Podle ministra by mohl pomoci dotační program Obchůdek 2021. Prodejnám v obcích pod tisíc obyvatel s maximálně jedním obchodem, který nabízí minimálně potraviny, program umožní čerpat dotace až 100 tisíc korun na provozovnu ročně. Výzvy vypíší kraje, které samy mohou částku ze svých rozpočtů navýšit na dvojnásobek. Praha kvůli své velikosti nárok nemá.

V Kačici, kam ministr zavítal do koloniálu Dagmar Michalové, se rozpovídali o tom, jak se skutečně žije obchodníkům na vesnicích. Se sestrou – dvojčetem Michalová provozuje svůj krámek už jednadvacet let.

 Ondřej Hon rodnou zemi rád obdivuje z kola
Chcete si splnit podnikatelský sen? Cestovní ruch není mrtvý

„V současné době je v Kačiči také Coop, vietnamská prodejna a zanedlouho tu otevře prodejnu další vietnamský podnikatel. Mně chybí do důchodu dva roky, takže už to nějak se sestrou doklepeme, já ještě splácím hypotéku na celý objekt. Dosud jsme se sestrou i v konkurenci přežily a před časem si na přilepšenou přibraly i zásilkovnu. Není to na vyskakování, ale držíme se zuby nehty,“ řekla ministrovi Dagmar Michalová. Jejich krámek měl kvůli covidu měsíc zavřeno a nevydělával vůbec, protože obě ženy onemocněly koronavirem.

Obchodů s potravinami se stav nouze tolik nedotknul

Obchod v Jedomělicích zavírat nemusel. Prodavačka Jana Fuchmanová říká, že i přes vyšší ceny některých produktů jsou tržby solidní a dokonce stouply v době covidu. „Lidé nemohli nikam cestovat, takže se to na tržbě odrazilo velmi příznivě. Obchod vedu dva roky a jsem spokojená. Nemám ale žádnou kolegyni, takže v době mé dovolené je zavřeno,“ dodala prodavačka. Jinak je otevřeno denně, vyjma neděle.

Podobně se dají do dvou skupin rozdělit i jiné venkovské obchody v kraji. Těch s potravinami se stav nouze tolik nedotknul a některé měly dokonce vyšší tržby. Například Paní Trung bydlí už 15 let v Krhanicích, kde také provozuje obchod se smíšeným zbožím. „Myslím, že lidé odtud se také trochu báli jet do velkých supermarketů a raději nakupovali u nás. To se projevilo třeba docela velkou spotřebou dezinfekce, kterou máme u vchodu,“ uvedla usměvavá Vietnamka.

Když se zavřou školy, zkuste si v době karantény s dětmi napsat třeba vlastní pohádku.
OSVČ mohou opět žádat o ošetřovné. Za období od Velikonoc do začátku školy

Denis Jeřábek, provozovatel obchodů s potravinami v Nové Vsi I a ve Velimi, shrnul, že jeho obchodů se lockdown tolik nedotkl právě proto, že prodávají potraviny. „Bylo to složité pro prodavačky, spousta opatření, neustále jsme dezinfikovali, museli hlídat počet zákazníků, takže přibyla práce, ale co do tržeb se nás to nedotklo, přežili jsme dobře,“ popsal, že úplně zadarmo samozřejmě lepší tržby nebyly.

Lidé měli při první vlně větší strach, přesto do obchodu chodili

Marie Slezáková prodává a vede obchůdek převážně s potravinami v Křečkově nedaleko Poděbrad. A nemá důvod kvůli následkům koronavirové epidemie končit. „Otevřeno jsem měla stále a lidé chodili. Je fakt, že během první vlny měli větší strach, ale chodili. Ve druhé vlně pak už byl strach menší, a chodili ještě více,“ říká prodavačka obchodu, jehož majitelem je jeden z místních velkoskladů.

Podle jejího názoru chodila část místních v nejtěžších dobách nákazy raději k ní do malého obchodu, než aby jezdili do města do hypermarketů. „Šance, že by to chytili tam, byla přeci jen výrazně větší,“ vysvětluje motivaci chování zákazníků. Sama pomoc od státu či dalších institucí nepotřebovala.4

Muži po mě chtějí hlavně uspokojení pusou. A při tom se opravdu rouška nosit nedá, stěžuje si paní Věra. Ilustrační foto
Prostitutka po pandemii odmítá desítky mužů. Kvůli pornu jsou zvrácení, zlobí se

Malá večerka se smíšeným zbožím v Hudlicích v ulici Jungmannova během nejhorších dnů pandemie měla také paradoxně lepší tržby než za normálního provozu. „Když byl lockdown, to bylo pro nás vlastně lepší. Lidé z obce se pravděpodobně báli více cestovat a nechtělo se jim vyjet na nákupy například do Berouna nebo Králova Dvora,“ uvedl provozovatel večerky Nguyen Vnquang.

Nepotravinové obchody

Druhou skupinou jsou pak nepotravinové obchody, které kromě městských supermarketů a obchodních center bojovaly i s částečným uzavíráním v rámci opatření. Michaela Belzová provozuje obchůdek s dětským oblečením v Býchorech. „Během pandemie samozřejmě nic moc, ale prodáváme i drogerii, tak jsme mohli mít částečně otevřeno, zřídli jsme výdejní okénko,“ popisuje.

„S dětským oblečením byl problém, nebylo možné ho vyzkoušet, děti byly doma, takže tolik věcí ani nepotřebovaly. Dospělí také moc ne, všichni na homeofficech, takže si přišli tak možná pro ponožky,“ dodává podnikatelka. „Ale pracovali jsme, nemuseli jsme sedět doma v depresích. Ekonomicky se nás to samozřejmě dotklo, ale přežili jsme. Od nikoho jsme pomoc nežádali, on nás malé taky nikdo moc neřešil,“ řekla Deníku.

Fix na ruce.
Umělé klouby na míru z 3D tiskárny vyrábí firma díky spolupráci s krajem

Deset dní musel mít zavřeno obchod Stavebniny a Kovomat u Krabců v Lužné. I když na tom prvním lockdownu jejich provoz ještě vydělal. „Stavebniny, zahradní potřeby i železářství jsme mohli mít otevřené, i když stavebniny pouze na IČO, ale v tu chvíli ho měl snad každý. Vloni na jaře tu byl opravdu nával, registrovali jsme spoustu nových zákazníků. Bylo znát, že byli doma, na chatách či zahrádkách a věnovali čas na stavění a rekonstrukci,“ povšimla si Jitka Krabcová.

Po první covidové vlně podle majitelky luženských prodejen zájem trochu opadl. „Lidé už chodili do práce, navíc se tu rekonstruuje silnice, takže to nebylo takové. Ale i tak si k nám zákazníci našli cestu, což je dáno i tím, že jsme tu již dvacet let,“ uvedla. O podporu prý Krabcovi žádali pouze na začátku března loňského roku. „To jsme měli deset dní uzavřené železářství. Pak ho ale povolili,“ připomněla.