Evropské hry transplantovaných a dialyzovaných sportovců byly pro boleslavského atleta Vojtěcha Koudelku vrcholem letošní sezony.

„Chtěl bych obhájit příčky z minulých let a také zaběhnout dobré časy," tvrdil před cestou do Polska, kde se letošní ročník her uskutečnil.

A předsevzetí se mu splnilo do puntíku, ve čtvrtek 21. srpna přišla z Krakówa zpráva: „Mám zlato z mistrovství Evropy transplantovaných v běhu na 400 metrů!"

A co o dalším úspěchu říká? Prý na své poměry čtyřstovku "odklusal", a i tak s přehledem bral první místo.

"Na čas jsem vubec nehleděl, protože mě čekal druhý den závod na 800 metrů. Ten jsem chtěl zaběhnout co nejlíp, protože k naší kategorii M3 připojili mladší M2. To je kategorie 19 až 29 let, a tam jsem měl největšího soupeře, Gergo Laszlo Mezeie, který je nejlepším běžcem her. Od minimarathonu (5 kilometrů na silnici) do 1500 metrů se mu vše podařilo vyhrát," vysvětluje Vojtěch Koudelka.

Jejich souboj na zmíněné osmistovce byl dramatický už od samého začátku. "On věděl, že pokud poběží na horší čas, tak ho v závěru přefinišuji, protože v maximální rychlosti jsem stále rychlejší. Tak to vzal od začátku na plno a prvních 400 metrů jsme probíhali s časem 63,5. To je pro mě vražedné tempo, ideál mám tak 65 až 66, ale zkusil jsem to s ním. Dopadlo to ovšem tak, že jsem vytuhl ve špatném čase, i když stále na druhém místě. Odůvodnil jsem si to tak, že Gorge je o sedm let mladší, tak je i lepší. Musím mu ovšem čestně pogratulovat a popřát k vítězství, je to borec," líčí souboj.

Ke zlatu a stříbru pak boleslavský borec přidal i třetí z kolekce cenných kovů. "Naše štafeta na 4x100 metrů ještě udělala bronz. Já jsem odběhl na posledním úseku, finišoval jsem a běželo se mi skvěle, myslím, že to bylo velmi rychlé," uzavírá vyprávění o průběhu soutěže.

Vojtěch Koudelka reprezentoval v polském městě naši republiku spolu s dalšími šesti sportovci. Boleslavský atlet má osmým rokem transplantovanou ledvinu, běhání se věnoval i před vážným onemocněním a ani po diagnóze, která způsobila selhání tohoto životně důležitého orgánu, se sportu nevzdal.

Na svém kontě má už deset zlatých medailí ze světových sportovních akcí a od loňska je také držitelem světového rekordu v běhu na 400 metrů.

A co ho čeká dál? „Přiznám se, že už mám trochu v hlavě světové hry. Ty jsou příští léto v Argentině v Buenos Aires, a to by mohl být pořádný zážitek," uzavírá atlet.