Kliknutím zvětšíteMaminy jsou podle překladatele Adama Nováka projekt, který si najde široké spektrum publika, zejména toho dámského. V novém muzikálu, který Divadlo Lucie Bílé představí ve druhé polovině září, se prý najde každá žena od dvaceti do osmdesáti let.
Do podtitulu Mamin (v originálu Motherhood – The Musical) tvůrci v čele s režisérem Antonínem Procházkou vložili slogan: mužům vstup na vlastní nebezpečí. „Nemyslíme to ale nijak striktně, protože muži znají mnohé ženské záležitosti z druhé strany, tudíž jim neboli nám musejí rozumět,“ usmívá se Lucie Bílá.
Půjde o váš první muzikál v ryze ženské sestavě?
Rozhodně, nikdy jsem nic takového nedělala. A těším se z toho, protože v něm budu obklopená kamarádkami, většinou léty prověřenými. Je s nimi zábava. Jenom když přišly do foyer našeho divadla na první setkání, tak se hihňaly. A já s nimi. V šatníku jsme totiž nemohly najít nic růžového, což je barva, do níž náš muzikál stylizujeme. Každá samozřejmě milujeme jinou barvu, já osobně jsem na černou, což asi nemusím zdůrazňovat… Popovídaly jsme si, co je u nás nového, a já jsem si pomyslela, že po představení Láska je láska půjde zase o báječné zkoušení. Začneme s ním v srpnu.
Muzikál Láska je láska jste dělali poprvé už před patnácti lety. Nedávno jste jej uvedli v novém nastudování, takže už to byla z pohledu zkoušení částečně zlezená hora. Kdežto Maminy budou výletem do neprobádaných vod. Jak jste na ně se členy vašeho tvůrčího týmu přišli?
Našel je pro nás Adam Novák, můj letitý kamarád. Člověk, který mě přivedl k muzikálu a který vlastně do Česka muzikály přinesl. Stačí vzpomenout na první uvedení Bídníků před třiceti lety ve vinohradském divadle, které tehdy produkoval. Adam ke mně prostě už nějakým způsobem patří, tudíž jsem za ním šla konzultovat, jaká věc by se pro naše divadlo hodila, jestli by náhodou nenašel něco ve světě. Přišel se dvěma tituly z Ameriky a oba jsou úplně skvělé, takže jsem je vzala. Prvním jsou právě Maminy a druhým Srdeční záležitosti, které budou mít premiéru v příštím roce. Je to hra pro šest dvojic a řeší se v ní partnerské vztahy. Teď se ale chci plně věnovat Maminám, protože na nich bude hodně práce.
Do obsazení Mamin jste promlouvala sama?
Ano. Maminy si zahrají Markéta Schimmerová Procházková v alternaci s Markétou Poulíčkovou (Amy), Kateřina Pechová (Brooke) a Tereza Hálová (Barb), které účinkují i v představení Láska je láska. Naopak poprvé se na jevišti našeho divadla představí Iva Pazderková, která ztvární právničku Brooke, a Pavlína Ďuriačová jako sarkastická Barb. Tu mi, pravda, doporučil Toníček Procházka. Ale hned po prvním podání rukou s ní jsem věděla, že k nám patří. Osobně si zahraju svobodnou matku Tinu. Dohromady tvoříme čtyřlístek mamin, které se setkávají u Amy na předporodním večírku a společně sdílejí strasti i radosti mateřství. Říkáme jí, co všechno ji čeká a na co se může těšit. Samozřejmě že ji nebudeme strašit, to ne. Ale je to zábavné.
A co hudba k představení, v němž zazní dvacet původních písní? Rýsuje se mezi nimi nějaký hit?
Jo, to se nedá nikdy naplánovat, protože co se líbí v Americe, nemusí se líbit u nás. V amerických hitparádách zaznamenaly songy z Mamin velké úspěchy – například píseň The Kids Are Finally Asleep se umístila mezi TOP 10 komediálními hity v populární hitparádě Billboard, ale to neznamená, že se jich dočkají i tady. Uvidíme, počkejme si. Rozhodně jde ale o skvělou hudbu a krásnou práci.
Jakousi ústřední tezí kusu je, že žena je jiná před porodem a potom po porodu. Jaké vzpomínky ve vás v souvislosti s tím vyvstávají?
Ty nejkrásnější. Těhotenství bylo nádherné období, strašně jsem se na svého syna Filipa těšila, toužila jsem po dítěti. A mohla jsem všechno sníst, mohla jsem být protivná, nikdo na mě nesměl křičet, což na mě samozřejmě nekřičí nikdy, ale to jen tak do uvozovek… Dodnes si pamatuju tu první vteřinu, kdy jsem Filipa poprvé uviděla a zjistila jsem, že teprve teď vím, co je láska. Srdce se najednou tak otevře… Být máma je jednoduše nejvíc. Proto mám teď na sobě takový komiksový obleček, abych jím evokovala fakt, že máma je superhrdinka. Všechno musí zvládnout, všechno musí stihnout, všechno musí pochopit, všechno musí zařídit a dokázat. To by chlapi kolikrát koukali.
Takže představení bude co do kostýmů v komiksovém stylu?
To určitě ne, komiksově jsme se „vytunily“ jen pro tuto akci, na níž náš muzikál představujeme. Jinak budou naše kostýmy poněkud střídmější. Mám obrovskou radost, že je pro nás vytvoří Michaela Horáčková Hořejší.
Ač se teď plně věnujete vlastnímu divadlu, máte pořád i závazky v Hudebním divadle Karlín. Co řeknete k vaší účasti v připravovaném muzikálu Slunce, seno, jahody, který má premiéru v červnu?
Přišel za mnou Ondra Brzobohatý, autor hudby, textu i libreta k tomuto muzikálu, jestli bych do něj nenazpívala jeden metalový kousek. Protože gró příběhu je: naučíme kravičky na hudbu, aby se jim hezky žilo a dělalo, co se od nich očekává. Ondrovu nabídku jsem s radostí přijala – z úcty k fandovství, ke Karlínu a k tomu, jak báječně jsem se tam patnáct let měla a pořád tam ještě hraju dva krásné muzikály. Je to taková legrace. Takže si zazpívám metalovou krávu a vím, že tu operní bude zpívat Dagmar Pecková. Myslím, že to bude skvělá sestava.
Vzpomněla jste Bídníky, kterým ve vašem divadle zasvětíte večer 4. června. Pozvete na něj?
Ano, ten den se v našem divadle při příležitosti třiceti let od českého uvedení Bídníků sejdou lidé, se kterými jsem se v poslední době až tolik nestýkala, to znamená Jirka Korn, Petra Janů, bohužel to nevyšlo Helence Vondráčkové, která k začátkům Bídníků neodmyslitelně patří… Bude tady samozřejmě i Adam Novák, strůjce všeho. Osobně zazpívám dvě písničky a mám připravené i překvapení, které spočívá v tom, že tentokrát večerem nebudu provázet, protože těch rolí včetně divadelní principálky už je moc. Tento úkol jsem svěřila Aleši Cibulkovi. Myslím, že to bude pro fandy muzikálu Bídníci velmi zajímavý večer.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
