Jak play-off plné nástrah v podobě zranění, nemocí a náročných zápasů zpětně hodnotí boleslavský hlavní trenér Petr Novotný nebo jak vzpomíná na rozhodující moment ze superfinále 2015?

Petře, o titul budete bojovat popáté v řadě. Je tedy pro váš tým postup do superfinále jakýsi odškrtnutý cíl?
Stoprocentně se to tak dá říct. Byl to takový náš dílčí cíl, který jsme chtěli splnit a to se povedlo.

Váš kádr ale před sezonou prošel výraznou obměnou a vy sám jste říkal, že bude jenom bonus, pokud každý měsíc uvidíte herní posun. Povedlo se to tedy?
Myslím si, že jsme si tu obměnu trochu ztížili tím, že se nám hned v prvním měsíci sezony zranil Honza Natov, který měl být takovým stavebním kamenem té nově utvořené první formace. Tím se ten progress trošku zabrzdil, museli jsme hodně hledat ideální složení jednotlivých sestav a do Vánoc to celé stagnovalo, neboť do toho promluvila i účast některých našich hráčů na mistrovství světa. Od nového roku už jsme ale zase byli trochu víc spolu a do play-off jsme ten pokrok udělali. A celé to pak vygradovalo tou semifinálovou sérií, kterou jsme, i když byla těžká, zvládli.

Semifinále proti Spartě pro vás bylo samo o sobě výzvou, hned na jeho začátku se vám ale rozpadla také druhá formace, neboť se v prvních minutách úvodního zápasu zranil Martin Tokoš. Jak obtížné bylo vyrovnat se s touhle ránou?
Na to jsme samozřejmě připravení nebyli. Ta pětka kolem Milana Tomašíka byla taková stálice letošní sezony, o kterou jsme se mohli opřít a to zranění Martina Tokoše jí určitě hodně poznamenalo. Je také potřeba říct, že nám na celé semifinále vypadl Dominik Beneš, který měl být také součástí první formace. Zapletly se do toho i nějaké nemoci, například u Kuby Bíny. Jiní hráči, jako třeba Marek Korych, pak museli přebírat docela důležité role a celé to byla jedna velká výzva. O to jsme ale raději, že jsme to semifinále i skrz tuto improvizaci zvládli. Tým ukázal svoji sílu a došel si pro superfinále.

V letošním play-off jste neodehráli snad jediný lehký zápas. Ve čtvrtfinále vás trápil Liberec, v semifinále zase Sparta. Na druhou stranu ale, jak sám říkáte, tým po tomhle ví, jakou sílu má a to může do superfinále být velká výhoda…
Souhlasím. Posledních pět nebo šest sezon jsme tohle moc nezažívali, neboť jsme v play-off sériích neztratili snad ani jeden zápas. Vždycky až prohra člověku ukáže nějakou týmovou morálku, protože pak musí ukázat svoji kvalitu i hráči, od kterých se to moc neočekávalo. Bude to pro nás tedy určitě výhoda.

V play-off se výrazně prezentoval mladík Petr Koláčný. Jací další hráči vás svým výkonem překvapili?
Myslím si, že Petr Koláčný byl hodně vidět, protože byl produktivní. Pokrok během sezony u něj je samozřejmě viditelný a hrozně jsme tu jeho brankovou pomoc potřebovali. Určitě je ale potřeba říct, že všichni obránci, kteří zasahovali do zápasů, hráli velmi dobře a nakonec také vlastně celý poslední zápas semifinále rozhodli. Určitě bych tedy vyzdvihnul naší obranu a to jak do defenzivy, tak i do ofenzivy.

Největší rozdíl ve vaší hře v semifinále byl vidět patrně mezi čtvrtým a pátým zápasem. Ten čtvrtý byl hodně o emocích, ten pátý už jste ale odehráli naprosto zkušeně. Bylo tedy v tom jednom volném dni mezi oběma duely potřeba něco klukům v šatně říct?
Ano, museli jsme jednak zastavit emoce, které nás ve čtvrtém zápase možná stály i výsledek, a museli jsme si taky v hlavách nastavit trochu jiný režim, protože, jak jsme se už bavili, nám chyběli čtyři hráči. Naši hru jsme tedy zjednodušili a v úterý jsme udělali ten důležitý krok směrem k postupu, který jsme ve čtvrtek už jenom zopakovali. 

V superfinále vás čeká Tatran. Jaká jsou od tohoto duelu vaše očekávání?
Myslím si, že by se klidně mohlo stát, že ten zápas bude velice opatrný. Jak my, tak i Tatran jsme totiž v sériích spoléhali na obranu a rozhodovali jsme po chybách soupeře, takže důležitost superfinále to určitě může překlopit do opatrnosti. Bude to asi o pár chybách, které, pokud budou potrestané, tak určí ráz celého zápasu. Asi nikdo nebude dominovat, ale oba týmy budou vyčkávat na chyby a budou se je snažit proměňovat. Ale pro hodně našich i střešovických hráčů to bude první zkušenost s takovým typem zápasu, takže těžko říct.

Naposledy jste se se Střešovicemi v superfinále potkali v roce 2015. Tatranu tehdy končila vítězná generace, vám zase naopak začínala dlouhá šňůra finálových účastí. Vzpomínáte na tohle ještě?
Jistě, bylo to naše první finále. Bylo by určitě zajímavé, kdyby nám tehdy ten titul vyšel, protože jsme si na něj pak museli ještě dlouho počkat. V tom zápase jsme byli favorité a dlouho jsme to taky potvrzovali, ale tu koncovku jsme prostě nezvládli. Tatran ukázal svojí kvalitu a to nakonec rozhodlo. V nájezdech jsme byli nešikovnější a i když už to teď pro mě není tak horké, tak v té době mě to bolelo hodně, protože jsme po tom titulu hodně toužili a věřili jsme si.

Nyní, po sedmi letech, naopak zažijete svou trenérskou premiéru před takhle plnou halou. Jak se na to těšíte? 
Plná hala pro trenéra asi zas tak velká komplikace není, je to spíš ztížení podmínek pro hráče. Zápas bude podle stejných principů i pravidel jako všechny ostatní, takže to pro mě asi nic nového nebude, ale samozřejmě se na to těším a přeji klukům, aby si to hlavně užili.

Autor: Martina Schoupalová