Jak vypadá váš běžný den za aktuální situace?

Vypadá vlastně úplně normálně. Tím, že máme dovoleno trénovat, tak se připravuji v prostějovském národním centru. Můj den tedy aktuálně vypadá jako běžný tréninkový den, žádná výrazná změna není.

Takže teď už nejste doma v Kněžmostě?

Teď zrovna jsem v Prostějově. Tenis ale při tom největším boomu, zhruba ten měsíc zpátky, nebyl dovolený. To jsem byl doma v Kněžmostě, přibližně čtyři týdny. Když jsem mohl, tak jsem vyrazil do přírody. Jinak jsem alespoň na dálku dodělával věci do školy.

Jak moc zasáhl koronavirus do harmonogramu sezony, o které akce přijdete?

Je to asi největší zásah, co kdy byl. Zrušil se Wimbledon, zrušilo se plno velkých turnajů. Co se týče mě a mé přípravy, tak mi to stoplo plány na nějakých pět měsíců. Teď všechno záleží na situaci ve světě, jak se to vyvine. Podle toho, až budou nějaké nové informace, tak budu mít teprve odvahu nějak přiblížit svůj plán na té mezinárodní úrovni.

Jak se to podepíše na financích? Hrozí vám nějaké problémy?

Samozřejmě se to na financích podepíše u všech hráčů. U mě osobně asi ne tolik, protože objíždím hlavně turnaje s menšími finančními dotacemi. Tam jsou ty výpadky minimální, co se týče poměru výdajů a výdělků. U ostatních hráčů, kteří jsou na žebříčku výš, ale ne třeba ve světové stovce, tak u nich myslím, že to bude větší problém.

Takže konkrétně u vás to nebude až tak bolestivé?

To asi ne. Samozřejmě nějaké finance utečou, ale že bych měl bankrotovat, to ne, to nemůžu říct. (úsměv)

Vzpomenete si ještě občas na loňský rok?

Samozřejmě, vzpomínám na to moc rád. Začalo to už v lednu parádní sérií turnajů v Austrálii v lednu, pokračovalo to přes turnaje kategorie Challenger, kde jsem taky připsal nějaké body. Nezapomínám ani na vyhraný juniorský Wimbledon ve čtyřhře, to bude vzpomínka na celý život. Na tu sezonu celkově, včetně dvou startů v Davis Cupu, vzpomínám velice rád. Chtěl bych se od ní co nejlépe odrazit i do následující sezony, jak jen to situace dovolí.

Byl to nejlepší rok kariéry?

Dá se říct, že co se týče posunu na žebříčku, tak určitě ano.

Řadíte výš titul z juniorského Wimbledonu nebo reprezentaci v mužském Davis Cupu?

Pro mě byla asi víc ta reprezentace v Davis Cupu. To se ale těžko posuzuje, každá věc má něco do sebe, je to oboje svým způsobem výjimečné. Nechci nějak ukazovat, že jedno je víc a jedno míň. Co se ale týče mého vnitřního pocitu, tak Davis Cup byl takový můj dětský sen. Bylo krásné, že jsem si ho mohl zahrát. Tím ale vůbec nechci snižovat vítězství na Wimbledonu.

Jaká vůbec byla vaše cesta z Kněžmosta až do světové elity?

Cesta to samozřejmě nebyla vůbec jednoduchá. Začínal jsem trénovat s rodiči a dědečkem. Poté, když jsem už měl nějaké výsledky a slušný výchozí bod do další kariéry, se mě ujal místní trenér Jaroslav Frei. Poté jsem začal trénovat profesionálně v Jablonci, odkud už jsem přešel do Prostějova, kde jsem doteď.

Cítíte se na kurtu líp při dvouhře nebo čtyřhře?

Určitě se stoprocentně soustředím na singl. Ta čtyřhra je spíš takové zpestření, dodatek, které se hraje spíš v momentě, kdy se singly nehrají. Tím to ale nechci snižovat, je to velmi zábavná disciplína, která mě osobně moc baví. Kdykoli budu mít příležitost, tak si ji velice rád zahraju. Soustředím se ale hlavně na dvouhru.

Co je vaše největší herní přednost?

Asi rychlost hry a forhend.

V juniorech se vám dařilo, patřil jste mezi nejlepší hráče světa. Kam až si myslíte, že můžete dojít v dospělém tenise?

To se takhle strašně těžko hodnotí. Ta cesta je nevyzpytatelná, je tam strašně moc překážek. Záleží na podmínkách, na které si ale teď rozhodně nemůžu vůbec stěžovat. Záleží i na aktuální situaci ve světě, která nyní není úplně vhodná pro ten tenisový rozvoj. I tak ale musím říct, že pevně věřím tomu, že se do světové stovky probojuji. Snažím se pro to dělat vše, co je v mých silách.