Památník slavného komponisty ve Vysoké je půvabným místem a stojí za výlet i v případě, že nejste právě příznivci, natož znalci vážné muziky. Zámeček s muzeem, v němž se dozvíte mnohé o životě a díle Antonína Dvořáka, se ukrývá v romantickému lesním parku s dvěma jezírky. Chcete-li však zahlédnout dům, v němž skladatel prožil spoustu šťastných chvil se svou rodinou a přáteli, musíte se vydat na opačný konec Vysoké. Tam stojí nenápadná jednopatrová vila, obklopená ovocným sadem a okrasným parkem, která je doposud ve vlastnictví skladatelových potomků. Právě zde vznikly třeba symfonické básně podle Erbenovy Kytice, opery Dimitrij, Jakobín, Čert a Káča, Armida a samozřejmě Rusalka.

Poprvé skladatele na Vysokou přivedla milá povinnost – byl svědkem na svatbě Josefiny Čermákové s hrabětem Václavem Kounicem. Nádherný kraj Dvořákovi učaroval. Jako by se na Vysoké pomyslně zavřely dveře za vším zlým a smutným, čím musel se svou ženou Annou v předchozích letech projít. Ať už šlo o hmotnou nouzi, nebo tragické ztráty.

Sestry Čermákovy

Což o to, tvrdě pracovat byl Antonín zvyklý od dětství. Ostatně co jiného čekalo chlapce, který se narodil jako první z devíti dětí v „kontribuční chalupě s vejsadní hospodou“ v Nelahozevsi. Všichni jeho předci z otcovy strany byli řezníci nebo hostinští a po jejich stopách se měl vydat i prvorozený syn. Tatínek, amatérský muzikant, si všiml Antonínova hudebního talentu a svěřil syna učiteli Josefu Spitzovi. Chlapec zvládl hru na housle a obveseloval společnost při vesnických tancovačkách. Ve dvanácti letech ho zlonický kantor a multiinstrumentalista Antonín Liehmann začal zasvěcovat do základů harmonie a hry na varhany, později mu také dovolil hrát při mších. Právě on přesvědčil Toníkova otce, aby syna poslal na pražskou varhanickou školu, kde se vyučovala i kompozice.

Šestnáctiletý mladík se tehdy nadobro rozešel s řeznickou živností a vstoupil do světa milované hudby. Žádná idylka ho ovšem nečekala. Ústav pro církevní hudbu, jak se škola oficiálně nazývala, sídlil v nevábné budově bývalé jezuitské koleje a studenti se museli střídat u jediných nekvalitních varhan. Dostali však potřebné základy hudební teorie i praxe. O dva roky později talentovaný mládenec završil studium veřejným koncertem, na němž zahrál kromě Bachova preludia a fugy už také dvě vlastní skladby. Chvilku slávy vystřídala tvrdá realita.

Ervín Šolc.
Byl Čechem, nebo Němcem? Pravou vlastí je Sovětský svaz, slýchal doma

V necelých osmnácti letech se musel Antonín postavit na vlastní nohy. S ubytováním pomohli příbuzní, obživa zůstala jen na něm. Rodiče ho podporovat nemohli a byl rád, když získal místo violisty v kapele Karla Komzáka, která hrávala na tanečních zábavách či promenádních koncertech. Po otevření Prozatímního divadla v roce 1862 se však právě tohle hudební těleso stalo základem operního orchestru a Dvořák mohl skoro devět let hrát violové party v operách Verdiho či Donizettiho, často pod taktovkou Bedřicha Smetany.

Vítaným přivýdělkem se mu staly soukromé hodiny klavíru. Díky nim se čtyřiadvacetiletý začínající komponista seznámil s měšťanskou, vlastenecky naladěnou rodinou zlatníka Jana Jiřího Čermáka, jehož dcery učil. Mladší Anna tehdy byla ještě dítě, ale o pět let starší Josefina, kterou znal jako mladinkou herečku z divadla, Antonína okouzlila. Sebevědomá a prý trošku marnivá dívka, která stála na profesionálních prknech od svých patnácti let, ale o nemajetného hráče na violu nestála. Na prvním místě pro ni bylo divadlo.

