Na vrchol sezony odjížděl tradičně s vysokými medailovými ambicemi. „Nakonec to dopadlo dobře,“ hodnotí jako úspěšný svůj dvojnásobný medailový zisk Koudelka. Jako první byla na programu čtyřstovka. „Stadion byl asi kilometr od moře, takže na něm foukal strašný vítr. O zlato jsem běžel podle předpokladů já a Angličan, který je ale spíše sprinter. Tím, že je spíše silovějšího ražení, tak mu vítr nedělal takové problémy jako mě. Rozběhl jsem závod volněji a chtěl jsem ho v závěru zdolat finišem. Ale v tom větru už jsem to nestihl,“ popisuje průběh svého prvního závodu na šampionátu Koudelka. Konečný čas v cíli 58.10. „Není to žádná hitparáda, ale v tom větru, to ještě jde.“

Chuť si ale spravil hned druhý den. Na dvojnásobné trati totiž neměl s časem 2:20.81 konkurenci. „Za poslední čtyři roky jsem na mistrovstvích míval horší časy. Většinou se totiž běželo dost takticky, ale letos to byl hodně rychlý rozběh. Ve finiši jsem měl ještě dost sil a nastoupil jsem, na což už nikdo nestihl zareagovat,“ vypráví Koudelka, jak nakonec vcelku pohodlně ke zlatu přišel.

Tentokrát se plně soustředil pouze na zmíněné dvě disciplíny. Závod na pět kilometrů tentokrát neběžel. „Ten byl na programu hned v prvním dni Her. Ale stál by mě hodně sil, které by mi pak mohli chybět v mých dvou hlavních disciplínách,“ vysvětluje boleslavský běžec, který běžně závodí i za místní atletický klub ve druhé lize dospělých zdravých sportovců. „Nakonec jsme letos nedali dohromady ani štafetu. Kluci sprinteři totiž na Hrách soutěžili ještě v badmintonu a jeho soutěže se právě s atletikou kryly,“ doplňuje Koudelka, který v minulosti právě získal medaile i se sprinterskou štafetou.

A zmínil se i o Španělech, coby pořadatelích. „Klasická maňána. Tam nikdo nic neřešil,“ směje se Koudelka. A přidává i nakonec úsměvnou historku, která ale úsměvy skončit nemusela: „Hotel jsme měli kousek od stadionu, a tak jsme na závody chodili pěšky. To si takhle jdu po obědě na závod osmistovky, který měl začínat ve tři hodiny a říkám si, jak mám více jak dvě hodiny na převléknutí, protažení a rozběhání. A najednou slyším zvonění do posledního kola. Tak si říkám, co je to za blbost, že osmistovka je od tří a patnáctka už byla den předtím. Vlezu na stadion a zrovna dobíhaly závod osmistovky starší kategorie. Já se rychle převlékl a za devět minut jsem běžel svoje finále!“ Svůj start naštěstí nepropásl a ještě z toho bylo zlato. „Možná to celý život dělám špatně s tou rozcvičkou. Převléknout se těsně před startem je třeba ten správný model předzávodní přípravy,“ směje se Koudelka, kterému ale v prvním momentu pořádně zatrnulo.

Česká výprava transplantovaných sportovců nakonec i s jeho přispěním získala jedenáct medailí. Příští rok čekají na transplantované sportovce hry evropské. A Koudelka by u toho opět neměl chybět. „Evropa bude za rok v italské Cagliari. Já vážně přemýšlím, že bych už vypustil čtyřstovku a k osmistovce tentokrát zvolil závod na pět kilometrů,“ plánuje definitivní přechod na delší tratě mladoboleslavský atlet.