Když se před startem letošní druholigové sezony objevil na basketbalové ženské mapě celek mladoboleslavské Pastelky se svým dospělým týmem, rozhlašovali jeho představitelé, že hlavním cílem nově utvořené sestavy bude záchrana nově nabyté soutěže.

Po vítězství v základní části soutěže však muselo logicky dojít k přehodnocení cílů. A ačkoliv se klub ústy svého manažera Františka Chmely dlouho zdráhal mluvit o postupu do vyšší soutěže, před startem nadstavbové části zní z klubu už hlas jiný: „Chceme postup. Hráčky mne přesvědčily, že takový výkonnostní rozdíl to nebude, tak uvidíme. Já o tom až tak přesvědčen nejsem, ale nic horšího než případný sestup za rok nás nemůže čekat.“

Nebude ale vyšší soutěž znamenat omezený prostor pro vlastní odchovankyně, kvůli kterým se dospělý tým zakládal? Podle Chmely ne: „Vždyť již dnes v každém zápase hrají. A prosazují se. Navíc máme nyní k dispozici patnáct hráček ve věku od patnácti do sedmnácti let, které již příští rok budou moci sbírat minuty v družstvu žen. A v první lize to budou dobré zkušenosti.“

SKVĚLÁ PARTA

Tým šlape a za vším stojí skvělá parta, ve které právě funguje prolínání dravého mládí se zkušenými basketbalistkami. „Někdy se ty dospělé hráčky, a to včetně matek, chovají jako patnáctileté holky. Dohromady chodí na plesy, kde údajně vytvářejí taktiku na další soupeře. Říkají, že pijí limonádu a já dělám, že jim to věřím,“ přidává pohled do zákulisí manažer týmu.

A na ples vyráží i s dorostenkami. „Teď se chystají na sportovní ples, a aby toho nebylo málo, tak s nimi jdou na písemné povolení rodičů i některé hráčky z U15. Na plese totiž bude hrát skupina Mirai. Zajistil jsem jim lístky, každá dospělá hráčky vyfasuje jednu mladší a jdou na to,“ hlásí Chmela.

NADSTAVBA

Do nadstavbové části druholigové soutěže postoupily z obou skupin čtyři nejlepší celky s tím, že vzájemné zápasy ze základní skupiny se započítávají a na týmy tak čekají zápasy proti celkům z protější skupiny. V nejlepší pozici jde do nadstavby pražská Sparta s bilancí šesti výher. Pastelky pak figurují na místě druhém s bilancí 4-2. 

První zápas čeká na mladoboleslavské hráčky už o tomto víkendu, kdy na domácí palubovce městské sportovní haly přivítají osmibodové Poděbrady. Zápas začíná v 15.30 hodin.

Co říká manažer o hráčkách?
Barbora Čmejrková – pomáhá nám v rámci klubové spolupráce z Jablonce. Studentka vysoké školy, absolutně bezproblémová povaha.
Markéta Dřevová – naše „Maky“. Kapitánka, která by za klub snad položila život. Určitě by ho položila za svoje holčičky, čili družstvo U15, které trénuje.
Tereza Hásová – basketbal miluje, vždyť je dcerou basketbalové trenéra Martina Háse. Kéž by tatínka přesvědčila k nějakému trénování.
Markéta Houšková – původně si s námi chtěla občas zatrénovat. Nyní členka základní pětky a nepostradatelná hráčka. Pro mě asi největší překvapení.
Hana Kelbichová Nezdařilová – bez ní by to nešlo. Šéfka, určitě jeden z největších talentů českého basketbalu.
Lucka Kolářová – odchovankyně boleslavského basketu, v našem klubu dlouhodobě působí jako trenérka. Loni vystudovala trenérskou licenci B.
Hana Krajáková – myslím, že má velký potenciál. Když bude trénovat a bude mít správně basketbalově nastavenou hlavu, tak ještě překvapí.
Tereza Matulková – zlatá povaha, basketbalově umí téměř všechno. Obrovsky cenná hráčka. Někdy není vidět, ale na hřišti to odmaká i za jiné.
Barbora Nováková – dorostenka, malinko si někdy splete, kdy má kam přijít, ale to se vylepší.
Iva Paurová – dcera bývalého fotbalového brankáře Ivana Vaňouska. V klubu má dvě dcerky a myslím, že obě maminku basketbalově přerostou.
Kateřina Peštová – juniorka, která má ráda basket, ale protože se za ní pořád otáčejí kluci, tak má samozřejmě ráda i ty kluky.
Alena Sopirjáková – bývalá slovenská reprezentantka, kdysi hráčka pražské Sparty. Její zlatá ruka nám vždy pomůže. Doufám, že po sezóně neskončí.
Veronika Vinšová – svědomitá, poctivá, možná málo sebevědomá. Přál bych vám v jejím podání slyšet Sladké mámení od Heleny Vondráčkové. Fakt síla.
Iveta Vitovská – šéftrenérka mládežnického úseku klubu. Bez její práce by klub nebyl tam, kde dneska je. Tohle měl být o každé hráčce jeden řádek, takže ten řádek k ní by byl: „Iveto děkuju!“