Kvůli neopětované lásce se zrodil Dvořákův melancholický písňový cyklus Cypřiše. Josefina ani Antonín v té době netušili, že za pár let budou spojeni sice ne manželským, ale příbuzenským poutem a celoživotním přátelstvím. Ostatně ani sňatku s hrabětem Kounicem, s nímž se prý seznámila na plese, ve všech ohledech dokonalou partií, nebyla zprvu příliš nakloněná. Než nabídku přijala, dala na chvíli přednost vysněnému divadelnímu angažmá ve Výmaru.++

Hugo Haas a Bibi Haasová
I v Česku vyrostla hvězda pro Hollywood. Hugo Haas ale neměl na růžích ustláno

Když Josefina slavila svatbu, mezi pozvanými hosty nechyběla její sestra Anna, tehdy už čtyři roky provdaná za Antonína Dvořáka. Z holčičky, kterou kdysi učil hře na klavír, vyrostla od časů, kdy se bláznivě zamiloval do její starší sestry, půvabná mladá žena a talentovaná pěvkyně. Rodina Čermákových vztahu o třináct let staršího komponisty s jejich podle zákona ještě nezletilou dcerou nepřála.

Antonín se sice už začal prosazovat jakožto skladatel, mimořádný úspěch sklidilo třeba provedení Hymnu „Dědicové Bílé hory“ na text Vítězslava Hálka, Symfonie č. 3 Es dur a č. 4 d moll či smyčcové kvartety, ale prostředků k zabezpečení rodiny mohl nabídnout pramálo. Když se v listopadu roku 1873 ženil, musela být devatenáctiletá nevěsta zplnoletněná. Čekat, až dosáhne tehdy zákonem určených dvaceti čtyř let, se nedalo, protože Anna byla ve čtvrtém měsíci těhotenství.

Stabat mater

První roky po sňatku byly pro Dvořákovy krušné. Jako první se narodil syn Otakar, brzy následovaly dcery Josefa a Růžena. Rozrůstající se rodina se tísnila v malém bytě a Dvořák se snažil vydělávat, co mu jen síly stačily. Přijal místo varhaníka v kostele svatého Vojtěcha, dával soukromé kondice. Obětavá Anna sice pomáhala občasnými přivýdělky zpěvem na kůrech pražských kostelů, přesto prostředky na živobytí chyběly tak zoufale, že jejich přátelé mezi sebou uspořádali peněžní sbírku, aby manželům pomohli. Na lepší časy se začalo blýskat v roce 1875, když Antonín získal státní stipendium, udělované mladým nemajetným umělcům s výrazným talentem.

Částka čtyři sta zlatých představovala pro rodinný rozpočet pořádnou vzpruhu. Navíc opakovanou, protože skladatel uspěl i v následujících pěti letech. Rodině se volněji dýchalo a Antonín se mohl více věnovat komponování. Za značný úspěch se dalo považovat, že jeho skladby začal vydávat věhlasný vídeňský nakladatel Fritz Simrock. Byla to prý Anna, která poslala slavnému Johannesu Brahmsovi manželovy kompozice, a on zas upozornil na talent z Prahy právě Simrocka. Začátek spolupráce však provázelo skladatelovo rozladění. Když na vytištěné partituře zahlédl poněmčenou podobu svého jména a příjmení, Anton Dvorak, důrazně si vymínil, aby napříště a provždy stálo na partiturách jeho skladeb Antonín Dvořák.

Josef Větrovec
KVÍZ: Jak dobře znáte Josefa Větrovce a jeho role?

