Před dvanácti lety se partička stěží osmnáctiletých chlapců přihlásila do nově se rodící okresní futsalové ligy. Pod křídly kdysi druholigového Botafoga jako jeho juniorka skončila na pátém místě. Za dva roky soutěž vyhrála. A poté následoval postup do krajského přeboru. To už pod názvem FC Malibu Mladá Boleslav.

V přeboru se ohřáli futsalisté, kteří nastupují v růžových dresech s černou palmou na břiše, tři roky a následoval postup do divize, což je třetí nejvyšší česká soutěž. Čtyřikrát z pěti ročníků skončili vždy v její lepší polovině, a letos jí dokázali senzačně vyhrát. Po dvanácti letech se tak otevírá partičce, všeobecně známé v Mladé Boleslavi jako růžový rytíři, šance zahrát si druhou ligu.

„Ještě nejsme definitivně rozhodnuti, ale asi to zkusíme," říká prezident a od letošní sezony také kapitán boleslavského klubu Jakub Skramužský. Ten je v týmu od samotného začátku jeho existence z dob Botafoga.

V klubu jste od jeho zrodu, jak trnitá byla jeho cesta až k dnešku?
Začínali jsme jako partička mlaďasů a futsal jsme měli jenom jako doplněk k fotbalům. Postupem času, jak jsme postupovali soutěžemi, jsme to ale začínali brát vážněji. Nicméně pořád to máme jako neskutečnou zábavu. Ta je pořád na prvním místě. Ale všichni si jsou vědomi, že když se vyhrává, tak ta zábava je o to větší.

Letos se vám podařilo vyhrát třetí nejvyšší soutěž. Byla ta sezona v něčem jiná?
Řekl bych, že ano. Jednak to vycházelo z toho, že se nám skvěle dařilo. Ale z týmu jsem letos cítil obrovskou chuť, odhodlání a také se zásadně zlepšil přístup hráčů. Hlavně ale máme skvělou partu. Před dvěma lety jsme přivedli řadu mladších hráčů a ti společně se staršími utvořili skvělou symbiózu. Chodíme na týmové večeře a další společné akce. A to všichni dohromady. . Mladíci, starší hráči, kluci a holky z fanklubu, a v neposlední řadě přítelkyně – jsme taková jedna velká bláznivá růžová rodinka. A to se letos myslím přeneslo i na palubovku.

Zmínil jste přístup hráčů. Takže už jste začali brát futsal vážně?
Každý z nás pořád hraje fotbal, a někteří i vyšší soutěže a futsal mají jen jako doplněk. Na druhou stranu hodně hráčů už má futsal jako prioritu. Z toho mám obrovskou radost. Letos jsme měli společný cíl a bylo znát, jak každý dělá maximum pro úspěch.

Nejvíce to bylo asi vidět při venkovních zápasech …
To máte pravdu. V minulosti se nám stávalo, že jsme sestavu na venkovní zápasy hodně lepili. Doma přišel hrát každý, ven se nikomu jezdit nechtělo. Třeba v úplně první sezoně v krajském přeboru jsme zvenku měli jen tři body. A to ještě od beznadějně posledního celku tabulky. A letos? Letos jsme venku získali dokonce víc bodů než z domácích zápasů.

Pojďme k divizi – jaká vlastně letos byla?
Obrovsky vyrovnaná. V minulosti to bývalo tak, že byly dva až tři dominantní týmy, pak takový střed a tři čtyři slabší týmy. Letos to bylo naprosto našlapané. Každý mohl porazit každého. Vždyť Kralupy, které skončily poslední, u nás vyhrály 3:0. Sestoupilo MCE Slaný, které vždy hrálo na špičce a tak bych mohl pokračovat.

Přesto jste ale měli náskok a čtyři kola před koncem mohli slavit titul …
Právě díky té vyrovnanosti si soupeři hodně brali body mezi sebou. My jsme naopak většinu těsných zápasů urvali bojovností a tím malibáckým srdíčkem, někdy třeba pouze o gól, ale troufám si říci vždy zaslouženě.

Nakonec jste ale vyhráli jen s náskokem dvou bodů.
Když jsme měli jasný titul, tak jsme trochu více polevili. Hlavně v koncentraci. Kluci si už ten závěr prostě užívali. Navíc se nám v závěru zranil nejlepší hráč Zdeněk Bělík a jeho pokrevní dvojče Marek Maňas pomáhal domovským Joga Players se záchranou krajského přeboru. V závěru si tak zahráli i nějací hráči z béčka a zkoušeli jsme i nové tváře, které si myslím dobře zapadly a budou platnými hráči pro Malibu do budoucna.

Jaké byly vlastně oslavy?
(smích) Bouřlivé a dlouhé. Vlastně od toho zápasu na Brandýsku, kdy jsme měli jasné vítězství v soutěži a já zažil jednu z nejlepších cest domů ze zápasu s Malibu, kdy jsme navštívili i letiště Václava Havla, slavíme pořád. S tím souvisí i již zmíněné polevení koncentrace v posledních zápasech divize, jelikož se již všichni soustředili na to, co bude po zápase. Dneska to vlastně celé vyvrcholí a je možné, že někde v Mladé Boleslavi potkáte čtyřicet lidí v mistrovských tričkách.

Zásadní otázka: Bude hrát Malibu II. ligu, nebo ne?
Po pravdě ještě nevíme. Stále řešíme rozpočet, protože ten by se musel zásadním způsobem navýšit a my jsme v situaci, že si většinu výdajů platíme sami. Ale nějaká jednání už probíhají. Přihláška se musí podat do poloviny května, my chceme mít jasno do konce dubna. Ale kluci si chtějí ligu zahrát, když už si jí vykopali. Nějaké peníze jsme už sehnali, takže na osmdesát procent do toho půjdeme.

A co kádr? Bude stačit na vyšší soutěž?
Nějaké zápasy jsme viděli a je to skutečně jiná liga. Ale kádr máme díky béčku hodně široký, vždyť do divize letos zasáhlo 26 hráčů. Navíc máme předjednané dvě výrazné posily. No a asi budeme muset začít trénovat !

Počkejte, vy netrénujete?
Ne. Nikdo nám to nevěří, ale my se opravdu scházíme jenom na zápasy a jak bylo v letošní sezóně vidět, bohatě to stačilo (smích). Samozřejmě si dělám legraci, protože jak jsem již zmínil, letos byla divize opravdu velmi vyrovnaná. Proto nikdy nesmíme zapomenout na pokoru, abychom, když to třeba vyjde, ve druhé lize nebyli jen do počtu. Což by nás určitě nebavilo.