Prieložný: Myslel jsem, že v Americe zůstanu

Kdy a s jakými cíli jste odcházel do Ameriky?
Bylo to v roce 2009. Bylo mi 21 nebo 22 a už tehdy jsem měl jasně dané cíle, měl jsem naplánovaných několik soutěží v kulturistice. Na ně jsem se začínal připravovat ještě před odletem. Původně jsem dokonce myslel, že už v Americe zůstanu natrvalo, protože tam mladí lidé mají dost příležitostí.

Jak vzpomínáte na své začátky za oceánem?
Bylo to náročné. Byl jsem daleko od rodiny, neměl jsem s sebou moc peněz, takže jsem musel hned začít pracovat… Začínal jsem v Los Angeles, kde jsem pobyl několik měsíců, potom jsem se přes své kontakty dostal do New Yorku, kde jsem už zůstal.

Kromě své vlastní přípravy jste se věnoval trénování klientů?
Přesně tak. Jako trenér jsem začínal už tady, to bylo někdy v roce 2004 nebo 2005. Dělal jsem si tenkrát licenci s Jirkou Borkovcem, který je hodně úspěšným českým kulturistou. Trénování jde se cvičením ruku v ruce, je to vlastně koníček spojený s prací. Jako kulturista musím mít znalosti o výživě a cvičení, což se dá aplikovat i v tom pracovním prostředí. Po příletu do USA jsem tedy začal trénovat klienty při soukromých trénincích.

Postupně jste se vypracoval a provozoval jste několik posiloven, mimo jiné třeba na Wall Street. Bylo pro Vás jako Evropana těžké se takhle prosadit?
Já jsem svůj původ naopak vždycky viděl trochu jako výhodu. Mně osobně se evropští trenéři zdají trochu vzdělanější než američtí, například co se týče techniky cvičení, správného dýchání… To, že jsem byl trochu jiný než ostatní, mi pomohlo být o krok před konkurencí.

Kdy jste se od kulturistiky posunul k bojovým sportům?
Když jsem vyrůstal, tak pro mě kulturistika byla vším, měl jsem ambice být profesionálem. V roce 2013 se nám narodila dcera a hned první rok jsem viděl, že skloubit přípravu na soutěž a starat se o malé dítě prostě nejde. Vybral jsem si, že chci čas trávit s dítětem, ne v posilovně, priority se změnily. Přibližně po dvou letech jsem ale pocítil, že bych potřeboval zpět nějaký režim, nějakou stimulaci. S boxem jsem začínal nejdřív jen sám pro sebe, potom jsem se přihlásil do klubu, dodělal si vzdělání a teď se tím živím.

Stínadla se bouřila, Boleslav nedala Teplicím moc šancí

Máte za sebou i nějaký ostrý zápas?
Ano, jen jeden. Prohrál jsem ho, ale nestydím se za to. Jsem rád, že jsem do toho šel, je to skvělá zkušenost.

Žili jste v Los Angeles a New Yorku, jaké místo v USA je vaše vůbec nejoblíbenější?
Kalifornie je pro život asi lepší. Je tam klidnější prostředí, oceán, hezké počasí. Pracovní příležitosti byly lepší v New Yorku, kde jsme se nakonec usadili, i když já osobně nemám rád přelidněná místa. Jsem rád, že jsme se vrátili do Česka.

Dokázal byste srovnat život v USA a Česku?
Když jsem odjížděl před deseti lety, tak se mi příležitosti ve Státech zdály lepší. Teď už si myslím, že se česká ekonomika hodně posunula a je to přibližně na stejné úrovni. V Amerika jsou lepší služby a péče o zákazníky, i když i v tom už se Česko zlepšuje. Určitě je taky jiný přístup lidí. Třeba v New Yorku lidé nejsou moc přátelští, každý si drží odstup, je těžké tam být uvolněný a přátelský.

Proč jste se vůbec rozhodli pro návrat do České republiky?
Hlavně kvůli rodině. Manželčina rodina bydlí po celých Státech, zatímco já mám tady v Česku velkou rodinu, která drží blízko u sebe. Kvůli tomu rodinnému zázemí jsme se vraceli zpět. Chtěli jsme, by dcera vyrůstala v prostředí velké rodiny.

Vy pocházíte ze Mšena, proč u vás při návratu zvítězila Boleslav?
Trochu jsem Boleslav znal i před odjezdem do Ameriky. Když jsme potom vybírali, kam se přestěhujeme, tak jsme hodnotili města z ekonomického hlediska. Kromě toho je Boleslav dobrá i jako kompromis mezi malým a velkým městem. Dva roky jsem žil i v Praze, ale tam bychom neunikli tomu velkoměstskému chaosu.

V Boleslavi jste si otevřel boxerské studio, přivezl jste si z Ameriky nějakou inspiraci?
Snažím se to dělat jinak, než se to tu obvykle dělá. I když ne všechno je v Americe ideální, tak jsem se tam hodně naučil. Oblast fitness je v USA celkově dál než tady, sem to teprve všechno přijde. Teď je úspěšné právě boxování a funkční cvičení. Věřím, že to sem za pár let dorazí, a snažím se být průkopníkem.

Jaké máte se svým studiem cíle a plány do budoucna?
Jsme otevření teprve první měsíc. Jsme úspěšní, je o to velký zájem. Do budoucna bych chtěl přidat i speciální lekce jen pro děti. Zatím máme jen soukromé lekce, ale pokud se bude dál dařit, tak bych v horizontu dvou let chtěl otevřít nějaký velký prostor pro cvičení veřejnosti.

A Vy sám plánujete ještě návrat do ringu? Nebo už zůstanete jen trenérem?
Určitě plánuji, už pomalu koukám na kalendáře různých akcí. Jsem v kontaktu s Rudou Krajem z Mělníka, je to bývalý olympionik a má svůj klub. Spolupracuji s ním, snažím se od něj něco naučit a další soutěž plánuji. Manželka to sice nechce povolit, ale… (úsměv)

 Michal Konvalina

Krutá sparťanská mačeta v poslední minutě