Jiří Kukla je sportovec tělem i duší. Přestože už překonal sedmdesátku, jako atlet je k nezastavení. O tom svědčí také ocenění, která sbírá. K posledním přidal první místo v kategorii veterán ankety Sportovec Mladoboleslavska.

Občas si říkám, že by se bez vaší nominace anketa Sportovec Mladoboleslavska ani nemohla uskutečnit. Pamatujete si, kolik ocenění jste si odtud už odnesl?
To není složité spočítat. Myslím, že jsem tu letos už celkem poosmé. Dvakrát jsem byl druhý, jednou jsem skončil na třetím místě a pětkrát první. Už dám ale příležitost jiným.

Čekal jste, že se letos umístíte na stupních vítězů?
Popravdě, byl jsem na rozpacích. Letos byla v kategorii veteránů velká konkurence, dokonce si myslím, že největší za posledních několik let. Když jsem si procházel nominace, zjistil jsem, že jsou v ní čtyři mistři republiky a dva reprezentanti. Zkrátka sportovci, kteří si zaslouží absolutorium.

První místo vás ale potěšilo, nemýlím se.
Určitě, ocenění si vážím, byl jsem mile překvapený. Myslím si, že tahle anketa je takovou odměnou pro sportovce za celoroční dřinu.

Když se podíváte do loňského roku, jak hodnotíte uplynulou sezónu a jaké jste měl při ní úspěchy?
Zmínit můžu například dva mistrovské tituly v halové atletice ve věkové kategorii nad sedmdesát let a třetí titul jsem přidal ještě v létě ve stejné kategorii, ale ve skoku do dálky. Mimo atletiku se věnuji také tenisu. Při něm jsem se zúčastnil dvou prestižních turnajů, které pro mě skončily vítězstvím.

Vzpomněl byste si na největší zážitek, který se vám za minulý rok vryl do paměti?
No samozřejmě. Nemůže to být nic jiného, než jak jsem v září hrál na tradičním tenisovém Vrabec Cupu v Bakově nad Jizerou na jednom kurtu s legendárním fotbalistou Janem Bergerem. Ve dvouhře jsme získali druhé místo. Letos se Vrabec Cup bude hrát také a rádi bychom pozvali hokejového mistra světa Pavla Richtera.

Prozraďte ještě, co máte v plánu na letošní rok?
Především bych si přál, aby mi sloužilo zdraví minimálně tak, jako doposud. V poslední době totiž laboruji s kolenním vazem. Uklouzl jsem na schodem a namohl jsem si ho. Proto jsem se rozhodl, že zřejmě letos na dráze vynechám skok daleký. Přece jen do odrazu je potřeba velká síla a to mě pak bolí.

Při běhu vám tahle komplikace nevadí?
Ne, vůbec ne, to ani necítím. Člověk musí být hlavně zdravý, aby mohl dosahovat výsledků a reprezentoval město. Kvůli bolesti jsem dokonce musel vynechat halovou sezonu. O to více se ale soustředím na Svitavy, kde se letos uskuteční mistrovství republiky. Tam bych chtěl běžet stovku a dvoustovku.

Zaslechla jsem také, že jste byl pozvaný na letošní Mistrovství světa veteránů na dráze, které se koná v australském Perthu, je to pravda?
Ano, je to tak. Musel jsem odmítnout. Je to na mě moc daleko, navíc to není úplně levná záležitost. Navíc málokdo o mě ví, že jsem cukrovkář a že si čtyřikrát denně musím píchat inzulin, což není úplně malá komplikace. Zúčastnit se mistrovství světa je můj sen, kterým bych důstojně ukončil atletickou veteránskou kariéru. Počkám si ale, až se bude konat v Evropě.