Florbalová akce roku. Ne, není řeč o podzimním poháru mistrů, který bude pořádat Billy Boy.

Nýbrž o pátém ročníku florbalové exhibice pořádané rozhlasovým moderátorem Pavlem Petrem – letos nazvané jako Matyáškův pohár – na počest Petrova narozeného syna.

Navíc splnila jako každý rok také charitativní účel. Během turnaje se mezi hráči a diváky vybralo téměř dvacet tisíc, které byly při slavnostním vyhlášení předány vozíčkaři Viktoru Uřídilovi na pořízení speciálního handbiku.

Turnaje se zúčastnila řada osobností sportovního i kulturního života. V roli outsidera opět nechyběl ani tým Boleslavského deníku, který se málem stal překvapením celého turnaje. Jak se mu vedlo čtěte v následující reportáži.

Tým Boleslavského deníku – poslední místo. To bylo tvrzení hraničící s jistotou v posledních ročnících florbalové exhibice. „To ani náhodou! Já to jedu vyhrát,“ hlásila mi v předvečer turnaje čerstvá letošní posila týmu, cyklokrosař Radek Polnický. „Tak to jsi nás asi neviděl hrát,“ opáčil jsem mu.

Můj cíl, jakožto kapitána, byl mnohem skromnější. Loni se nám, zásluhou kolegy z Mladé Fronty Michala Miškovského, podařilo poprvé skórovat, letos jsem toužil po prvním bodu za nějakou ušmudlanou remízu.

Proto jsem se kromě florbalky vybavil i lakrosovou holí, kterou jsem byl připraven použít v případě potřeby ke zmatení soupěře.

Před prvním zápasem jsme stanovili sestavu. V brance Jirka Diblík. První obranný pár měli na starosti náměstci Jirka Bouška a Dan Marek. Prvně jmenovaný byl jediným profesionálním florbalistou v našem kádru.

Druhá obrana: Michal Bílek / Petr Polanka. „Já centr první formace a zbytek si rozhoďte, jak chcete,“ říkám týmu.

Nakonec jsem dostal na křídla dva Ondřeje. Na pozici levého, bránícího křídla, se postavil fotbalový rozhodčí Pechanec, na pravém operovala budoucí hvězda turnaje kanoista Štěpánek.

Do druhé formace se srovnali již zmiňovaní Michal Miškovský, Radek Polnický a short–trackař Vojta Loudín. Půvab do třetí formace pak vnesly dvě dámy: Katka Novotná a Markéta Žbánková.

První soupeř? Nově utvořený tým Výběru Mladoboleslavska. V sestavě s několika florbalisty amatérské ligy.

Hned po prvním střídání se ale na hřišti octnuli tři obránci. „Co tam děláte?“ křičím na Petra Polanku. „Když on primátor špatně střídá!“ žaloval na Dana Marka, jemuž urychlil politickou kariéru.

Góoóóóól! Vedeme 1:0! Petr Polanka zavezl míček za branku, nacentroval a Ondra Štěpánek srovnal na čele historické střelecké tabulky našeho týmu Michala Miškovského.

A za chvíli ho dokonce předběhl! Po téměř identické situaci vedeme senzačně 2:0.

Pět, čtyři, tři, dva, jedna – a historická výhra byla na světě!

Druhý soupeř? Nic lehkého – loňský vítěz turnaje Florbalová unie. V sestavě například trenér mistrovských Střešovic Zahálka, bývalý šéf fotbalové
Bohemky Lukáš Přibyl, nebo bavič a moderátor Miloš Knor.

Právě s Lukášem Přibylem jsme se chytře vypárovali na polovině hřiště a uzavřeli jsme pakt o neútočení.

V polovině zápasu „od modré“ napřáhl Michal Bílek, futsalista Petr Polanka míček tečoval a ten skončil za zády chytajícího sledge hokejisty Michala Vápenky.

Florbalová unie srovnala. Skvělý výkon předváděl Jirka Diblík v naší brance. Ve svém dresu Tulamore Dew jakoby si chtěl říci o nominaci na turnaj mistrů.

Všechno směřovalo k remíze. Deset vteřin před koncem ještě Jirka Bouška vyváží míček na polovinu soupeře, přihrávka na Markétu Žbánkovou....... střela...... napětí....... GÓÓÓÓÓL!!! Cvak, siréna, konec zápasu. Gól v poslední vteřině platí a celý tým Deníku slaví na ploše.

