Nedávno jste se stal novým prezidentem svazu minipivovarů. Už jste si zvykl na nové oslovení?
Nezvykl. A asi si na něj nezvyknu nikdy.

V čem chcete navázat na svého předchůdce?
Bohužel jsem se do čela dostal v nelehké postcovidové době. A oproti Janu Šuráňovi, který mohl s klidným svědomím říkat o našem odvětví jen a jen dobré zprávy, tak ode mě se v nejbližší době nemůžete dočkat nějakého velkého optimismu. Nicméně, chci na jeho práci navázat v tom, jak minipivovary propagoval a jak za jeho působení celý svaz fungoval. Rozdílný chci být v tom, že chci navýšit počet členů svazu, a to o ty aktivní se zájmem o obor. A také navázat užší spolupráci s Českým svazem pivovarů a sladoven a ještě více popularizovat české pivovarnictví. V tom vidím pro oba příbuzné oborové svazy, a především pro české pivovarství, velký potenciál.

Vizí vašeho předchůdce byla doba, kdy se počet minipivovarů v České republice dostane ze současných zhruba 500 na kulaté číslo tisíc. Dočká se ho pod vašim vedením?
Obávám se, že nikoliv. Covid s celým tímto segmentem pořádně zacloumal a už nikdy nebude nic, co bylo před tím. Tedy ten boom, kdy tu v minulých deseti letech vznikaly ročně desítky pivovarů. Tento trend neočekávám.

Minipivovary ale vznikaly i v době covidu.
To ano, ale vše to byl dozvuk doby předcovidové. A ta ještě více ukázala, že tento obor není žádná pohádka, ale pořádná dřina. Navíc ze strany bank ani státu není pro tuto činnost extrémně vysoká podpora a hosté se jen horko těžko vracejí do restaurací. Vznik nových  minipivovarů je tak teď těžké predikovat.

Zmínil jste problém restaurací. Jaký bude podle vás trend u minipivovarů v příštích letech. Budou vznikat spíše samostatně, nebo svoji budoucnost spojí s vlastní restaurací jako tzv. restaurační pivovary?
Dle mého to bude spíš ta druhá varianta. A to už ukázal i covid, kdy minipivovary, které neměly svůj byznys spojený s vlastní restaurací, těžko dosáhly na nějaké kompenzace od státu. Oproti restauracím totiž vláda tyto podniky nezavřela, ale zavřela jejich trh. Trend pivovarů s vlastní restaurací vidím jako schůdnější i z toho pohledu, že má větší přesah. Právě tam se realizuje ta přidaná hodnota. Má to i význam regionální a takový podnik je navíc i nositelem společenských hodnot. Taková činnost je i ekologičtější. Tam, kde se pivo uvaří, tam se také vypije.

Po době covidové je tu další strašák v podobě zvýšené inflace a narůstajících cen energií. Nehrozí krach pivovarských provozů?
Bohužel, i to se může stát. Sice se po covidu vše otevřelo, ale oproti jiným rokům nebyl takový odbyt. Z tohoto pohledu jsme stále ohroženi. Teprve následující zima prověří životnost jednotlivých minipivovarů. Budeme si však držet palce, aby náš segment opět vzkvétal.

Ještě nedávno se v případě velkých a malých pivovarů rozhodně nedalo mluvit jako o harmonickém vztahu. Situace se však mění a čím dál častěji slyšíme o spolupráci těchto dvou rozdílných světů. Bude tomu tak i nadále?
Ano a minimálně z pozice svazu se o to budeme maximálně snažit. Minipivovary byly dlouhodobě považovány jen jako jakési zpestření. To už je teď trochu jinak. Právě díky své malé velikosti várky otevřeli ti malí dveře jiným pivním stylům, které nyní vaří i ti velcí.

Jaký je aktuální poměr spotřeby piva v restauracích a obchodech?
V případě dodávek do restaurací se již nebavíme o trhu, který znamenal 40 procent trhu. Covid ty nůžky rozevřel a celým trhem zacloumal, nyní se bavíme asi o pouhých 26 procentech celkové spotřeby piva, které se vypije v restauraci. Zbytek se prodá v obchodech. A pokud se podíváme například na Prahu, zde mnoho restaurací zápolí o přežití. Souhra malých a velkých pivovarů je tak na místě.

V minulosti se minipivovary profilovaly „jiným“ pivem. Které trendy ve vaření piva teď dominují? Stále speciály, nebo „místní“ receptura ležáků?
Minipivovary byly postavené na nefiltrovaných pivech, ty jsou pro ně klíčová. U velkých pivovarů byla taková piva minoritní. Oproti minulosti, kdy byl trh velmi konzervativní, lidé nyní malé pivovary vyhledávají hlavně kvůli té rozmanitosti. Procento pivních speciálů na celém trhu je však stále minimální a všichni budu chtít i nadále stavět na klasickém českém ležáku. Ale pivní speciály a nové styly vedle klasického ležáku budou silnou stránkou právě nás malých.

České pivo má z historického pohledu ve světě velké jméno. Platí to i pro minipivovarnictví?
V Čechách sice existuje velká pivní tradice, náš kvalitní český ležák je skutečným pivním i společenským fenoménem, ale z pohledu minipivovarů jsou v popředí spíše Spojené státy. Za nimi je tak o deset let pozadu Evropa a o dalších deset let my. Co je však velmi povzbudivé, i když je naše tradice minipivovarnictví mladší, podle množství a obliby na tom nejsme vůbec špatně. A tím, že pivo je naším národním nápojem, tak ostatní rychle doháníme a v postkomunistických zemích jsme naprostá jednička.