věci do vesmíru firmy. A tím nemyslím stavění raket, ale budou i vlastnění družic a dat. Už dnes má například Google řadu mapových podkladů pocházejících z jejich vlastních družic. Což je obrovský posun. Stává se z toho průmysl jako každý jiný. Na druhé straně objevování zůstane nejspíše v rukou států a agentur. Soukromé subjekty chtějí spíše vydělávat než bádat.

Jak kosmický průmyslu ovlivňuje naše životy?
Z vesmíru se toho řídí více, než si uvědomujeme. Například obyčejný bankomat, který využíváme každý den. O čem se ale zatím moc nemluví, je fakt, že vesmír nabízí obrovské množství nerostného bohatství. O tom bude velký zájem. Až vytěžíme naše zdroje, obrátíme se k těžbě například na asteroidech nebo jiných planetách. To bude právě spíše průmysl firem, které přemýšlí, jak na tom vydělat. Což neříkám, že je dobře, ale je to směr.

Meteorit ze Súdánu odhalil velké tajemství. Pochází z tělesa bohatého na vodu

Těžba nerostného bohatství ve vesmíru. O jak vzdálené budoucnosti mluvíme?
Myslím, že do konce roku 2030 určitě na nějakém asteroidu přistaneme. Už nyní jsme schopní bez problému z dálky analyzovat povrch asteroidu. Je na to spousta metod. Samotná těžba je ale ještě minimálně dvacet let vzdálená budoucnost. Přeci jen doletět na asteroid, vytěžit jej a vrátit se není snadné. Ale výhodou je, že na těžbu nejsou potřeba lidé. Stačí stroj.

A co vesmírný turismus?
Je na spadnutí. Už se plánuje jako běžná věc. Osobně tomu moc nefandím. Nepřináší žádnou hodnotu. Určitě je hezké podívat se na Zemi z vesmíru a zažít stav bez tíže, ale nevidím v tom přínos pro lidstvo.

Jaká jsou úskalí vesmírného průmyslu? Podle jedné studie by znečištění orbitu mohlo jednou znamenat problém.
Působí tam dva faktory. Družice a satelity komplikují pozorování z observatoří. Když potřebujete nechat dalekohled dlouho a stabilně mířit na nějakou hvězdu a látají vám tam desítky družic, znehodnotí to práci. Druhá věc jsou starty. Čím více se létá, tím více houstne doprava. Rakety potřebují letové okno, pro bezpečný průlet. Čím hustší doprava, tím je to složitější. Tedy pokud mluvíme o nižších orbitech do šesti set kilometrů od povrchu Země. Dál už tento problém nenastává.

Jak se lze znečištění orbity vyhnout?
Některé družice jsou už nefunkční. V řešení je, jak je z oběžné dráhy odstranit. A tentokrát nemluvím o daleké budoucnosti. Současné technologie z toho do pár let udělají běžnou praxi. Vše ale může dospět k tomu, že to někdo začne regulovat. Což dnes není. Bude muset vzniknout celosvětová dohoda o organizaci. Je možné, že se dočkáme i zdanění pobytu ve vesmíru.

A jsme v momentě, kdy to musíme začít řešit?
Nejsme. Kolizí bylo minimum. A nehrozí to tak krychle. Ten prostor je obrovský. Ale je dobré se na to připravit a umět vesmírný odpad odstranit. Řešit to, až bude pozdě, je krátkozraké. Ostatně takovou zkušenost máme i ze Země. Snad si z toho vezmeme ponaučení a budeme se k vesmíru chovat lépe než k naší planetě.

Velký objev. Astronomové zachytili zřejmě první rádiový signál z exoplanety

Díky vám má Česká republika vlajku ve vesmíru na raketě Vega. Jaký byl pocit sledovat její vzlet?
Úžasný. Vidět start rakety, na kterém máte podíl, je neuvěřitelné. Nepopsatelný pocit. Za tou vlajkou se skrývá mnohem víc.

