Když jsem ho poprvé uviděl, seděl a bušil do počítače. Ani si mne nevšimnul.

Tak jsem začal také bušit. Následně se z nás stali dva parťáci, kteří hájili barvy Boleslavských novin, týdeníku, kde jste se oba ocitli. Zažili jsme spolu spousty akcí, rozhovorů, reportáží, dodnes na ně vzpomínáme.

Oba jsme měli jedno společné – novinařina a potkávání vás, čtenářů, nás strašně bavilo. I proto jsme se kolegy prali. A vždy jsme vyhrávali. Psali jsme totiž tak, že pro jiné nezbylo příliš místa. Vždy tušil po sportovní novinařině. A šel za ni tvrdě. Jeho hlas slýchávám takřka denně na vlnách rádia Český rozhlas. Jezdí po světě, jezdí za sportem.

A kdysi začínal, stejně jako já, na železnici.

Pavel Petr.

Krátce po slavnostním vyhlašování nejlepších sportovců Benátek jsme si sedli ke kávě, stranou od ostat­
ních a chvíli si povídali. Tradičně je totiž moderátorem celého slavnostního vyhlašování.

Pavle, jezdím a autem a jak tak přepínám za jízdy stanice, občas na tebe narazím. Jak to s tebou vlastně je?
Někdy mám pocit, že se doma ukážu jen pro to, abych si přebalil kufr a zase vyrazil. Je to náročné, ale nestěžuji si, po tomhle jsem od malička toužil, o tomhle jsem snil. Práce mne nesmírně baví. Jsem sportovním redaktorem Radiožurnálu, tedy Českého rozhlasu. Pro Český rozhlas Region Střední Čechy připravuji na každé pondělí sportovní magazín. A každou středu po 14. hodině navíc i pořad Region Expres, magazín pro milovníky železnice. Však víš, ty koleje tam jsou zakořeněné, oba jsme tam začínali.

Jasně. Bydlíš ale v Boleslavi, že?
Jo, bydlím, mám tady rodinu.

Jsi čerstvý taťka, jak to jde?
Báječně. Ještě, že moje manželka Jana je z branže a má pro tuhle práci pochopení. To je skvělé.

Takže když jsi doma, vozíš kočárek?
Jasně. Matyášovi je půl roku, takže z pohledu na svět ještě tolik nevnímá, jenže já si to užívám. Už jsem ani nečekal, že mne tahle role potká, a jsem šťastný, spokojený. Zatímco jsem vždycky všude jezdil autem, nyní se po Boleslavi pohybuju právě s kočárkem. A řeknu ti, že poznávám tolik krásných míst, o kterých se mi ani nesnilo. Doporučuji všem alespoň občas pěškobus.

Kam nejraději míříš?
Třeba Štěpánka, Radouč, podlážky. Tam jsou koníci. Kluk z toho nic nemá, ale mne tohle fascinuje. Najednou se ten šílený svět kolem zastavuje. Já žiju v neustálém stresu, abych stihnul začátky zápasů, rozhovory, vysílání a tady je to úplně opačná strana mince. Prostě najednou je to stop stav. Nádhera.

Je to hloupá otázka, ale baví tě to pořád? Myslím novinařina?
Strašně. Já po tom vždycky toužil. Poznám nová místa, poznám nové lidi. Je to to, co jsem vždycky chtěl dělat. Prostě koníček se stal mou prací. Co víc bych chtěl?

Jsme v Benátkách na vyhlášení nejlepších sportovců. Překvapilo tě něčím letošní vyhlašování?
Ne. Mne spíše překvapuje, jak to v Benátkách šlape. Jsou tady spousty úspěšných sportů. Město sportem žije. A to je nádherné sledovat. Vždyť jezdím po celé republice a mám porovnání. Tady je fakt podpora ze strany podnikatelů a města výborná. Hluboce se skláním před starostou Jaroslavem Králem, který sportu dává mnoho, prosazuje podporu sportu na každém kroku. A kolem sebe má lidi, kteří sportu také fandí. Je i vidět, kolik mladých se sportům v Benátkách věnuje.

Králem sportovců se stala opět rychlobruslařka Kateřina Novotná. Tedy spíše královnou. Tohle tě také nepřekvapilo?
Benátky mají řadu špičkových sportovců, ale Katka si jistě prvenství zaslouží. Moc dobře ji znám, byl jsem s ní při závodech, i na premiéře na dlouhé dráze. Trénuje hodně, dává sportu maximum, ale při všech těch úspěších zůstává stejná, žádná namachrovaná mistryně světa, ale obyčejná holka z Benátek. Má můj obdiv.