VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Trenér Ladislav Mareš: Jsem rád, když děti nesedí u počítače a misky s brambůrky

Mladá Boleslav - Do síně slávy mladoboleslavského sportu byl uveden trenér karate Ladislav Mareš starší, dlouholetý organizátor prestižní Vánoční ceny karate

23.3.2016
SDÍLEJ:

Sportovec Mladoboleslavska 2015Foto: Jan Pavlíček

Když se sálem Domu kultury ozvalo jeho jméno, vypadalo to, že Ladislav Mareš na podium snad ani nepůjde. Nechtěl tomu prý věřit. Karatista a především dlouholetý trenér dětí a mládeže byl při příležitosti vyhlášení výsledků ankety Sportovec Mladoboleslavska 2015 uveden do síně slávy a zavzpomínal i na své začátky s bojovým sportem.

Byl jste uveden do síně slávy mladoboleslavského sportu, překvapilo vás to? Jaké byly pocity, když to zaznělo sálem?

Přiznávám, že mě to moc překvapilo a vůbec jsem to nečekal. Myslím, že je hodně jiných, kteří si zaslouží být v síni slávy. Hlavně mám nějak podobné ocenění spojené s tím, že dotyčný už končí, a to bych skutečně ještě nerad. Napadlo mě, jestli mi tím snad někdo nechce naznačit, že už bych měl se sportovními aktivitami skončit.

Karate se věnujete už dlouhou dobu, co vás k tomuhle sportu přivedlo a co vás u něj pořád drží?

Už jsem to několikrát vyprávěl, ale ke karate jsem skutečně přišel takříkajíc z hecu a náhodou. V červnu 1979 ke mně přišel spolužák s tím, že na koupališti (v Krupce, odkud pocházím) cvičí karatisti a že to je hrozná psina, jak tam dělají kliky na kloubech a řvou a jestli tam s ním jako z legrace taky nepůjdu. No a 27. června jsem šel. Spolužák vydržel asi půl roku a já držím zatím pořád. A co mě momentálně drží? No už jsem mnohokrát cítil, že nic nedokážu a že bych měl skončit. Naštěstí se ale vždy objeví nějaká motivace, třeba někdo, kdo má na to být na špičkové úrovni, koho stojí za to trénovat. Před několika lety to byl můj syn, později další svěřenci. Obdobně to je i s turnajem „Vánoční cenou", kterou jsme tu před víc jak dvaceti lety začali pořádat. Na lidi, kteří se na jejím pořádání podílejí, jsem fakt pyšný, protože tahle soutěž je dlouhodobě skutečně nejlépe zajištěnou u nás, i když mnohé věci děláme na koleni. Za dvě desítky let tu bylo odhadem tak 5-6 tisíc startujících.

Kolik dětí se tomuhle sportu v Boleslavi věnuje, je o něj zájem?

Se zájmem dětí o karate je to různé, někdy jich chodí víc jindy méně. Momentálně zájem dětí je, ale bohužel hodně jich to celkem brzy vzdá. Nejmladší generace už nemá takovou výdrž a hlavně je kolem strašně moc lákadel a snazší cesta k vítězství. Poslední roky přicházejí stále mladší zájemci, takže jsme postupně posouvali hranici až na současných šest let. Mladší ale skutečně nebudeme do oddílu nabírat, nemáme kapacity na speciální přípravu předškoláků. Co je velmi alarmující, je malá obecná sportovní zdatnost dětí. Dost často přicházejí cvičenci sportem skutečně nedotčení. Koordinace pohybů, základní fyzická kondice i pohyblivost jsou na velmi nízké úrovni.

Závodíte stále aktivně i vy? Nebo to plánujete?

Rád bych se ještě do koloběhu soutěží mezi masters vrátil, ale poslední dobou mě nějak provázejí zdravotní problémy. Naposledy jsem to zkoušel v prosinci na republikových šampionátech už pouze v kata (sestavách) a výsledky byly spíš průměrné, bronz a postup mezi osm nejlepších to je pro mě málo. Uvidíme, třeba po nějaké rekonstrukci těla to ještě půjde. Navíc toho času je fakt proklatě málo.

Máte čas sledovat i jiné sporty, alespoň pasivně? Co vás baví kromě karate, nebo něco děláte dokonce i aktivně?