Rázem jsme z totálního outsidera černým koněm turnaje. Nebo spíše růžovým, neboť naše dresy zapůjčené od futsalistů Malibu jsou nepřehlédnutelné.

Dvě výhry jdeme řádně zajíst na připravený raut. Přestávku mezi zápasy každý využil jinak. Někdo jí strávil občerstvováním, Petr Polanka si dal na tribuně šlofíčka, Vojta Loudín loudil polibky od své přítelkyně a náměstci pozorně sledovali další soupeře.

Třetí zápas před námi, atmosféra skvělá. „Tady je někdo hodně na hrušce,“ volá na nás Lukáš Přibyl. „Tady je někdo hodně v prdeli,“ dostává se mu odpovědi od Ondry Pechance v reakci na tři porážky favorizovaného týmu Unie. To jsme ještě netušili, jak budeme Unii v posledním zápase fandit…

Zápas s týmem Českého rozhlasu nás ale z proklamované hrušky hodně rychle sundal. Po porážce 0:4 jsme nohama zpátky na zemi.
Rychle na porážku zapomenout – to je náš úkol před posledním zápasem ve skupině s favorizovaným týmem Osobností. V sestavě s domácím Pavlem Petrem a řadou hvězd – hokejisté Radim a David Vrbatovi, Jan Divíšek, Václav Pletka, bratři Tondrovi, Pavel Khek, herci boleslavského divadla Matouš Ruml a Ivo Theimer, fotbalový brankář Miroslav Miller a trenér Jiří Plíšek.

Postupová matematika? Ta byla jednoduchá. Vítěz jde do finále. Pro centra prvního útoku pro mě přichází sportovní událost roku. Buly Jarda Bílek vs. Radim Vrbata. Před dvěma lety jsem ho vyhrál. Letos? Prohrál… „Máme to mezi sebou 1:1, abys věděl,“ trousím na Radima, když odbíhám do zápasového boje.

A my jsme ho začali senzačně. Ondra Štěpánek nádherným gólem otevírá skóre a atakuje korunku pro nejlepšího střelce turnaje. Osobnosti tlačí. Pak ale přichází náš ojedinělý protiútok a Michal Miškovský prožívá loňské de javú a opět skóruje.

Osobnosti nasazují těžký kalibr v podobě svého kapitána Pavla Petra, který nepříjemně operuje na špičce brankoviště, kde je velmi silný na míčku.
Po obětavém výkonu nakonec Osobnosti srovnávají a o postupujícím musí rozhodnout nájezdy. Mně nepomáhá ani překvapivý tah s lakroskou, naopak Pavel Petr je úspěšný a do finále jdou Osobnosti.

Naše naděje žije. Pokud v posledním zápase porazí Unie tým Rozhlasu, jsme tam. Unie vedla už 3:1, ale nakonec s toho byla remíza. A komplikace pro Tomáše Nejedla za stolkem zapisovatelů. Deník 7 bodů, Osobnosti 7 bodů, Rozhlas 7 bodů. A co s tím? Na vzájemné zápasy to neprojde, skóre i nájezdy máme také nejhorší, takže nakonec z toho je jenom zápas o třetí místo.

Zklamaní hráči Deníku v něm nakonec po drtivé porážce 1:7 přicházejí i o bronzovou medaili.

Ve finále nakonec Osobnosti poráží Rozhlas.

Útěchou nám nakonec mohou být individuální trofeje – Jirka Diblík byl vyhlášen nejlepším brankářem, Ondra Štěpánek se nakonec stal nejlepším střelcem. Nejlepšího hráče zvolila jury turnaje hokejistu Radana Lence.

Hráči prvních tří týmů si odnesli jako památku na turnaj medaile. Každý člen našeho týmu se ale mohl těšit z hracích karet se spoře oděnými fotbalistkami. „Hoši, nejlepší je Ekvádor,“ hlásil raději nejmenovaný člen týmu.

Ale ono o to umístění vlastně vůbec nešlo. Všichni se dobře pobavili a ještě se vybrali peníze na podporu paralympionika Viktora Uřídila, který bojuje o nominaci do Londýna.