Úspěch v profesním životě si však vybral tvrdou daň v životě osobním. Ve stejném roce 1877, kdy poprvé navštívili při příležitosti svatby Josefiny Čermákové a hraběte Kounice Vysokou, se manželé museli vyrovnat s obrovskou tragédií. Přišli o všechny své tři děti. Po smrti dcery Josefky hned dva dny po narození zemřela roční Růženka na spálu a neštovice, měsíc poté ji následoval i tříletý Otakar. Vypil mléko, do něhož nedopatřením spadly zápalky s hlavičkami obalenými jedovatým fosforem.

Zoufalý otec léčil svou bolest klavírní kompozicí, která se později ve své orchestrální podobě stala světově proslulou – Stabat mater. Následující tři roky bývají označovány jako jedny z jeho skladatelsky nejplodnějších. Vznikly Moravské dvojzpěvy či první řada Slovanských tanců, díky nimž zahraniční publikum objevilo slovanský kolorit. Aby zahnali vzpomínky, přestěhovali se Antonín s Annou do domu čp. 564 v pražské Žitné ulici.

Na téhle adrese zůstali už natrvalo, byť se postupně stěhovali do stále větších bytů, protože pokoji už zase zněl dětský smích. Dcerka Otylka se narodila v roce 1878, po ní následovali Anna, Magdalena, Antonín, Otakar a Aloisie. Bůh, jemuž hluboce věřící Dvořák vzdával vděk za každou skladbu, rodině požehnal.

Zahrada, holubi, vycházky

Na Vysoké začal Antonín se svou rodinou pravidelně trávit delší čas po narození dcerky Aničky. Nejprve pobývali ve správcovském domku na kraji obory. Až v roce 1884, kdy mu to finanční situace umožnila, koupil od švagra Kounice pozemek se špýcharem a ovčincem na druhém konci vesnice. Starší hospodářské stavení nechal přestavět na patrový obytný dům, ovčinec zboural a na okraji pozemku zbudoval ještě správcovský domek.

Až do své smrti o dvacet let později, v roce 1904, přijížděli Dvořákovi vždycky krátce v předjaří a poté v květnu, kdy zůstávali až do září či října. Aby mohl co nejvíc pobývat v milovaném letním zázemí, se skladatel dokonce dlouho zdráhal vyučovat na pražské konzervatoři. Nakonec dostal lukrativní smlouvu, která jeho přání vyšla vstříc.

Pracovnu, kde se rodily všechny jeho kompozice, měl v prvním patře vilky. Den obvykle začínal časnou vycházkou po okolí nebo účastí na mši v blízkém Třebsku, kde místnímu kostelu věnoval varhany. Dopoledne pak komponoval. Když tatínek pracoval, vyžadoval v domě ticho a klid, vzpomínal po letech nejmladší syn Otakar. Právě on často doprovázel otce i při odpoledních procházkách. Když si tatínek prsty pravé ruky vyťukával na prsou místo piana nějakou melodii, okolní svět, natož otázky svého potomka moc nevnímal. Rád chodil pěšky i do vzdálenějších míst, třeba přes Narysov a Zdaboř do Příbrami na vyhlášené poutní místo Svatou Horu.

Snědý, vysoký pán s hustými vlasy i vousem byl jistě nepřehlédnutelný i díky vybranému oblečení. Na svém vzhledu si Dvořák dával záležet, potrpěl si na vesty a vázanky výrazných barev, nosil módní obleky. Na manžety si poznamenával hudební nápady.

Spoustu času věnoval svým milovaným holubům, sadu i zahradě. Večer občas navštěvoval místní hospodu U Fenclů, aby si s místními dal partičku karet, v oblibě měl především dardu, která se hrála s balíčkem třiceti dvou mariášových karet s německými kameny a byla tehdy velmi populární. S devátou však odcházel domů spát. Náruživý kuřák upřednostňoval dýmku, vychutnal si ale i doutník nebo cigaretu. Doma respektoval přání manželky a kouřil jen ve své pracovně. Miloval dobré jídlo, v mimořádné oblibě měl švestkové knedlíky, hovězí na šafránové omáčce nebo telecí řízek.

