Od konce září uvádí pražské Divadlo Bez zábradlí inscenaci Láska z mládí. Režíroval jste ji a hrajete v ní. Jste spokojen s reakcemi publika?
Roman: Za mě představení dopadlo velmi dobře. Je to typ inscenace, která si musí sednout. Jsem si vědom toho, že jsou tam místa, která ještě trochu „visí ve vzduchu“. Postupným hraním se vše usadí. Snad ale můžu neskromně říct, že máme našlápnuto k tomu, aby šlo o dobrou, ne lacinou komedii… Myslím, že inscenování se nemůže pokazit v zemi jejího vzniku, ve Francii. Ale inscenování kdekoli jinde na světě potřebuje jistou interpretaci a výklad. V tom se podělat dá…

Co vás přesvědčilo přijmout nabídku práce na komedii?
Roman: Blbou komedii bych nevzal. Tuhle jsem si hned od začátku představoval jako lehce stylizovanou, výtvarně hudební, gagovou. Některé z postav si tam, obrazně řečeno, sahají na dno. Láska z mládí má v sobě zároveň nostalgii, jistý sentiment. Měl jsem pocit, že se v ní dá jít hlouběji, dál objevovat. A především, dělat humor chytře. Režijně jsem ji na sebe vzal proto, aby ji jiný režisér neposunul jinam, než jsem si představoval já.

Roman ZachRoman Zach, rodák z Ústí nad Labem vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Děčíně. Herecké schopnosti rozvíjel během studia na DAMU. Na kontě má řadu seriálových i filmových rolí. Věnuje se také hudbě, skládá ji pro divadlo a film. Se svou ženou, kostýmní výtvarnicí Andreou Královou, má dvě děti, Prokopa a Agátu. Jeho výška 204 cm jej řadí mezi nejvyšší české herceZdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Napadlo vás hned, že do role právníka obsadíte syna Prokopa?
Roman: Role právníka, kterou Prokop hraje, není na první dobrou pro jeho věkovou kategorii. Ale přemýšlel jsem, jak udělat, aby si to takhle mladý člověk obsahově obhájil… Konzultoval jsem se dvěma dramaturgyněmi. Zajímalo mě, jestli můj nápad není úplná blbost. Zpětná vazba byla jednoznačná: že je to naopak dobře v rámci vyznění konce celé hry.

Co rozhodlo o tom, že jste roli přijal? S tátou do čehokoli?
Prokop: S tátou do čehokoli, to určitě ne. Navíc, komedie nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům. Laciné komedie se bohužel hrají, protože jsou k popukání. Já ale rád hledám vtipy až ve druhém třetím plánu. Věděl jsem, že s tátou to bude fungovat. Máme podobný humor, cítění. Věděl jsem, že Láska z mládí může být fakt dobrá, protože má smysl, sílu a hloubku.

Tohle se v některých komediích hledá těžko, tvůrci jdou často po prvoplánu. Jsem raději, když je obsah složitější… Byl jsem rád za příležitost a šel do toho s nadšením. Věděl jsem, nebo tušil, jak táta pracuje. A je to tam, bylo to tam. Spolupráce s ním i ostatními byla nádherná.

Eva Hecko Perkausová
Poprvé rodila třináct hodin. Teď Eva Hecko Perkausová doufá, že vše půjde rychle

Jaká přesně byla?
Prokop: Na začátku jsme do sebe párkrát zajeli rohama. Pak už to šlo automaticky. Dokonce až strašně přirozeně. Mezi herci je potřeba čistý, upřímný vztah. Nejdůležitější je podle mě poslouchat a vnímat toho druhého, abyste se vzájemně doplňovali, došli společným hledáním ke kompromisům, jež dávají smysl… A nám tohle šlo nádherně.

Je tahle inscenace odrazovým můstkem pro další spolupráci?
Roman: Už před Láskou z mládí jsme něco v plánu měli. Že spolu něco uděláme možná jen my dva, stále platí.

Roman Zach, syn ProkopDo světa herectví vstoupil Prokop Zach jako desetiletý v seriálu Já, Mattoni. Zlomovým okamžikem byla jedna z hlavních rolí ve filmu 3Bobule. Následně se objevil v seriálech Hvězdy nad hlavou, Božena, či Ochránce. Hraje na prknech divadel U22, Na Fidlovačce, Divadle Bez zábradlí a v Celetné. Letos se představil ve čtyřdílné detektivní minisérii Poslední oběť. Studuje hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři.Zdroj: Profimedia

Předpokládám, že přizvat i vaši ženu, kostýmní výtvarnici Andreu Královou, byla jasná volba.
Roman: Bylo jasné od začátku, že se na inscenaci bude podílet. Proč lovit v neznámých vodách, když je Andrea zkušená a skvělá výtvarnice? Po týdnu zkoušení někdo v legraci řekl, že to máme jako rodinný podnik. Do té chvíle mi tohle vůbec nedošlo.

