Od nejprestižnějšího turnaje planety v disciplíně zvané adventure golf uběhl sice už měsíc, ale manažer a otec čtyřnásobné mistryně světa stále nemá klidné spaní.

Šestnáctiletá Olívia Prokopová, hráčka rakovnického Putt - golf clubu Starlife přišla o nejcennější trofej, vítězství na Masters, až v nastavovaném rozstřelu na třetí jamce v souboji s Jay Klapperem.

A právě výhra na Masters a s ní spojené bájné zelené sako jako jediná trofej na světě Prokopové chybí. „Všechny výhry bych vyměnil za to sako. Je to jako ve velkém golfu. Můžete vyhrát několik turnajů, ale jenom kdo vyhraje Masters, zůstane nesmrtelným,“ vrací se o měsíc zpět Jan Prokop.

Druhé místo v rozstřelu oplakala hned na hřišti i samotná hráčka, ale nakonec převládla radost z druhého místa. „Nakonec jsem ještě musela já utěšovat tátu,“ prozradila novinářům na posezónním setkání s novináři v areálu prvního putting golfového hřiště ve střední Evropě v Úžicích u Kralup, kde našla ideální tréninkové podmínky.

Právě tady se bude připravovat na další sezonu, kdy už to na Masters musí vyjít. „Uděláme pro to všechno. Do Spojených států odjedeme s dvouměsíčním předstihem, abychom měli skutečně dostatek času na přípravu na Masters. Objedeme proto méně turnajů než letos.“

Jedním z mála turnajů, které si ale uniknout nenechá je plánované jarní Czech Open, které bude hostit právě úžické hřiště. „To hřiště má světové parametry. Je skvělé, že zde můžeme trénovat,“ uvedl na adresu středočeského hřiště Prokop.

To bylo otevřeno v červenci a zatím spíše sloužilo firemní klientele. „Zatím to bylo koncipováno tak, že do našeho areálu jezdily firmy na školení a po něm měly pronajaté hřiště na hru. Od jara však plánujeme otevření hřiště široké veřejnosti,“ prozradil Pavol Turoň, majitel resortu, který sídlí v prostorách bývalého cukrovaru, a v jehož areálu najdete kromě hřiště, také restauraci, penzion, ale také kompletní zázemí pro pořádání svateb včetně vlastní kapličky.

Ale zpět ke svatému grálu – k zelenému sako. Jan Prokop začal s přípravami na příští rok ihned po turnaji: „Sako zatím doma nemáme, ale letos jsem si od něj vzal na slavnostní recepci alespoň ramínko, na němž ho vítězi přinesli. Normálně jsem jim ho čmajznul.“

Má ho doma prázdné připravené ve skříni. A příští rok na něj snad cenu pro vítěze Masters své dceři pověsí…