Vysokou často navštěvovali Dvořákovi přátelé a studenti z pražské konzervatoře – budoucí přední čeští skladatelé Oskar Nedbal, Vítězslav Novák a Josef Suk, který se později oženil s Dvořákovou nejstarší dcerou Otylkou. Příjemné letní podvečery tu družně trávili přátelé Leoš Janáček nebo Zdeněk Fibich.
O chod domácnosti se pochopitelně z převažující části starala manželka Anna, včetně financí, školních záležitostí i výchovy dětí, doprovázela svého chotě i během pobytů v zahraničí.

Cestovatel po Africe a sběratel Emil Holub. V roce 2022 si připomínáme několik výročí
Rok Emila Holuba. Velký cestovatel "rajzoval" po Africe i s manželkou

Jen Anglii navštívili během osmdesátých let minulého století devětkrát, vyvrcholením bylo udělení čestného doktorátu univerzitou v Cambridge v červnu 1891. Se ctí Anna obstála také během působení svého muže ve Spojených státech, kam byl Dvořák pozván ředitelkou Národní americké konzervatoře v New Yorku Jeannette Thurberovou, aby vedl hudební ústav a vyučoval skladbě. S jednou přestávkou strávili Dvořákovi v Americe dva a půl roku. Při prvním pobytu doprovázela rodiče Otylka a Toník, na prázdniny přijely také ostatní děti. Během druhého, kratšího pobytu se přes oceán plavil jen dospívající Otakárek, který prý potřeboval dohled.

Přijetí českého skladatele ve Spojených státech bylo sice velkolepé, stačí připomenout premiéru Novosvětské v newyorské Carnegie Hall, ale táhlo ho to zpátky do Čech. Od chvíle, kdy se v roce 1895 vrátil, už svoje letní pobyty na Příbramsku nikdy nepřerušil. V Čechách se nestává často, že se významným osobnostem dostane zaslouženého respektu během jejich života. Antonín Dvořák se naštěstí dočkal uznání nejen v cizině, ale i doma. Jeho šedesáté narozeniny se v roce 1901 staly národní událostí.

Slavný skladatel zemřel několik týdnů po premiéře své opery Armida. Kvůli ledvinovému záchvatu musel opustit divadlo během představení. Smrt, která přišla 1. května 1904, byla pravděpodobně způsobena plicní embolií. Anna, s níž prožil harmonické manželství trvající jednatřicet let, zemřela v roce 1931 v jejich milovaném domě na Vysoké.

Lesní zámek

Hrabě Václav Robert Kounic se stal v roce 1873 majitelem vysockého panství. Jakožto svatební dar své choti Josefině nechal v roce 1878 postavit malý zámek, dnešní Památník Antonína Dvořáka. Elegantní novorenesanční budovu navrhl architekt Čeněk Gregor, který se později podílel například na stavbě pražského Národního divadla či Národního muzea. Zámeček obklopuje osmihektarový anglický park a ten zase malebná krajina s lesy, loukami, rybníky a nedalekými brdskými vrchy. Hrabě byl vzdělaný, vlastenecky zaměřený člověk, stejně jako jeho žena. Jejich dům se stal centrem společenského dění, rádi k nim dojížděli literáti Jan Neruda, Ladislav Stroupežnický či Julius Zeyer. Zatímco Josefinina sestra a švagr – Anna a Antonín Dvořákovi – měli šest potomků, Kounicovi zůstali bezdětní. Teta Josefina se prý o své neteře a synovce velmi zajímala. Její zdraví ale bylo křehké, krátce po třicítce začala mít problémy se srdcem. Zemřela v roce 1895 ve věku čtyřiceti šesti let.