Jiří Říha a Jan Pustějovský. Dva kamarádi. Poznali se na svatbě toho prvního.

Jeden vystudoval střední zahradnickou školu, pak se živil jako novinář v Deníku, ze kterého odešel, aby se začal naplno věnovat svému novému koníčku – výrobě cidru. Druhý vystudoval architekturu a tou se živí. Byla a je jeho koníčkem. A živobytím.

První o architektuře nic nevěděl a nezajímal se o ni. Druhý nevěděl nic o lehce alkoholických nápojích cidre a nezajímal se o ně.

První se nyní kromě cidrů zajímá o architekturu. Druhý se kromě architektury zajímá o cidre.

Seznamte se:

Jiří Říha (ten první) bydlí ve Mšeně. Jan Pustějovský (ten druhý) je z Lobče. Příměr první a druhý je jen pro rozlišení. Oba dva totiž své kamarádské tlachání proměnili v rozhodnutí, že spolu začnou podnikat. Ten první naplno, ten druhý na polovic. Začnou vyrábět cidre, o kterých Jiří Říha už nějaký čas uvažoval a doma je se svoji manželkou, vystudovanou krajinářskou architektkou, zkusmo vyráběl.

Ilustrační foto.
Dobrovolným hasičům shořela v garáži cisterna

K propojení obou došlo patrně u sklenky vína. Nebo cidre, který měl Jiří doma ve sklepě. 

V Okrašlovacím spolku pro Mšeno a okolí, kde je předsedou, se snaží vrátit Mšensku původní stromy – do přírody vysazují staré odrůdy třešní a jabloní. Stromky léta rouboval, a přitom v něm touha vyrábět vlastní cidre a distribuovat ho do světa sílila. Když potkal Jana, který zase pro svoji kancelář a ateliér hledal vhodné prostory, protnuly se jejich záměry v prostorech nevyužitých hospodářských objektů hned vedle lobečského zámku. „S majitelem zámku i objektu panem Jaromírem Šimonkem, který s mým tátou chodil do školy, jsme hned našli společnou řeč a on nám část bývalého zemědělského objektu pronajal. V našem snažení nás Šimonkovi navíc dost podporují,“ říká Říha. 

Jiří Říha (vpravo) a Jan Pustějovský.Zdroj: Deník / Macek Jiří

V dávné minulosti patřil objekt pod panství velkostatku Lobeč, byla tu truhlárna a katr. Po roce 1948 byly prostory užívány jako skladiště obilí, bez oprav, rekonstrukcí a investic… 

Pro Pustějovského byl tento objekt ale téměř sen – on, který se od začátku svých studií zajímá o využití industriálních budov, měl najednou prostor ověřit své teorie na vlastním projektu. Rozsáhlé přízemní prostory, a v nich nic kromě ohromného nepořádku ještě z časů minulého režimu. „Tématu obnovy industriální architektury se dlouhodobě věnuji teoreticky i v projekční praxi, dnes jsou tyto stavby na vlně, zatímco venkovské zemědělské a skladové objekty jsou stále přes nemalý potenciál na okraji zájmu,“ vysvětluje Jan Pustějovský se zvláštním pohledem do velké haly, ve které už jistě vidí budoucnost. 
„Když jsme to tu poprvé viděli, nezajásali jsme, jen jsme vykulili oči. Bylo to tu dost zanedbané a velký nepořádek. Takže jsme nejprve dlouhé týdny vyklízeli, nahazovali, opravovali,“ vzpomíná Jiří Říha. To bylo vloni v lednu. Od té doby se nezastavili.

Pojďme si ale krátce vysvětlit, co je to cidre. Wikipedie to říká jasně: „Cidre [sídr] je jablečné víno vyráběné řízeným kvašením jablečného moštu. Nápoj je populární především v západní Evropě (Spojené království, Irsko, Francie, Španělsko), v Česku známý pod názvem jabčák. O jeho původu a rozšíření se vedou dlouhodobé spory, vznik výroby cidru je pravděpodobně spojen s oblastí dnešního Baskicka.“

V současné době je skatepark v Kralupech v dezolátním stavu. Oba dva raily (železné tyče zabudované do země) si museli vyrobit na vlastní náklady návštěvníci parku.
Chátrající kralupský skatepark je nebezpečný

Nápoj, se kterým chtějí vstoupit na trh, se nazývá cidre od Bacha. Bach tu ale nehraje roli skladatele. A to ani náznakem. „Dozvěděl jsem se, že když můj táta chodil do školy a když všichni dělali lotroviny, lezli po skalách, tak táta všechny vždy varoval: Bacha, kluci, někdo jde. Takže táta měl přezdívku Bach, a tak jsem byl pro pana Šimonka rázem mladej Bach,“ tvrdí Jiří "Bach" Říha. „S tím názvem se dá dobře marketingově pracovat i udělat nějakou srandu. Je to chytlavé, napsané to dobře vypadá a je to zapamatovatelné,“ dodává Jan Pustějovský.

Jiří Říha a Jan PustějovskýZdroj: Deník / Macek JiříNež se dostaneme k současnosti, je třeba si připomenout minulost obou pánů. Jan Pustějovský participoval na rekonstrukci pivovaru v Lobči, má za sebou studii konverze pivovaru v Kralupech nad Vltavou nebo studii a regulační plán revitalizace bývalé huti Koněv na Kladně, hodně se zabývá industriálem. Pracuje především na Kokořínsku a to jak při stavbách rodinných domů, tak na zakázkách pro obce. Spolu s přítelkyní mají v poslední době za sebou například studii rekonstrukce Vrátenské rozhledny. „Industriál je moje srdeční záležitost, ale cítím, že zemědělské objekty jsou navzdory svému potenciálu hodně na okraji zájmu.“

Říhova minulost se pojí s ovocem a nápoji. „Léta dělám likéry z ořechů, ostružin, višní a Mšenských jánovek, což je naše tradiční odrůda třešní, kterou jako Okrašlovací spolek zachraňujeme. Taky doma děláme marmelády. Zatím jen pro svoje použití, pro kamarády. Pomalu se ale blíží čas, kdy i to rozjedeme ve větším,“ věří Jiří Říha.

