Kliknutím zvětšíteJeště v roce 2007 bylo ruským cílem získat 10 procent světového trhu, především v obranném segmentu. Do roku 2017 byl tento cíl výrazně překročen, neboť společnost Russian Helicopters, zastřešující holding, který vlastní všechny hlavní konstrukční kanceláře a velké výrobní závody rotorového průmyslu země, ohlásila rozšíření tržního podílu o zhruba 15 procent.
Když se však přesuneme do roku 2022, zjistíme, že tato pozice se zhroutila. Výrazného nárůstu prodeje a dodávek vojenských rotorových letadel těžké třídy ruské výroby na počátku a v polovině roku 2010 bylo dosaženo díky zvýšeným dodávkám taktických transportních a útočných modelů, zatímco civilní vrtulníky si v prodejním mixu udržely pozoruhodně slabé zastoupení.
Pohledem Jiřího VojáčkaV roce 2016 vykázalo pět výrobních závodů kontrolovaných společností Russian Helicopters dodávku 189 nových vrtulníků, a více než 90 z nich odebrali vojenští a polovojenští exportní zákazníci z celého světa. V roce 2021 však exportní dodávky zaznamenaly vážný pokles a této kategorii mezinárodních zákazníků bylo dodáno pouze 50 nově postavených vrtulníků (v ceně přibližně 1,2 miliardy dolarů). Převážná většina vývozních prodejů ruských vojenských vrtulníků se uskutečňuje prostřednictvím Rosoboronexportu, monopolní státní agentury pro vývoz zbraní, s výjimkou těch, které směřují do některých bývalých sovětských států (např. Běloruska), kam jsou dodávky směřovány na základě mezivládních dohod o vojenské spolupráci.
Prudce zvýšené dodávky taktických transportních a bitevních vrtulníků domácím i exportním zákazníkům, které byly zaznamenány po roce 2010, se staly možnými především díky rostoucí poptávce po dlouhověké a stále cenově dostupné rodině Mi-17/171, vyráběné v mnoha variantách. Dobře se nadále prodává i bitevní vrtulník Mi-35M, po roce 2013 zaznamenal počet nových zákazníků rapidní nárůst. Současně si čtyři zákazníci objednali nový útočný stroj Mi-28NE zákazníci a také Ka-52 si našel svého startovního exportního zákazníka, Egypt, s nímž byla podepsána smlouva v roce 2015 a dodávky 42 rotorových strojů se uskutečnily v letech 2017 až 2019.
Také těžký Mi-26T2 dosáhl v uplynulé dekádě určitého odbytu, přičemž první exportní dodávky jeho nejnovější verze, známé jako Mi-26T2, uskutečnil v polovině roku 2015 úvodní zákazník typu, Alžírsko, které odebralo 14 exemplářů, následované Jordánskem, které koupilo čtyři.
Lehký dvoumístný vrtulník Ka-226T v roce 2015 rovněž zaznamenal úspěch, když zvítězil ve zdlouhavém a ostře sledovaném tendru indického ministerstva obrany na nákup až 200 lehkých užitkových vrtulníků, které mají nahradit stávající flotilu strojů HAL Chetak a Cheetah. Proces uzavírání smluv po zadání zakázky se však ukázal jako příliš zdlouhavý a ještě v létě 2022 nebyla mezi Moskvou a Dillí podepsána pevná smlouva.
K 1. lednu 2017 zahrnovala kniha pevných objednávek společnosti Russian Helicopters 396 nových vrtulníků, přičemž více než 200 z nich bylo určeno pro zahraniční vojenské zákazníky a jejich dodání bylo naplánováno na období 2017 až 2021. Podle generálního ředitele Rosoboronexportu Alexandra Michejeva se do května 2022 počet nevyřízených objednávek snížil na 200 kusů v ceně přibližně tři miliardy dolarů. Naznačil také, že probíhají jednání o smlouvách s několika zahraničními zákazníky, které se týkají dalších 120 vrtulníků. Michejev prohlásil, že tradiční zákazníci, známí také jako „partneři pro vojensko-technickou spolupráci“, hodlají pokračovat v nákupu vrtulníků ruské výroby navzdory obrovskému tlaku Západu, který na ně vyvíjí, aby ukončili nákupy v oblasti obrany.
