V pátek ráno si před spánkem udělal i krátkou pauzu na rozhovor pro Deník. Může si to dovolit, tratí prochází nad plán. Dosud ušel nejvíc v kuse 617 km v Monaku, včera ráno měl za sebou 612 km. „Je nás tu celkem sedm - já jediný chodec a šest běžců, z nichž je jedna žena. První tři noci jsem spal jen po třech hodinách. Nyní si tělo říká o víc," vzkazuje Prückner.

A přiznává, že ho začínají bolet záda. „Na druhou stranu jsem zatím bez puchýřů, což považuji za velice dobrou zprávu. Při sebenším náznaku, že by se mi nějaký mohl dělat, zastavuji, začínám mazat a přezouvám ponožky a boty. Již jsem vyčerpal všechny ponožky a musím znovu začít od prvních," najde chuť na lehký úsměv.

Konec okruhového závodu pod slovutnou Akropolí je naplánován na 18. února, ale Jaroslav Prückner věří, že hranice 1000 kilometrů na jeden kilometr dlouhém okruhu, na němž se dvakrát denně mění směr, dosáhne o den či dva dříve.

Nenechte se mýlit, že i když se závod koná v Řecku, panuje skvělé počasí. Přece jen je začátek února a to se ani Atény nevyhnou dešti či vichru, byť i sluníčko občas zahřeje. Na zimu si ale boleslavský ultrachodec stěžuje nejvíc při spánku. „Máme k dispozici šatny, je tam však velká zima. Naštěstí mám přímotop a tak si mohu usušit oblečení a vyspat se trochu v teple."

Většinu času tráví se sluchátky v uších. Závodníků je málo a nemá si s kým popovídat. Naštěstí pro něj dorazí do Atén další borci, kteří mají naplánován závod pouze na šest dnů. „Aspoň si konečně s někým pokecám," těší se na kamarády Jaroslav Prückner.

Barbora Macková