I Česká republika totiž musí zavést do praxe směrnici Evropského parlamentu na ochranu oznamovatelů, takzvaných whistleblowerů. Situaci komplikuje fakt, že prováděcí předpis zatím nebyl tuzemským parlamentem schválen, podnikatelé či úřady tak žijí v nejistotě.

Způsobů, jak učinit firemní „udávání“ komfortnější, je více. Některé společnosti již zaměstnávají svého „ombudsmana“, variantou by ale mohl být i systém anonymního ohlašování přes internet a jeho následné vyhodnocení.

„Zaměstnanci mohou informovat o podezření na porušení právních předpisů, o šikaně, porušování pravidel bezpečnosti, sexuálním obtěžování či dalších případech, o kterých by se jinak v rámci firmy komunikovat báli,“ vysvětluje Robert Nešpůrek z právní kanceláře Havel & Partners.

Zejména pro menší tuzemské firmy půjde o novinku, ovšem domácí pobočky velkých zahraničních společností už obvykle svým pracovníkům již naslouchají. Často ale jen zřízením speciální telefonní linky či firemního e-mailu. „To ale obvykle nefunguje, protože zaměstnanci si nemohou být jisti, že bude zabezpečena jejich anonymita,“ uvedl Jan Sláma z platformy nntb.cz (Nenech to být).

Nezávislá webová platforma 

Zákazníkům proto nabízí nezávislou webovou platformu, přes kterou je mohou jejich nespokojení zaměstnanci anonymně informovat – písemně anebo hlasem, přičemž ani jejich hlas nebude poznatelný. Podle Slámy se takto komunikovat lidé nebojí, na rozdíl od webů spravovaných přímo firmou. „Jde-li o firemní formulář, nejsou si zaměstnanci jisti, zda k němu nemá přístup její IT oddělení,“ vysvětlil.

Podle odborníků se přitom zavedení takové komunikace se zaměstnanci vyplatí. Z průzkumu poradenské společnosti EY vyplývá, že firmy kvůli neřešeným podvodům svých zaměstnanců každý rok přicházejí až o pět procent svých tržeb.

Využití nezávislé informační platformy přijde podle Slámy ty nejmenší firmy jen zhruba na tisíc korun měsíčně. U těch velkých jsou sice náklady mnohem vyšší, přesto je vyjdou levněji než vlastní firemní auditor. Už samotné zavedení tohoto systému navíc podle Slámy může mnohé potencionální podvodníky odradit od plánovaných přestupků.

Vyčíslení částky, kterou zavedení „firemního udavače“ může přinést, by ale zřejmě bylo jen spekulací. „I v obřích obchodních společnostech může oznámení přinést jen malou úsporu, naopak v některých malých firmách může, byť jen jedno oznámení ušetřit miliony,“ tvrdí advokát Jakub Šefrna z kanceláře Toman & Partneři.

Firmy zatím k nové povinnosti přistupují spíš vlažně. „Česká národní úprava zatím nebyla přijata, a není jisté, jakou bude mít podobu,“ vysvětlila právnička Svazu průmyslu a dopravy Jitka Hlaváčková. Navíc podle ní zatím ani není zřejmé, jaké by za případné porušení zákona byly pokuty.

Bezzubá směrnice 

Bezzubá zůstává směrnice, která bude platit i bez příslušného českého zákona, také podle ředitele Transparency International Petra Leyera. „Neočekávám, že by to subjekty, které budou mít nové povinnosti, nějak motivovalo, takže to do přijetí zákona zůstane jen na půl cesty k tomu, co by mělo být ideálně nastaveno,“ prohlásil Leyer.

Přesvědčit mnohé šéfy organizací o výhodách včasného oznamování možných škod se zatím ale úřadům nepovedlo. „Tuto povinnost bych přirovnal k praktikám padesátých let a vzájemnému udávání mezi sousedy, nesouhlasíme s ní,“ uvedl místopředseda Českomoravské drůbežářské unie pro nosnou drůbež Zdeněk Mlázovský.

„Na její plnění se nyní nepřipravujeme, a ani to není možné, dokud nebudou stanovena přesná pravidla z oficiálních míst,“ dodal.