Jako malá jsem nikdy k józe blízko neměla. Spíš naopak, měla jsem k ní až odpor, protože jsem měla pocit, že je to aktivita pro starší a pokročilé. Od šestnácti let se věnuji sportu a předcvičování, dělala jsem aerobik. Pak jsem ale přešla na zdravotní cvičení, protože mi chybělo něco navíc, co bych lidem předala. Následně jsem začala studovat rehabilitační péči. To mě obohatilo o další směr, ve svém konceptu jsem se posouvala dál a dál.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Pořád mi v téhle kombinaci cvičení ale něco chybělo. Pak jsem odjela pracovně na čtyři roky do USA, kde ke mně přišla jóga. Ne já k ní, ale skutečně ona ke mně. Byla tam totiž všude a já si myslela, že se všichni zbláznili. Lektorka jógy si nakonec otevřela studio u nás v domě, tomu už jsem se nemohla ubránit.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Na první hodinu jsem šla s dcerou. Zjistila jsem, že lektorka byla tím pravým učitelem, kterého jsem do té doby hledala. Naučila mě to, co mi v mém celku cvičení chybělo. Z Ameriky jsem se vrátila v roce 2010, přičemž po návratu jsem se odhodlala všechny mé zkušenosti spojit, a tak jsem si otevřela centrum Mandala.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Pojem jóga nerada používám, zavání mi to dogmatem. Přijde mi, že o pravé józe vědí lektoři u nás strašně málo. Myslím si, že pravou jógu v republice, Evropě, nebo třeba Americe necvičí nikdo. Navíc mě tahle dogmatická jóga nezajímá. Chci svoje cvičení, které stojí na základech jógy, předat lidem v České republice formou, která je pro nás přirozená.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Své hodiny nazývám harmonizačními lekcemi. Lidem v nich nabízím hlavně relaxaci, uvolnění, zklidnění, zastavení a vnímání těla. Zklidnění v dnešní době potřebuje každý. Lidé při nich vnímají svoje tělo a dech, ale už ho neovlivňují jako v pravé józe. Dostat se do totiž takové hloubky nikdo včetně mě nemá.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Každý v mém centru hledá něco jiného. Někoho do něj dožene nějaký zdravotní problém, samotný lékař, psychické problémy nebo třeba zvědavost. Pokud se moje filozofie s cvičícím nepotká, nepropojíme se, doporučuji lidem pak jiného lektora. Jsem si totiž vědoma toho, že moje forma je dost specifická a technika, kterou nabízím, není pro každého. Každý se musí naučit vnímat sám své tělo, nikoho neopravuji. Nechci, aby každý dělal přesně to, co dělám se svým tělem já.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Jóga mi svým způsobem zachránila život. Život ve specifické Americe, kam jsem nikdy netoužila jet, ale pracovní nabídka mě k tomu dotlačila, byla velmi náročná. Vzdálenost od domova a přátel či tlak na mě dolehl. Díky józe jsem tehdy našla koncentraci a zklidnění, vrátila jsem se sama k sobě. Uvědomila jsem si, že potřebuji si nějaké věci v životě srovnat jinak a zakomponovat je do každodenního rytmu. Nyní je pro mě cvičení denním chlebem jako třeba ranní čištění zubů.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec

Mám ráda hory a turistiku. Nějakou dobu jsem bydlela na Šumavě, která je mým druhým domovem. Také ráda vařím, zútulňuji si domácnost, nebo se starám o zahrádku. Také se moc ráda projedu na kole. Naopak se třeba vůbec nevěnuji sledování televize, kterou ani nemáme. Ohromně důležitá je pak pro mě rodina. Mám dvě děti - dvacetiletou dceru Karolínu a syna Filípka, kterému je rok a půl. Děti jsou pro mě střed vesmíru.

Andrea Svatava Mlynáříková.Zdroj: Deník / Jan Brabec