VYBRAT REGION
Zavřít mapu

BOSU. Pohyb pro ženy. Tak to zkuste, chlapi…

Praha /REPORTÁŽ/ – Věta z titulku mne napadla asi stokrát. Za pouhou hodinu. Skákal jsem, šlapal jsem a válel jsem se. Jinak to nazvat neumím. A u toho jsem chytal balanc, abych se nezřítil. Šlo to obtížně. Přitom to vypadá tak jednoduše.

15.6.2013
SDÍLEJ:

BOSU je cvičení pro ženy. A já už teď chápu proč. Foto: Deník/Veronika Cézová

Ale hezky popořádku. „Pojďte se mnou cvičit. Vy to cvičení popíšete jako chlap, já jako žena," houkla na mne redaktorka Veronika. „Proč ne," zatvářil jsem se jistě. A tak mířím do čestlického aquaparku. Po celodenním sezení jsem rozlámaný, od absolvování Pražského maratonu, který jsem doslova přežil, uplynul měsíc a já jsem se od té doby skoro ani nehnul.

„Půjdeme na cvičení Ploché bříško," říká Veronika. Fajn, to potřebuji, myslím si. Jenže těsně před hodinou měníme plán. Máme cvičit power plate, to je takový přístroj, na kterém se prostě nějak cvičí a tak se nějak posilujete. Sedím na chodbě, za pár minut TO začne. Přichází Veronika a oznamuje další změnu: „Budeme cvičit bosu, jinde neměli volno." „A co to je?" ptám se jako fitnessový neznaboh. „Půlkulaté míče," špitá Veronika. To už ale stojíme v sále, sympatická cvičitelka Inge ihned pochopí, že jsme tu poprvé. Ještě jsme nezačali a ona už tuší, co jsme zač.

„Tu" věc si pokládáme před sebe plochou části za zem. Nahoře se tyčí půlmíč, půlkoule.

Start. Zaduní muzika, nějaká duc, duc a Inge předcvičuje. Jednoduché. Nahoru, dolů, doleva, doprava tak se pořád ty výšlapy na balon střídají. Vždy chvíli cvičíme jeden cvik, pak změna. Těch cviků jsou desítky. Výšlap nahoru a dolů, to je fajn, ale když mám zůstat stát nahoře a jednu nohu všelijak zvedat, začnu v nohách cítit svaly, o kterých jsem dosud netušil. Protahují se mi všechny možné šlachy a úpony tak, že mne záhy brní kotníky a přemýšlím, jestli tohle přežiju bez jejich vykloubení.

Čemu se bosu podobá? Jako neznalec bych to odhadl, že je to podobné jako na bedýnkách. Jenže bedýnka je pevná. Tohle je plné vzduchu a udržet rovnováhu na tom vlastně ani nejde. Potřeboval bych bidlo, abych držel balanc. Když už jakž takž dokážu jeden cvik zvládnout, aniž bych opustil nedobrovolně půlkouli, následuje další cvik. Takže jsem stále ve stádiu hledání.

Čtěte také: Malý míč, který udolal i maratonského běžce

Je konec, udeřila šedesátá minuta. Vydržel jsem to. Jsem protažený, bolí mne mnoho svalů, triko propocené. Žádné piánko, makačka. Těch šedesát minut mělo pro mne několik zlomových momentů.

První moment: asi třetí minuta zjišťuji, že jsem si nevyčistil boty a začínají mi odpadávat kousky suché hlíny. Trapas. „Já to uklidím," říkám k Inge, aby byla klidná.

Druhý moment: pátá minuta na čele mi vyskočila první kapka potu. Následně se pot začal řinout potůčkem.

Třetí moment: desátá minuta kotníky zabolí. Oba. Pořád musejí totiž vyrovnávat stabilitu. A fakt to nejde. Chvílemi mne napadá, že mám kotníky z gumy, tak se vrtí.

Čtvrtý moment: třicátá minuta podlamují se mi kolena

Pátý moment: čtyřicátá minuta pohyb do hudby je absolutně nemožný, nějak to většinou nestíhám. Jsem poleno.

Šestý moment: padesátá minuta míříme na zem a děláme kliky, vzpěry. Při výdrži se mi celé tělo klepe a chytají mne křeče do zad.

Sedmý moment: minuta šedesátá konec, zametám si hlínu, otírám pot z čela a napadá mne, proč se říká, že tohle je hlavně pro ženy?

Každý z těch sedmi momentů měl něco do sebe. Hodina utekla a druhý den mi je fajn. Ptám se sám sebe, který z těch momentů byl nejsilnější? Nevím. Když se předkloním, zacítím namožené vnitřní stehenní svaly, které jsem nikdy necítil. Něco do sebe tohle cvičeno bosu má…

P. S.: Vzkaz pro všechny muže, kteří si říkají: „Bosu? To je pohyb pro ženské." Pánové, zkuste to a dejte mi vědět. Ale jděte do toho naplno. Já to zkusil. Moc ladné to nebylo, moc slavné to nebylo. Ale co, tělo úpělo, leč duše se radovala. A o to mi šlo…

P.P.S: Po očku jsem sledoval redaktorku Verču. Šlo jí to. Potila se a taky hekala. Držela se statečně. Až později jsem se dozvěděl, že na tohle cvičení byl pro ni vlastně test, jestli jsem o svých předchozích sportovních pokusech jen nepsal romány. Jinak řečeno, zda jsem si nevymýšlel. Nevymyslel, ale ten půlkulatý míč mi dal zabrat.

Autor: Jiří Macek

15.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kam na Boleslavsku za zábavou? Vyberte si!

Videosouhrn Deníku – středa 13. prosince 2017

Videosouhrn SPECIÁL: Česko zpívalo koledy. Podívejte se

Vánoční dárek pro Adélku: příspěvek na nové auto

Milovice - Léčba nemocné Adélky rodinu stojí spoustu času a peněz. Na nové auto už jim zkrátka nezbývá.

Hvězda internetu říká: Žiju si svůj sen

Střední Čechy /ROZHOVOR/ – Filip Portales alias Porty je osmnáctiletý youtuber a rodák z Mladé Boleslavi a podle svých slov rád navštěvuje i kraj na Mělnicku. „Líbil se mi pohled od zámku na soutok dvou řek,“ přiznal Porty.

OBRAZEM: Zpívali i ti z jedničky

Mladá Boleslav - Letos poprvé se do akce Česko zpívá koledy zapojili i v 1. Základní škole v Mladé Boleslavi. Známé koledy nakonec zpíval malý sbor učitelů, dětí a také rodiče.

Do boje s drogami se experti vrhají společně. Spojenými silami

Střední Čechy – Novou zbraní v boji s nástrahami návykových látek se má stát krajská protidrogová komise, zřízená jako poradní orgán středočeského radního pro oblast bezpečnosti a ICT Roberta Bezděka (ANO). O jejím ustavení ve středu informovala Helena Frintová z krajského úřadu. S tím, že komise by měla přispět ke koordinaci aktivit směřujících k ochraně jednotlivců před škodami způsobenými užíváním návykových látek, hazardním hraním a před dopady v podobě trestné činnosti.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT