Kliknutím zvětšíteGalasovi se poznali v Čeladné, beskydské obci, kde se oba narodili. Jarmila v roce 1924 a po absolvování základní školy se stala dělnicí v arcibiskupských lesích. František je ročník 1920 a od svých patnácti se učil ve Vítkovických železárnách v Ostravě za slévače. „Pamatuji, jak jsem jako malý kluk mával prezidentovi Masarykovi,“ vzpomínal.
„Rozvod? O tom jsme se nikdy nebavili! Život samozřejmě nebyl jednoduchý, ale i v těžkých chvílích jsme drželi při sobě.“ |
 Manželé Galasovi |
Čeladnou svého dětství a mládí – bez elektřiny, vodovodu, plynu – označil za pohádkovou vesničku. Ostrava byla velkým kontrastem, tady propadl muzice, hrál na kytaru a mandolínu ve skupině Havaj Klub na odborářských tanečních zábavách. Také trampoval. Když za okupace protektorátní úřady podobné druhy zábav zapověděly, vyměnil je za „rande“ právě s Jarmilou.
„Ano!“ si pak se svou vyvolenou řekl před čeladenským farářem 6. března 1943. Na veselku dostal dovolenou z německé slévárny, kam ho poslali dělat nacisté. Ostatně, na ně Galasovi narazili po odchodu po svatbě z kostela, potkali totiž gestapáky! Nepřišli jim přát, ale zatýkat… naštěstí nikoliv novomanžele, nýbrž partyzány ve vesnici. Svatbu měli Galasovi poněkud dramatickou (nesmělo se tam ani fotografovat), avšak krásnou. Poznamenali, že hlavním chodem byly řízky smažené maminkou novomanželky.
„Pamatuji, jak jsem jako malý kluk mával prezidentovi Masarykovi.“ |
 Korunovační svatba - výročí 75 let od svatby. Manželé František a Jarmila Galasovi |
„Hitler nám i tak zničil mládí,“ nechali se slyšet. Jarmila sice díky zaměstnání v lese takzvanému totálnímu nasazení – nucené práci pro okupanty – unikla, František nikoliv. Musel do „říše“, odkud se po třech letech kvůli onemocnění ženy tajně vrátil domů. Oklamal úřady předstíranými zdravotními problémy, aby mohl pracovat na šachtě, odkud už nesměli být chlapi na totální nasazení posíláni.
Ještě za války se jim narodily dvě dcery. „Miroslava letos slaví své jubileum, je jí pětasedmdesát. Jana je o dva roky mladší,“ upřesnili Galasovi. Konec válečných útrap však znamenal i velkou rodinnou tragédii, když proněmečtí povstalci – vlasovci – zastřelili v Čeladné maminku Františka.
„Dočkat se takového výročí chce opravdovou výdrž i pevné zdraví. Běžní smrtelníci mohou jen jen závidět…" |
 Korunovační svatba - výročí 75 let od svatby. Manželé František a Jarmila Galasovi |
Ten se po osvobození vrátil do vítkovické slévárny a Jarmila ho do stejné fabriky – do provozu kovárny – následovala hned, jak jejich děvčátka nastoupila do školy. Čeladnou pak manžele vyměnili za Ostravu. V roce 1950 od zaměstnavatele dostali takzvaný závodní byt na sídlišti Hrabůvka.
Jestliže manželství Galasovým vydrželo, u politického přesvědčení Františka se to už říci nedá. „Uvěřil jsem komunistům…“ svěřil se s tím, že ještě v domovské obci v Beskydech ho vybrali za předsedu tamní partaje. S dalšími okupanty – tentokrát sovětskými – přišlo v roce 1968 vystřízlivění. „Na protest proti Rusům jsem nechodil na schůze a neplatil příspěvky tak dlouho, až to vyšumělo,“ prozradil.
„Naše rodina teď čítá pět generací. Dvě dcery nás potěšily čtyřmi vnoučaty a ty šesti pravnoučaty.“ |
 Korunovační svatba - výročí 75 let od svatby. Manželé František a Jarmila Galasovi |
Vztah posvěcený před šestasedmdesáti lety zůstal. „Rozvod? O tom jsme se nikdy nebavili! Život samozřejmě nebyl jednoduchý, ale i v těžkých chvílích jsme drželi při sobě,“ tvrdila paní Jarmila. Její manžel v této souvislosti hovořil o vzájemné úctě jednoho k druhému a ochotě naslouchat, jakožto i pomáhat. „A nikdy jsme nebývali výstřední a stále vedeme skromný život,“ shodovali se Galasovi.
Tolerovali si i své záliby; Jarmilu bavilo chodit do divadla a do lesa na hřiby a pěstovat květiny a František tíhl ke sportu, nejraději hrál volejbal či šachy. „Do penze jsem šel v roce 1989 po pětačtyřiceti letech práce v železárnách,“ poznamenal pan Galas, jenž dokázal skoncovat s kouřením, přežil vážné zdravotní potíže a až do svých devadesáti let jezdíval pravidelně na bicyklu.
„Do penze jsem šel v roce 1989 po pětačtyřiceti letech práce v železárnách.“ |
 Manželé Galasovi |
Ve svých letech už Galasovi s aktivitami polevili, Jarmila si luštívá křížovky a dívá se v televizi jak na pohádky, tak sportovní přenosy. „Manžel, ten sleduje pozorně asi všechna sportovní utkání,“ líčila.
Jejich svazek každopádně vytvořil i harmonické rodinné prostředí. „Naše rodina teď čítá pět generací. Dvě dcery nás potěšily čtyřmi vnoučaty a ty šesti pravnoučaty,“ vysvětlovali s tím, že pravidelný kontakt s příbuznými jim náramně prospívá. Závěr minulého roku byl zvlášť příjemný, jelikož přímo na Silvestra přišla na svět jejich zatím poslední prapravnučka Valenýnka.
A vloni na jaře se Galasovi stali vůbec i prvním párem v ostravské historii, který oslavil tři čtvrtě století od sňatku – Nebeskou svatbu či také Svatbu korunovačních klenotů. „Dočkat se takového výročí chce opravdovou výdrž i pevné zdraví. Běžní smrtelníci mohou jen jen závidět…“ zaznělo tehdy od přítomných.
Letos – při příležitosti 76. výročí jejich svatby – připravila radnice z Jihu také oficiální gratulaci. „Jsou to obdivuhodní manželé. Měli už svatbu nebeskou a pro další roky jsme ale žádný zavedený název nenašli. Šestasedmdesáté výročí tedy pro nás nese pojmenování Galasova svatba,“ vzkázal místostarosta Jan Dohnal.
18
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
