Jaké vůbec bylo halové MČR juniorů?

„Vzhledem k současné situaci samozřejmě trošku zvláštní. Kromě doby, kdy jsme závodili, jsme vůbec nemohli do haly a takřka celý zbylý čas jsme museli trávit na pokoji, což nemáme na takových akcích úplně ve zvyku. Většinou se na místě všichni z oddílu navzájem podporujeme, ale teď mohl do haly pouze závodník a trenér. Dále jsme nikdo pořádně nevěděli, jak je na tom ten druhý, protože pro naprostou většinu z nás to byl první závod sezony. Neobvyklých věcí a zážitků bylo víc, ale tyto byly asi největší.“

Jak jste na to vzhledem k situaci mohl připravovat?

„Příprava byla dost krátká, protože závod byl oficiálně schválen asi dva týdny před jeho uskutečněním. Moc jsme nečekali, že se ho dočkáme, ale průběžně jsme trénovali v normálním tempu, které se akorát trošku zrychlilo. Trénoval jsem normálně buď na stadionu, nebo jsem šel běhat do přírody. Hala mi na trénink moc nechyběla, protože tam ani v zimě většinou tolik nechodím.“

Věřil jste si před mistrovstvím na hezký výsledek?

„Upřímně, zase tak slavné jsem to nečekal. V létě jsem musel vynechat téměř celou sezonu kvůli náročné operaci, kterou jsem musel podstoupit. S lehoučkým tréninkem jsem začal v září a nějaké grády to nabralo až někdy začátkem listopadu. Navíc běhání v hale moc rád nemám. Nikdy se mi tam příliš nedařilo a oproti létu jsem si připadal vždycky poloviční. Reálně jsem tipoval, že budu 5. až 6. a čas by mohl být tak 1:57, proto jsem byl v cíli závodu obrovsky šťastný a překvapený.“

Jaká byla konkurence?

„Z našeho startovního pole měli v tomto roce zaběhnutý čas pouze dva závodníci a věděl jsem, že na tom budou dobře. Ostatní kluci na tom byli jako já, bez závodu, ale ukázalo se, že připravení byli také dobře. Bylo vidět, že na úrovni závodu se pandemie nijak nepodepsala. O tom svědčí i šest halových osobních rekordů, které ve finále padly.“

Rozebírali jste s trenérem nějak ten finálový běh? Byla třeba šance i na lepší výsledek?

„Jak už jsem říkal, celé to bylo hodně nad naše očekávání, a i když jsem se na ten běh párkrát zpětně díval, tak si myslím, že jsem z toho víc vymáčknout nemohl. Závod byl rozeběhnutý celkem rychle, vyhnul jsem se zbytečným kolizím, které jsou na osmistovce běžné, zejména v hale, takže jsem neztrácel zbytečně síly. Držel jsem se po celou dobu na čtvrtém místě a v závěru už jsem to silou vůle urval na to třetí.“

Oproti rozběhu jste ve finále zaběhl výrazně rychlejší čas, čím to bylo?

„Na takové akci, kde se běhá rozběh i finále, je to normální. Rozběhy se většinou nikam neženou a největší favorité šetří síly na finále, které je druhý den. Často se rozhoduje až v závěrečných metrech, a když se člověk ohlédne a vidí, že má jistý postup, občas to i vypustí a doběhne si to v klidu. To jsem si nakonec mohl dovolit i já a stačilo mi k postupu i 2:01.“

Ve finále jste si zaběhl osobák, vážíte si toho tím víc?

„Určitě ano! Je to příjemný bonus, který člověka vždy potěší.“

Kolik jste měl osobák předtím a o kolik jste jej tím pádem zlepšil?

„Můj halový osobák byl 1:57,90, takže padnul o více jak tři vteřiny. Celkový nejlepší čas, který jsem předtím zaběhl venku, byl 1:55,13, tak tam to jsou tři desetinky. I s tím jsem ale spokojený, protože v hale se většinou obecně běhá pomaleji.“

Kam to mezi svými úspěchy a výsledky řadíte?

„Hodně vysoko. Zatím jsem měl jen jednu bronzovou medaili z venkovního republikového mistrovství. Toto je má první medaile z halových šampionátů, a když k tomu přidám ještě nejrychlejší čas, co jsem kdy zaběhl, tak se dá možná říct, že ji řadím i úplně nejvýš.“

Půlka je vaše dominantní disciplína, specialita?

„Určitě ano. Mou nejsilnější stránkou je asi rychlostní vytrvalost, o tom přesně osmistovka je. Jsem schopný kvalitně zaběhnout také čtvrtku a patnáctku, ale na půlce se cítím nejlíp.“