Jaký je váš vztah s Hankou Zagorovou?
Myslím, že jsme se někde za ta léta potkali, tomu se v českém rybníčku nevyhnete, ale neodvažuji se považovat za jejího známého, natož pak přítele. Když přišla nabídka podílet se na muzikálu Biograf láska, dostal jsem i její cédéčko, které jsem se svou přítelkyní opravdu dojatě poslouchal. Zavzpomínal jsem si na mládí a s chutí jsem pak opřipomínkovával návrh na scénář. Poznámky jsem měl jako spisovatel jen k dialogům, protože se povahou velmi blíží próze, na dramaturgickou stavbu bych si netroufl, to je přece jen jiný job.

Sám jste se do libreta pustit nechtěl?
Snažím se respektovat profese. I když jsem třeba spolupracoval na scénáři Andělů všedního dne, důležité věci jsem nechával scenáristům a měl jsem jen poradní hlas.

Jste velký kritik, když vám dá někdo přečíst své dílo?
Záleží, kdo je oním člověkem. Když je to starší, méně sympatický pán, jsem určitě kritičtější, než když je to mladá pohledná autorka. Tam jsem velmi shovívavý. (smích)

Koncem března jste vstoupil do nové dekády. Jak jste šedesátiny oslavil?
Měl jsem takové dvě větší oslavy. Jednu s rodinou v naší oblíbené restauraci, kde nás bylo asi dvacet, a pak jsem měl pro užší okruh kamarádů, na pražské se tentokrát bohužel nedostalo, oslavu na Sázavě v našem klubu.

Co jste si k narozeninám přál?
Vždycky říkám, že kdybych měl ještě nějaký velký sen, už bych se rouhal a byl trochu náročný, protože se mi už podařilo si v tom životě hodně velkých snů splnit, tak to nechci stupňovat.

Co teď pro čtenáře chystáte?
Vychází reedice Krátkých pohádek pro unavené rodiče, a buď ještě na podzim, nebo na jaře chystám sbírku povídek.