Ruský vrtulník Mi-26, největší sériově vyráběný vrtulník na světě.
Nejprodávanější vrtulník všech dob
Mi-17/171 Hip je nespornou stálicí ruského exportu vrtulníků, v letech 2011 až 2013 bylo zahraničním zákazníkům každoročně dodáno 90 až 110 exemplářů, ale poté v letech 2014 až 2016 tento počet klesl na 50 až 70 a v letech 2017 až 2021 se dále snížil na 30 až 40 kusů. Nové třináctitunové deriváty jsou nadále agresivně nabízeny jako levná, a přitom vysoce výkonná alternativa k západním středně těžkým užitkovým a ozbrojeným vojenským dopravním rotorovým letounům třídy 10 až 13 tun na nových exportních trzích, především v zemích třetího světa.
Nejprodávanější ruský vrtulník všech dob je všeobecně považován za starší stroj, který se vyznačuje vyváženou kombinací vlastností. Osvědčeným výkonem, robustní konstrukcí, přiměřeně nízkými pořizovacími/provozními náklady a dobrým modernizačním potenciálem.
Vrtulník Mi-17 je stále chloubou ruského vrtulníkového exportu, i když už pomalu zastarává.
V říjnu 2016 převzalo běloruské letectvo a protivzdušná obrana šest strojů Mi-8MTV-5, které se mohou pochlubit pokročilou konfigurací s poměrně drahou integrovanou sadou vlastní ochrany KRET President-S (v Rusku známou jako Vitebsk-8). Ve verzi upravené pro rodinu Mi-8/17/171 obsahuje President-S čtyři ultrafialové (UV) senzory varování před přiblížením střel (po dvou na předním a zadním konci hrotů zbraňového nosiče) a tři směrové infračervené (IR) rušiče L370-5 - dva jsou instalovány na koncích křídel vedle UV senzorů, třetí je umístěn pod ocasním nosníkem. Tato instalace zajišťuje pokrytí 360° v azimutu na spodní polosféře.
Indie couvá, Čína však stále kupuje
V červnu 2015 indická vláda oznámila, že Rosoboronexport byl vybrán jako vítěz v dlouhodobém tendru na nový lehký dopravní vrtulník pro indickou armádu, který počítá s nákupem až 200 strojů. Od července 2022 však mezi Ruskem a Indií nebyla podepsána žádná konečná smlouva a případný osud dohody o Ka-226T je stále nejasný. Počátkem roku 2022 Indie rovněž zastavila jednání s Ruskem o prodeji dalších deseti lodních vrtulníků včasné výstrahy a řízení Ka-31. Jednání o tomto obchodu byla zahájena v roce 2019 a jeho cena se odhaduje na přibližně 520 milionů dolarů.
V kontrastu s postupným úbytkem indického trhu se v polovině/konci roku 2010 stala největším exportním zákazníkem ruských taktických transportních vrtulníků Čína, která se rozhodla nakupovat je prostřednictvím zprostředkovatelských společností namísto přímého nákupu.
Do roku 2015 činil celkový počet čínských objednávek na nevyzbrojené vrtulníky Mi-171E, určené k použití v různých vojenských rolích, více než 180 exemplářů. Tyto poslední rozsáhlé nákupy spíše naznačují, že čínská armáda se stále zdráhá plně spoléhat na své domácí taktické dopravní konstrukce, jako jsou CAIG Z-8G/L a Z-20, zejména pokud je to nutné pro operace v náročném prostředí s vysokou teplotou.
