Stadion pro rekordy aneb jak v Houštce zářili Zátopek, Jungwirth a další

Dokončen byl na konci čtyřicátých let minulého století a zpráva o kvalitě jeho škvárové dráhy, kterou vybudoval tehdejší mistr svého oboru Jaroslav Sibera, se brzy roznesla mezi československé atlety. V Houštce se začaly běhat rychlé časy a jezdilo se tam pro rekordy.

Slavná historie se začala psát 29. září 1951. Emil Zátopek si v přípravě na druhou olympiádu vybral trať na 20 kilometrů. Běžel jako obvykle famózně a postupně překonával světové rekordy na 8 a 9 mil, 15 a 20 km. Pak ale ještě pokračoval a zlomil i světové maximum v hodinovce. Pět světových rekordů v jednom závodě bylo něco naprosto mimořádného a zpráva o Houštce se rychle rozlétla do celého světa.

Nutno poznamenat, že lesní stadion nemá tribuny a diváci jsou tak blízko u dráhy, že se mohou závodníků skoro dotknout. Tehdy se jich kolem oválu prý namačkalo deset tisícovek a někteří kvůli tomu, aby viděli běžet hvězdného Zátopka, vylezli na okolní stromy.

To byl ovšem teprve začátek slavné série, která čítala neuvěřitelných 32 světových rekordů a nejlepších světových výkonů, jedno evropské maximum a přes 120 rekordů národních.

Zátopek, podle nějž se areál od roku 1999 jmenuje, se do Houštky pro rekordní zápisy ještě dvakrát vrátil. Překonal jich celkem čtrnáct. Nejvíc ceněný byl jeho čas na olympijské trati 10 000 metrů 29:01,6. Rychlý ovál využíval i středotraťař Stanislav Jungwirth. Zaběhl tam dva světové rekordy kilometr zvládl za 2:21,2 a patnáctistovku v čase 3:38,1.

Futsal liga je zpátky. V Mělníku myslí nejen na přežití, rádi by do play-off

Zaskvěla se i sestava Čikel, Stržínek, Liška, Jungwirth, která ve štafetě 4 x 800 metrů dosáhla světového výkonu 7:28,0. Desetkrát se přepisovala historie díky chodci Josefu Doležalovi a o šest nejlepších světových časů se postaral vytrvalec Pavel Kantorek.

Posledním, kdo v Houštce zazářil, byl v roce 1965 v běhu na 2000 metrů Josef Odložil. To už ale její sláva pohasínala a po davech diváků nebylo ani památky. Rekord stříbrného medailisty z OH v Tokiu měl hodnotu 5:01,2 a jako nejlepší český čas vydržel plných 55 let. Až před dvěma týdny se ho podařilo vymazat Filipovi Sasínkovi (4:57,60).

Mezi českými rekordy figuruje kupodivu jeden, který patří do slavné houštecké éry. V málo vypisované trati na 30 km se drží Kantorkův čas 1:34:54,2 z roku 1962. Rekordmanem je však i dvacet let po smrti Zátopek. Výkon 1:16:36,4 na 25 km z roku 1955 je nejstarší v listině českých rekordů. Nezaběhl ho ale v Houštce, nýbrž v nedalekých Čelákovicích.

IMPULS PRO MLÁDEŽ
Mladí atleti nyní mohou na vylepšeném stadionu navazovat na slavné předchůdce. Sice si dávné hrdiny mohou jen těžko představit, ani po nich nikdo nebude chtít, aby na novém osmidráhovém tartanovém oválu lámali světové rekordy.

Potěšit by je však mělo každé dílčí posunutí svého osobáčku. Minulý týden se na slavnostní otevření Houštky přijel s maličkou dcerkou podívat i elitní sprinter Pavel Maslák. A to už je pro mládež náramně hmatatelný vzor.

Kladno bude házet s hvězdami. Tvářemi Špotáková, Staněk a Krsek