Například?
Není to jen kosmetická věc. Stát, který se podílí na programu vývoje, do toho může mluvit a ovlivňovat tak přístup do vesmíru. Je tady spousta družic, které chtějí nahoru. Kdo spravuje raketu, určuje, kdo poletí. Mít v tom slovo skýtá určité výhody. Nemůže se pak stát, že má úžasné zařízení, ale nikdo vám jej o vesmíru nepošle.

Jaké další rakety s českou vlajkou se do vesmíru v nejbližší době podívají?
Pro raketu Ariane 6 vyvíjíme ve spolupráci s dalšími českými firmami sequencer (systém, který se stará o správné oddělení družic na oběžné dráze, pozn. red.). Pro raketu Vega C pak pracujeme na další dispenseru. Bude to mnohem větší nástupce. Vlastně by se dalo říci, že vlajka bude na všech evropských raketách.

Na čem dalším pracujete?
Momentálně asi na osmi projektech, přičemž máme tři hlavní zaměření: nosné rakety, konstrukce družic a sond a mikrogravitace.

O nosných raketách jsme už mluvili. Můžete přiblížit ostatní projekty?
Začnu konstrukcí sond. Největší, na níž pracujeme, se jmenuje sonda Plato. Přezdívá se jí lovec planet. Vyvíjíme její část. Měla by odstartovat v roce 2026 a jejím smyslem je objevování planet mimo sluneční soustavu. Nese si přes tři desítky kamer a je to obrovská sonda, která poletí 1,5 milionu kilometrů od země. Mikrogravitace jsou již zmíněné věci s přidanou hodnotou. Děláme na několika projektech. Jde o biologický výzkum a experimenty na mezinárodní vesmírné stanici.

Jakých projektech?
Pozornost si zaslouží dva. Jeden souvisí s imunitním systém. S tím, jak funguje ve vesmíru. Respektive nefunguje, protože když je člověk v kosmu, imunita se mu neaktivuje. Kdo by tam dostal rýmu, mohl by umřít. A pokud chceme provádět delší cesty do kosmu, musíme tento problém vyřešit.

U horizontu události. K supermasivní černé díře máme blíž, než jsme si mysleli

Stalo se někdy, že by astronaut dostal rýmu?
Jednou. Musel zpátky na zem.

Proč ve vesmíru imunitní systém nefunguje?
To je otázka, na kterou se spolu s vědci pokusíme přijít. Budeme na mezinárodní vesmírnou stanici posílat například kmenové buňky nebo žáby, zkoumat, jak se jejich imunita mění a hledat, kde je chyba. Stejný experiment provedeme i na zemi. Porovnání výsledků by nám mohlo hodně říci a nabídnout možnost, jak nemocného astronaut zachránit. A je to výzkum, který lze využít i na Zemi. Například imunita staršího člověka má podobný problém. Přestává fungovat.

A druhý projekt?
Přeměna jakékoli tekutiny zpátky na pitnou vodu nebo alespoň rostlinný roztok. I bez toho by dlouhé cesty vesmírem byly nemožné. Nést si zásobu vody pro celou posádku při cestě na Mars je naprosto nemyslitelné.

Takové oborové rozpětí určitě vyžaduje spolupráci.
Ano, spolupracujeme především s českými firmami. Osmdesát procent zařízení, které od nás odejdou, jsou české. Máme tady expertní elektronické i softwarová společnosti. Řada z nich je na lepší úrovni než třeba v Německu. Tradice leteckého a automobilového průmyslu je v Česku velká. A je to vidět. Výrobní firmy jsou precizní. Opravdu. My totiž potřebujeme přesnost na setiny milimetru, co se tolerance týče. Třeba u rakety Vega musí být přesnost děr a spojovacího materiálu naprosto dokonalá. A to se nám tady daří.

Jak se malá firma z malého města na jihu malé země dostane k tomu, že vyrábí části vesmírných raket?
Vrátil bych se k začátkům. Za hodně vděčíme kolegům z Itálie. Jsme součástí italského holdingu SAB, který na poli kosmického průmyslu pracuje skoro dvacet let. V roce 2014 jsem se setkal s rodinou, která podnik vlastní. Viděli v České republice potenciál a nám se se s ním podařilo při zakládání českého SABu spojit. Oni nám pak do začátku předali určité znalosti a zkušenosti, které by jinak trvalo strašně dlouho nabýt. Rovněž fakt, že se zabýváme čistě kosmickým průmyslem, hraje roli. V Evropě takových firem moc není. Je to náročná věc a projekty jsou dlouhodobé. Většina společností je prokládá leteckým či automobilovým průmyslem. Já ale věřím, že je potřeba budovat hluboké knowhow a netříštit síly a pozornost tím, že na chvíli odbočíme jiným směrem.

