Francouzské sociální sítě zaplavily fotografie dobrovolníků vycházejících z jeskyně s očima skrytýma za slunečními brýlemi, aby je ochránili před ostrým denním světlem po 40 dnech strávených v temnotě. O experimentu informuje list Business Insider.

Muž chtěl ven, žena by ještě zůstala

Sedm žen a osm mužů spalo v jeskyni ve stanech a za zdroj pitné vody jim sloužila studna nacházející se 44,5 metru pod zemí. Elektřinu si vyráběli pomocí šlapacího kola. A protože do jeskynních útrob nepronikalo z povrchu žádné sluneční světlo, sledovali své biologické hodiny, aby věděli, kdy je čas jíst spát nebo se věnovat každodenním úkolům. 

Porovnání lidské a neandertálské lebky. Vyhynulý hominid se v mnoha ohledech druhu Homo sapiens podobal a zdá se, že společnou měli i péči o chrup
Neandertálci byli šikovnější, než se myslelo. Používali i párátka, tvrdí vědci

Nikoho však příliš nepřekvapilo, že i tak rychle ztratili smysl pro čas. "Jsme tu. Právě jsme vyšli po 40 dnech… Pro nás to bylo skutečně překvapení," prohlásil podle britského deníku The Guardian po vynoření se z jeskyně ředitel projektu Christian Clot.

Jeden z dobrovolníků uvedl, že se domníval, že v podzemí strávil jen třiadvacet dní. Další, učitel matematiky Johan Francois, se zase novinářům svěřil, že v jeskyni naběhal dokola aspoň deset kilometrů, aby zůstal fit. Přiznal také, že pociťoval hluboké nutkání jeskyni opustit. Naproti tomu jiní účastníci experimentu vnímali pobyt pod zemí zcela opačně - asi dvě třetiny uvedly, že by chtěly v jeskyni zůstat déle.

Takzvaná Jeskyně hrůz, oficiálně vedená jako Jeskyně osm v Nahal Hever, se nachází v Judské poušti v Izraeli. Oficiální název získala podle vyschlého koryta řeky, v němž se nachází, neoficiální díky nálezu 40 mužských koster
Izraelská Jeskyně hrůz: Záhadné místo odhalilo další překvapivé tajemství

Skupina žádným způsobem nekomunikovala s vnějším světem a nemohla používat telefony ani jiná elektronická zařízení. "Bylo to, jako kdybychom jedinkrát v životě mohli stisknout pauzu. Pro jednou jsme měli čas a mohli jsme přestat plnit své každodenní povinnosti. Bylo to skvělé," uvedla podle The Guardian jedna ze sedmi žen účastnících se pokusu Marina Lançonová. Přiznala však také, že je šťastná, že je venku a znovu slyší zpívat ptáky.

Je dobré znát možnosti naší adaptability

Francouzští a švýcarští vědci z Ústavu pro lidskou přizpůsobivost dobrovolníky během jejich pobytu v jeskyni pečlivě sledovali a pomocí senzorů pravidelně kontrolovali jejich spánkový režim, sociální interakce a rozpoznávací schopnosti. Analyzována byla také mozková aktivita dobrovolníků, a to před vstupem do jeskyně i během pobytu v ní.

Podle autorů projektu může tato studie pomoci vědcům lépe rozumět tomu, jak se lidé přizpůsobují extrémním životním podmínkám a žití v úplné izolaci. "Naše budoucnost coby lidstva na této planetě se vyvíjí. Musíme se naučit lépe rozumět tomu, jak naše mozky dokáží nacházet nová řešení bez ohledu na situaci."