Velký obchod s vojenskými vrtulníky mezi Moskvou a Pekingem bude v dohledné době pokračovat očekávanou objednávkou na lodní bitevní vrtulníky Ka-52K Katran. Tento typ je určen pro námořnictvo PLA k použití z paluby jeho nově postavených obojživelných útočných lodí Type-075. Možná čínská objednávka by měla zahrnovat až 36 strojů Ka-52K. První loď třídy Type 075 Yushen s názvem Hainan, uvedená do služby v dubnu 2021, měla být následována druhým a třetím exemplářem na konci roku 2021, respektive na začátku roku 2022. Loď o výtlaku 40 000 tun je dostatečně velká, aby pojmula až 30 vrtulníků.
Pokud by k nákupu Ka-52K došlo, dalo by se to považovat i za tiché přiznání, že čínský vrtulníkový průmysl stále není schopen nabídnout dostatečně schopný a přežitelný typ útočného vrtulníku, který by byl uzpůsoben pro běžný provoz na lodní palubě a byl vybaven dostatečným doletem, schopnou senzorovou výbavou a vyzbrojen vysoce smrtícími raketami vzduch-země dlouhého doletu.
Co vše dokáže vrtulník K-52? Podívejte se:
Exportní zákazníci, kteří chtějí nakoupit bitevní vrtulníky ruské výroby, mají v zásadě bohatý výběr. Pokud nejsou spokojeni s výkony a výběrem výzbroje faceliftovaných vrtulníků Mi-24/35 a mají štědré rozpočty na nákup nových útočných vrtulníků, mohou si vybrat mezi dvěma typy nové generace vybavenými schopnostmi denního a nočního provozu, Mi-28NE a Ka-52E.
Dvanáctitunový Mi-28NE je exportní derivát Mi-28N vyráběný pro ruské vzdušné a kosmické síly. V roce 2011 tento typ prohrál s AH-64D Longbow Apache v indickém tendru na 22 bitevních vrtulníků, ale o dva roky později našel Mi-28NE svého dlouho hledaného startovního zákazníka, irácké letectvo, které zakoupilo 15 exemplářů. Brzy poté se největším zákazníkem stalo Alžírsko, které v prosinci 2013 objednalo 42 exemplářů na základě vylepšeného draku Mi-28NU s duálním řízením. První dodávky šly irácké armádě v srpnu 2014, zatímco Alžírsko převzalo své první exempláře v roce 2016.
Mi-28NE je vyzbrojen protiletadlovými raketami Ataka-1 a raketami vzduch-vzduch Igla-S. Volitelně je nabízen také se stožárovým víceúčelovým radarem NO25E. Původní Mi-28NE iráckého letectva tento radar postrádaly, ale u následných dodávek odebraných počátkem roku 2015 byl zaznamenán, zatímco všechny alžírské stroje jsou tímto vybavením vybaveny. Posledním známým provozovatelem je Uganda, která má nejméně tři vrtulníky bez stožárových radarů, představené v roce 2022, zatímco Bangladéš má rovněž smlouvu zahrnující dodávku šesti exemplářů.
Výrazný nárůst exportu zaznamenaný v roce 2010 se stal možným díky objednávkám klubu dlouhodobých zákazníků, jako jsou Indie, Čína, Ázerbájdžán, Egypt, Peru a Irák, plus USA (nový zákazník, který v té době objednal nově postavené taktické transportní vrtulníky pro afghánskou armádu). Všichni tradiční zákazníci se rozhodli pro nákup vylepšených verzí klasických typů vojenských vrtulníků, vybavených většinou ruskou avionikou a vybavením pro mise a zbraněmi. Pouze Alžírsko a Irák riskovaly a objednaly si bitevní vrtulníky nové generace Mi-28NE, vybavené výhradně ruskou avionikou a výzbrojí, a o dva roky později Egypt, který se rozhodl pro Ka-52E.
Ať už bude vývoj ruského vrtulníkového průmyslu jakýkoli, je zřejmé, že ztráty na Ukrajině sice přinesou nové objednávky, zároveň však poškodí reputaci jedné z posledních výkladních skříní ruského zbrojního průmyslu. A pokud nepřijdou nové typy, budou Rusové na mezinárodních trzích dlouhodobě spoléhat spíše na nižší cenu, danou nižší kvalitou výroby.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
