Jak dlouho pracujete pro Florbal Mladá Boleslav?
Dříve jsem byl hráčem, v sezoně 2003/04 jsem byl součástí týmu, který postoupil do extraligy. Později jsem ze zdravotních důvodů skončil. Měl jsem k lidem z klubu blízký vztah, tak jsem s nimi dál žil jako kamarád a fanoušek. V létě roku 2009 mi prezident klubu Pepa Volf nabídl, jestli bych nechtěl dělat manažera. Klub začínal trochu sportovně stagnovat a bylo potřeba jej postupně dobudovat. Souhlasil jsem, a teď v létě to tedy bylo devět let.

Dokážete srovnat stav klubu tehdy a teď?
Rozdíl odpovídá vývoji celého českého florbalu. Naším hlavním motorem tehdy bylo vyhrát každý následující zápas. S tím se nedá jít dopředu. Dneska už je to jinak, částečně jsme se vyvezli na vlně vzestupu florbalu. Museli jsme si to hodně odpracovat a nyní patříme ve všech oblastech mezi lídry. Máme solidní zázemí, které nám umožňuje fungovat jako plnohodnotný sportovní klub. Máme reálně nastavený rozpočet a pracujeme na tom, aby naše struktura nebyla tak křehká, jako tomu bylo dřív. Většina našich konkurentů v tom měla náskok.

Byly v Boleslavi ambice už od začátku?
Už když se v roce 2003 spojovala pionýrská a sokolská parta, tak jsme byli ambiciózní. Organizačně jsme samozřejmě byli na úplném začátku, ale sešli se tu výjimečně šikovní hráči. Tým byl úzký, ale měl kvalitu. Dříve se liga hrála jednou za čtrnáct dní vždy v sobotu a v neděli, a my jsme vlastně hned po postupu ani neměli soutěžní víkend, kdy bychom nebodovali. Na nováčka jsme byli úspěšní, i když samozřejmě týmy, které fungovaly déle, měly navrch. Ambice a chuť po vítězství trochu předbíhaly proces budování klubu. Postupně se nám dařilo dosahovat úspěchů díky tomu, že do klubu přišly vhodné posily, které nás posouvají dál nejen po sportovní stránce.

Nakolik jsou ve florbalovém prostředí důležití sponzoři?
Samozřejmě hodně… Rozpočty klubů jsou částečně opřené o veřejné peníze z dotací, které jsou většinově směřované na mládež, elitní dospělé týmy z toho nejde financovat. Sponzoři nám pomáhají pokrýt náklady na vrcholový sport, bez nich by posun dopředu nebyl možný. Neměli bychom dostatečné zázemí pro trénink, nemohli bychom si dovolit účast na mezinárodních akcích, nemohli bychom zabezpečit klub po organizační stránce. Bez toho to nejde. Pořádáme spoustu akcí, spolupracujeme se zahraničními kluby, superligová utkání jsou atraktivními událostmi, a to musí někdo financovat. Budujeme silnou florbalovou komunitu a jsme vděční všem sponzorům, že to prožívají s námi.

Jaké máte ambice v letošní sezoně?
Ambicí je samozřejmě vyhrát titul. Tým se nám malinko proměnil, někdo odešel, někdo přišel, ale obecně chceme vyhrát všechno, co hrajeme. I proto jsme v létě opět odehráli mnoho mezinárodních zápasů, víme, že to je potřeba. Naše práce musí být dynamická, musí se proměňovat, abychom hráče motivovali. Chuť dělat vrcholový florbal neplyne z přísunu peněz hráčům, ale z vůle se zlepšovat a dělat sport co nejlépe.

Jak se stavíte k Poháru České pojišťovny, druhé domácí soutěži?
Pohár je pro nás důležitý. Některé kluby ho neberou tak vážně, ale pro nás je to nepřijatelné. V Česku se nehraje o tolik trofejí, abychom si to mohli dovolit. Ano, Superfinále je nejvíc, je to zápas o mistrovský titul, ale pohár nelze opomíjet. Jsme pyšní na to, že jsme ho třikrát během pěti let vyhráli a pětkrát za sebou jsme byli ve finále. Ty zápasy nám daly strašně moc. Je to pak i o tom, že se můžeme ukázat, můžeme prezentovat naše partnery ve finálovém utkání v televizním přímém přenosu. V této sezoně jsme už bohužel z poháru vypadli, byl to takový zvláštní zápas ve Vítkovicích, prohráli jsme 0:4. Shodou okolností to byl za celých těch devět let náš první zápas, na kterém jsem osobně nebyl ze zdravotních důvodů. Možná to bylo i znamení, že bych jezdit měl vždycky. (usmívá se)

Byl jste se podívat na prosincovém MS v Praze?
Když má člověk mistrovství světa tady za komínem, tak chce být u toho. Hlavně na zápasech naší reprezentace jsem byl jako fanoušek, klukům jsem přál úspěch. V O2 Areně jsem kromě jednoho nebo dvou dnů byl vlastně každý den, bral jsem to částečně i pracovně. Je to efektivní, člověk vyřeší to, co potřebuje, jelikož celý florbalový svět je v tu chvíli na jednom místě. Předchozí šampionáty jsem samozřejmě navštívil taky, ale většinou jen na pár dnů, na boje o medaile.

Co podle vás chybí české lize k tomu, aby dostihla třeba švédskou soutěž?
Je to o náskoku, který Švédové mají a samozřejmě o nastavení celé společnosti. Mají širší členskou základnu, pracují s ní velmi kvalitně ve špičkovém zázemí a děti tam jsou dlouhodobě komplexně rozvíjené. Nastavení lidí je celkově jiné. I výkonnostně jsou pořád dál, je to taková florbalová NHL.

Michal Konvalina