Před posledním úterním oficiálním testem rozbili stan v areálu místního zemědělského družstva vedle budovy s kuřaty, odkud se kvůli větru linul ne zrovna příjemný zápach. „Stojíme zde již druhým rokem. Je to tady jako na farmě, ale protože jsem z vesnice, jsem na tyto pachy zvyklý,“ směje se největší favorit nadcházejícího 49. ročníku Barum Rally Jan Kopecký. Tovární pilot Škoda Motorsport má před víkendem jasný cíl – popáté v řadě zvítězit. „Bude těžké zopakovat loňskou nejúspěšnější sezonu v mé kariéře, kdy jsme s výjimkou závodu ve Španělsku vše vyhráli. Každopádně chci zde být opět rychlý a získat i sedmý domácí titul,“ hlásí 37letý úřadující český a světový šampion kategorie WRC2.

Na jaře skončila vaše snová série 24 prvenství na tuzemských tratích v řadě. Pokusíte se ji znova překonat?
Já rozhodně ne! (smích) Následovníkům přeji hodně štěstí, protože to byla hodně dlouhá šňůra a stála hodně úsilí. Popravdě jsme rád, že to skončilo a nikdo se mě neptá, kdy to skončí. (smích) Pokud mě nepostihne nějaký Alzheimer, tak si na ni za pár let asi rád ještě zavzpomínám. Možná si i řeknu, že tenkrát jsme byli dobří!


Když letos vyhrajete, získáte i druhý putovní křišťálový pohár do svého stálého držení. Přivezl jste jej s sebou?
Pořadatelé se mi neozvali, tak jej asi nechtějí vidět a nestýská se jim po něm. (smích)


Na první trofej koukáte ve vaší pracovně. Kde by případně našla místo druhá?
To je předčasné. Pokud to vyjde, musíme se domluvit, jestli ji nenecháme ve Zlíně, aby opět zde zůstala delší dobu… Opravdu si pohrávám s myšlenkou ji nechat dalším, ale protože jsme v autě dva, musíme se domluvit i s Pavlem (Dreslerem). (úsměv) Pokud o ni projeví zájem, bude jeho.


Na které prvenství Barumky nejvíce vzpomínáte?
Je jich více, přesněji tři. První z roku 2004 ve WRC má punc skalpu Kresty s Pechem, kdy do té doby jsem jim v českém mistráku sotva stačil a zde jim dal dvě a půl minuty, což bylo výjimečné. V roce 2009 to byla první velká výhra v obrovské konkurenci vozů IRC. Hodně znamenala hlavně pro Petra Starého, Zlíňáka, který byl tím hodně dojatý. A v neposlední řadě rok 2016 a naše úspěšná přetahovaná s Lukjaňukem do poslední erzety.


Co říkáte na konkurenci? Nechybí vám zde osobnost loňské hvězdy Danila Sorda?
Spíše se český fanoušek a motoristický národ loni hodně namlsal. Bylo by krásné, kdyby tady opět byl někdo takový, ale jednalo se o krásnou výjimku. Bohužel v tomto směru se nyní jede Barumka v nešťastném termínu před Německem, kdy se velcí kluci z MS intenzivně věnují přípravám na tento podnik.


Před čtvrt rokem jste se stal otcem syna Josefa. Jak moc se vám změnil život?
Závodní zůstal pořád stejný. Ale je pravdou, že mimo něj se snažím s ženou a synem trávit maximum času. Když jsem doma, pomáhám, spím pak jen tři čtyři hodiny denně. Z tohoto pohledu je dobře, že závodů není tolik jako loni a mohu být více s rodinou a tak to s ní prožívat!


Přál byste si, aby syn šel ve vašich závodnických stopách nebo mu to budete spíše rozmlouvat?
Uvidíme. (smích) Docela hodně roste, po dvou a půl měsících má šest a půl kilo a asi bude dost velký. Snad se vejde do auta. (smích) Ale rozhodnutí nechám na něm a je jedno, jestli bude policistou jako má žena, nebo půjde v mých sportovních šlépějích.


Jaké máte ještě dlouhodobé cíle a plány? Nechystáte se už do závodního důchodu?
Ještě bych se nechtěl vzdát závodního volantu! I když někteří kluci by asi byli rádi, abychom už minimálně zde na Barumce nestartovali. (smích) Stále mě závodění naplňuje, rád bych ještě příští rok pokračoval v továrním týmu. Každopádně ambice vrátit se do světa pomaličku opadají, protože v dnešní době je na to potřeba strašně moc peněz. Upřímně si to už s rodinou neumím představit, rád bych byl u toho, když můj syn začne běhat a povídat si.