Prokop: Ani mně. Je zvláštní cpát do projektů někoho jen proto, že je z rodiny. Máma byla ale jasná volba proto, že je skvělá výtvarnice. Tyhle věci by se měly oddělovat. Jsme rodina, ale mimo divadlo. Během práce není na vztahy čas.

Přesto, nevyvstaly „rodinné“ neshody?
Roman: Pár konfliktů jsme řešili, to je jasný… Přiznám, že kdyby šlo o cizí výtvarnici, asi bych její připomínky a postřehy přecházel méně osobně. Takhle jsme to doma samozřejmě řešili. Někdy jsem si říkal, proč jsem nepřizval ke spolupráci někoho cizího? (smích) Andrea je přímočará. Ale znám ji, je to je její styl práce. Střety s režiséry ohledně práce máme občas každý. Proto jsem věděl, že až si dovyměníme názory a padnou argumenty, výsledek bude nejlepší.

Když jsme u rodiny… co vaše dcera Agáta?
Roman: Pro tu tady zatím nebyla role. (smích)

Slaví herci povedenou premiéru?
Prokop: Určitě. Ťukneme si skleničkou a všechno probereme.

Ťukli jste si?
Prokop: Myslím, že obě premiéry se velice povedly.

Monika Bagárová s dcerou Ruminkou
Monika Bagárová: Lidé se mě často ptají, jestli jsme s Leem ještě spolu

Takže i večírek?
Roman: Ano. Večírek je většinou odrazem toho, jak dílo dopadne. Samozřejmě subjektivním pohledem, jak jinak… Jelikož se povedly obě oslavy, tak se asi povedly i obě premiéry. Třetí den už se tolik nepovedl, protože bolel. (smích)

Hru jste si dal k padesátinám. Šlo o povedený dárek?
Roman: Ano… I když šlo o poněkud náročný dárek. Ale co jiného si dát k padesátinám než výzvu? Jen mě zastihla, jak už jsem říkal, v období, kdy jsem zkoušel do čtyř ráno Shakespeara a hned od rána tuhle komedii.

Ale nestěžuju si. Mám raději, když se mačká tresť, jsou napnuté deadliny, než když se práce vleče.

Roman Zach, dcera AgátaRoman Zach s dcerou Agátou. Po mamince a otci zdědila umělecké vlohy. Zřejmě o ní ještě uslyšímeZdroj: Profimedia

A padesátka? Cvičí s vámi?
Roman: Praská mi v koleni. Nic jiného mě teď nenapadá. Kdybych neměl práci, asi bych si mohl stěžovat. Letos jí mám ale naopak hodně. Hrál jsem Shakespeara na letních slavnostech, budu natáčet dvě minisérie, točit cestopis a další věci jsou v plánu… Možná proto se mnou tohle číslo necvičí, tedy kromě toho praskání!

Nakolik se ve svých padesáti ohlížíte?
Roman: Ohlížel jsem se už tolikrát… Mám za sebou propady a občas je mívám i teď. Ptáte se, co jste vlastně dokázali? Jestli to stálo, stojí za to? Nakonec se ale vždycky všechno nakopne. Život ubíhá v sinusoidách, amplitudách. Padesátku mám teď otevřenou. Moje žena se třeba rozhodla, že bude po padesátce zase cestovat a poznávat svět. To se mi líbí. Budeme jezdit ven. Těším se.

Jana Bernášková a Rudolf Merkner
Jana Bernášková o manželství: Chvilkama nám to klape skvěle, chvilkama míň

Jaké představy o životě má mladý muž na prahu dospělosti?
Prokop: Rád bych založil vlastní plnohodnotný herecký soubor s partou fajn lidí, který bude navíc i soběstačný. Chci se věnovat divadelní, filmové, seriálové i dokumentární práci s kamarády. Také hudbě, protože rapuju. Chtěl bych vydělat pořádné peníze a na stáří odjet ven, otevřít si bar a nic z těch uměleckých složek už nedělat. 

Roman: Tak abys to stihnul. Rádi bysme to s mámou zažili, když chceme cestovat. Kdy budeš na tom baru?

Prokop: Teď mi je osmnáct, tak možná ve třiadvaceti. (smích) Ale ne, kecám. Později. Taky bych chtěl děti. Bylo by fajn, kdyby měly výhled na moře. Přinejhorším setřu tři výherní losy…