Sport sleduji hodně. Možná až moc. Třeba teď v zimě jsem byl nadšený z biatlonistů, s nadšením sleduji Martinu Sáblíkovou, která často v amatérských podmínkách dokázala neuvěřitelné věci. Smekám před lidmi, kteří dokážou bojovat se světovými esy. Koukám na fotbal, hokej i další sporty, ale upřímně třeba současný boom florbalu s nadšením nesleduji. Nemluvím o imitaci „florbalové" sportovní haly v Boleslavi, i když i o tom by se dalo dlouze mluvit. Postrádám kompenzační cvičení u dětí, pěstujeme si potomky s velmi nesprávně ohnutou páteří. Jen málo trenérů florbalu vhodně tyto nedostatky napravuje. A jinak když to šlo, zkoušel jsem běhat, občas trochu spinningu. Na kolo si s ohledem na provoz na našich silnicích moc netroufám, i když mám k cyklistice velmi blízký vztah. Otec dělal trenéra a rozhodčího cyklistiky, kdysi stál u zrodu Favoritu Teplice a dodnes se na jaře v Krupce jezdí jeho memoriál, závod na vrch Komáří Vížka.

Využil jste někdy nějaké karatistické dovednosti i v životě a je to vůbec možné?

Neměl jsem nikdy důvod se někde nějak prát a navíc nejsem zastáncem toho, že by se člověk provozující sportovní karate měl za každou cenu prát. Sportovní karate je fakt víc odtržené od reálného boje, i když určitě děti naučí obratnosti, reflexům a jisté formě sebeobrany.

Jaké by měl mít člověk předpoklady, aby v karate vynikl? A máte mezi svěřenci i nějaké talenty, o nichž ještě uslyšíme?

Za těch pětatřicet let, co někoho trénuji, jsem zjistil, že asi tím nejzákladnějším předpokladem, je vytrvalost, vůle a píle. Měl jsem možnost potkat několik talentů, kterým to šlo takříkajíc samo, ale bohužel u sportu dlouho nevydrželi. Naopak znám hodně dobrých karatistů, kteří se jako talent nikdy nejevili, ale svou vytrvalostí a nasazením se dostali hodně vysoko. Takže talenty nevyzdvihuji a nebo se po letitých zkušenostech snažím dotyčným zamlčet, že mají talent. Velmi velký pokrok v posledních letech udělal Jakub Riedl, který letos bude postupovat mezi dospělé, výrazně na sobě pracuje Jakub Pečenka, Simona Hlaváčková, Alžběta Čížková a další. Ještě také doufám, že o sobě dá vědět Filip Vít, který letos maturuje a kterého poslední roky opakovaně pronásledují zdravotní problémy.

Panuje mezi karate a judem, případně dalšími bojovými sporty, rivalita, nebo je to naopak?

Neřekl bych, že by mezi našimi sporty byla rivalita, aspoň doufám. Nikdy jsme jiné bojové sporty nezatracovali, dokonce několik lidí přišlo třeba z juda a další naopak na judo přešli. Navíc jsme oddíl otevřený, takže pokud někdo chce odejít jinam za jiným sportem, do jiného klubu a podobně, nikdy nikomu nebráníme. Poslední roky jsem rád, když děti sportují a nesedí jen doma u počítače a u misky s brambůrky.

Autor: Šárka Charousková

23.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Divocí koně na hradecké Plachtě.
18

OBRAZEM: Na Plachtě vypustili divoké koně. Pomohou prostředí

Ilustrační foto.

Romantika dávných lásek láká k valentýnským výletům po kraji

Husa bez provázku a výcvik lavinových psů: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 18. a 19. ledna 2018.

Maxwell je na olympiádu připraven skvěle, vynuloval Piráty

Chomutov - Hokejisté Mladé Boleslavi zabrali na venkovním stadionu. Chomutova nedokázal ani jednou překonat amerického gólmana Brandona Maxwella, který tak svůj celek ve 41. kole extraligy dovedl k cenné výhře 1:0, kterou vystřelil obránce Kotvan. Desáté místo drží Piráti už jen s jednobodovým náskokem právě před Středočechy.

Jak jsme žili v Loukově za dob Československa

Boleslavsko – Zavzpomínejte s námi na doby Československa. Přinášíme vám historické fotografie z Loukova.

AUTOMIX.CZ

Exoti na prodej: O těchto autech jste určitě nikdy neslyšeli. Ale můžete je mít

Přijde vám, že je aktuální vozový park na našich silnicích poněkud uniformní a nudný? Nezoufejte. Stačí si otevřít nějakou velkou celoevropskou inzerci, zadat jako značku „jiné“ a už se na vás hrne přehršel bizarních a zajímavých aut, která na silnici jen tak nepotkáte. My jsme vybrali šest z našeho pohledu nejzvláštnějších.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>