Vloni na podzim zahájili zkušební sezonu. Po podzimním moštování následoval na jaře první hotový cidre. „Musíme se pochválit, výsledek byl nad očekávání dobrý. To jsme po první várce, kdy nastal veselý večer, jelikož jsme museli vše řádně vyzkoušet, konstatovali,“ smějí se oba.

Ilustrační foto.
U vlakového nádraží chybí zastávka autobusu

Jak vlastně vzniká cidre? Jiří Říha, jako odborník, to popisuje tak stručně a jednoduše, jako by to byla ta nejlehčí věc na světě. „Pěstujete, sbíráte nebo nakupujete jablka. Ty se uskladní, umyjí, přetřídí. Poté se ve šroťáku rozdrtí a prolisují. To je mošt, který se umístí do nerezových nebo plastových tanků. Mírně zasíříme, přidáme kvasinky a necháme kvasit. To hlavní kvašení trvá zhruba deset dnů i déle. Potom dílo přetáčíme do jiných tanků, tam následuje několikaměsíční zrání za nízkých teplot. A pak už jen stáčíme do lahví.“ Cidre vyrábějí po francouzském způsobu – pomalu, bez přidání cukru, bez pasterizace, bez sycení.

Oba se shodují, že nikdy nebudou vyrábět velkokapacitně, že nebudou houfně vykupovat jablka od neznámých dodavatelů. „Máme od Šimonkových pronajaté i staré sady, které postupně obnovujeme, vysazujeme tam opět mladé stromky tradičních odrůd, které si sami pěstujeme.“

Jiří Říha a Jan Pustějovský.Zdroj: Deník / Macek Jiří

Jaká je současnost celého snu? „Pracujeme na rekonstrukci objektu, to jsou desítky a stovky drobností až po komplexní úkoly jako předělání elektriky, kanalizace, odpadů. Co se týče cidru, vše je ve fázi vyřizování potřebných potvrzení, povolení, to není jednoduchá záležitost. Když to dobře půjde, první oficiální várku bychom do světa mohli poslat na jaře příštího roku,“ věří Bach a odbíhá vypnout vrnící míchačku.

Uvnitř budovy, která bude potřebovat ještě mnoho hodin práce, vybočují z běžného pohledu dvě konstrukce podobné dřevěným bednám. „Všechno se snažíme tvořit nízkorozpočtově, hodně jsem se tomuto tématu teoreticky věnoval. Tady máme možnost otestovat tento přístup v reálu. V podstatě se jedná o vestavbu ve výtvarně-prostorové koncepci domů v domech, navíc z odpadních materiálů. Jedná se o low-costová řešení, kdy se užívají levné materiály, znovuvyužívají se stavební prvky (re-use), užívají se i odpadní materiály (re-cycle), řemeslně nenáročná konstrukční řešení, většina prací je prováděna svépomocně.“

Fasáda objektů vestaveb je z odpadního zbytkového materiálu z výroby palet, nosná dřevěná konstrukce je vyrobená z obyčejných střešních latí. Zasklení je z tabulí dvojskla, které našli vyhozené u kontejneru. „V podstatě stavíme z toho, co je po ruce. Nicméně i tak to má jasný výtvarný záměr, objekt působí srozumitelně. Lidmi je tento koncept dnes naštěstí už vnímán pozitivně,“ říká architekt Pustějovský.

Ilustrační foto.
Sezona lahodného burčáku začíná

Když se obou pánů zeptám, jak vidí tenhle objekt za dva roky, překvapí mne strohostí: „Žádná revoluce, bude to tu vypadat jako dnes, jen uklizené, na zemi budou čáry co a kam umístit, abychom tady nezakopávali a mohli vše v klidu převážet a přenášet,“ pohlíží do budoucna architekt a kolega dodává: „Nechceme megavýrobu do obchodních center, ale chceme se prezentovat jako regionální produkt v okolí. Víme třeba, že i v Praze bude o náš výrobek zájem. Charakter nestandardního nízkorozpočtového projektu tu bude pořád.“

Jiří Říha.Zdroj: Deník / Macek JiříAž bude vše rozjeté, kamarádi se shodují na tom, že Jiří Říha bude tím hlavním ve výrobě a Jan Pustějovský se bude starat spíše o distribuci a marketing.

A bacha, kamarádi mají jasno i o názvu celého podniku: Cidérka u Bacha. 

Cidre. V budoucnu možná i marmelády či ovocné šťávy. Zároveň návrat vymírajících odrůd stromů do krajiny. Obnova krajiny, drobné krajinářské zásahy a třeba i naučná stezka. 

Plánů mají kamarádi dost. Vzhledem k tomu, že jejich snaha si vyžádala už téměř milion korun, není to patrně jen sen, ze kterého se ráno vyspíte. A když si uvědomíte, že Říhův děda byl sadař tělem i duší, pak vás napadne, že tenhle projekt by měl žít.

Tak si na něj dejte Bacha!

Ilustrační foto.
Skoro 140 tisíc Středočechů denně dojíždí do Prahy. Odkud nejvíc?