Tam za rok začne světová výstava EXPO 2020, jejíž konání bylo odloženo kvůli pandemii koronaviru. Pozdržely se i stavební práce spojené s přípravou expozic.

Zahradu zalije voda ze vzduchu

Česká republika se představí ve vlastním pavilonu, jehož srdcem se stane zařízení S.A.W.E.R.; technologie schopná získávat vodu z okolního vzduchu, a to i v pouštním prostředí Spojených arabských emirátů. Na jejím vývoji se podíleli i experti z UCEEB. A jde o takový hit, že tomuto zařícení je přizpůsobena celková koncepce českého pavilonu: má podobu zahrady, jejíž zavlažovací systém bude zásobovat právě voda získávaná za vzduchu.

V národním pavilonu na dubajském výstavišti došlo na instalaci po etapách od února; už však lze říci, že vše je na místě, sestaveno (jde přitom o rozměrnou technologii, kde jen hlavní sorpční jednotka váží tři tuny) – a funguje. První desítky litrů vody zařízení vyprodukovalo při zkušebním provozu v rámci návštěvy generálního komisaře české účasti Jiřího Františka Potužníka.

Byť v rámci prvních testů ještě nebylo vše hotové a třeba chybějící připojení elektřiny nahrazoval generátor, fungování bude plně zajišťovat fotovoltaický systém na střeše budovy. Produkci vody sice podle slov vedoucího týmu UCEEB Tomáše Matušky nebylo možné rozjet na plný výkon, nicméně i provizorní zkouška potvrdila, že teče.

Nainstalované zařízení, jehož příprava ve čtyřicetistupňových teplotách nebyla ničím jednoduchým ani příjemným, experti zakonzervovali. Do Dubaje se však ještě budou vracet před samotným zahájením výstavy; první návštěva se chystá již na konec roku. Mimo jiné kvůli vysoké prašnosti v prostředí, kde se S.A.W.E.R. nachází.

Samotné zajištění vody nestačí

Zařízení, jehož označení pochází z anglických slov Solar Air Water Earth Resource, má v rámci světové výstavy nabídnout hotovou pohádku: pohled na to, jak se horká písčitá poušť mění za pomoci sluneční energie v zelenou krajinu.

První část soustavy, vyvinuté díky spolupráci UCEEB, Fakulty strojní ČVUT v Praze a Botanického ústavu Akademie věd ČR s centrálou v Průhonicích, získává vodu ze vzduchu díky využití přirozeného obsahu vodní páry a promyšleného systému její kondenzace. Druhá se pak zaměřuje její další využití: na kultivaci písku s přípravou živin za pomoci řas a přispění mikroorganismů.

Obě části projektu jsou unikátní tím, že fungují v pouštním prostředí. Jejich možné praktické využití v budoucnu nicméně zatím zůstává otevřenou otázkou.