Úspěšná mise. Na Zemi přistála čínská kapsle se vzorky měsíční horniny

V čem dalším je vaše výhoda oproti zahraničním společnostem?
Obrovským firmám říkám západní dinosauři. Jsou to neprogresivní společnosti zatížené ohromným množstvím byrokratických procesů a výdajů. Pak dělají věci dlouho a draze. My tohle nemáme. Můžeme se soustředit jen na práci. Je to o efektivitě. Pokud je totiž korporát drahý na provoz, musí to zaplatit zákazník. Naším cílem je, aby klient platit férovou cenu. Nikoli dotoval fakt, že jsme dinosaurus.

Jste v branži šest let. To je pro tento obor krátká doba.
Ano, ale jak už jsem řekl, máme za sebou kolegy z Itálie. Díky tomu jsme neudělali chyby, které by nás jinak neminuly. Přirovnám to ke SpaceX. Elon Musk musel udělat hrozně moc přešlapů a zažít řadu selhání, než se mu raketu podařilo dostat do vesmíru. Ani nám se vše nepovedlo napoprvé, ale bylo z čeho čerpat. Což je velká výhoda a vzbudilo to důvěru i u Evropské kosmické agentury, která malé firmě z malého města na jihu malé země udělila kontrakt na vývoj vrchní části rakety Vega. A udělila ho, protože věděla, že za námi stojí ověřené know-how.

Většinou to bývá obráceně. Nápady se vyváží ze země ven.
Je to tak, když se podíváte na ostatní průmysly, děje se to opačně. My máme v republice něco skvělého, někdo ze západu to koupí a přestěhuje to k sobě. Šli jsme opačnou cestou. Je to krásný příklad toho, jak importovat zahraniční know-how k nám. Mohu hrdě říct, že naše česká firma je větší než sesterské z Itálie či Polska. Věci, které umíme, nezvládají ani v Itálii. My totiž neskončili u dispenseru, ale šli dál. Potenciál u nás je. Jen ho využít a přerůst západní vliv.

Prototyp rakety Starship při cvičném letu explodoval. Musk: I tak to je úspěch

V roce 2020 jste zvítězili v soutěži o nejúspěšnější jihomoravskou firmu. Co to pro vás znamená?
Je to stejná hrdost třeba jako při startu rakety Vega. Těšíme nás to jako společnosti a mě osobně ve smyslu, že vyhrál kosmický průmysl. O to usilujeme. Kromě všech projektů, o nichž jsme mluvili, máme i vedlejší misi – popularizaci kosmického průmyslu. Dění v kosmu je úžasné a málo se o něm mluví. Každý zná NASA a americké filmy, ale i Evropa má co nabídnout. Vesmír není už jen peníze stojící sci-fi. Co se tam nahoře děje ovlivňuje naše životy. A dobrým směrem. Výhra v soutěži ukazuje, že kosmický průmysl je rovnocenný ostatním. Že nejsme vyvrhelové, kteří dělají něco, čemu nikdo nerozumí.

Kam chcete společnost posunout?
Dál. Obrazně i doslova. Například k asteroidům. Ale ani tam bych nekončil. Chtěl bych dosáhnout toho, že kosmický průmysl bude dostupný pro věci, které dávají smysl. Dispenser přístup do vesmíru zlevnil, ale je potřeba učinit řadu kroků, aby byl ještě dostupnější. Pokud můžete cestou do vesmíru pomoci životu na Zemi, mělo by být snadné, rychlé a levné se tam dostat. Chtěl bych, aby naše firma byla jednou z předních, která tohle zajistí. Vyšším cílem je, aby Česká republika v oboru patřila mezi leadry. Věřím, že se to podaří.