Sázková kancelář Chance pořádala v tenisovém centru na Lužinách badmintonový turnaj pro novináře. Ten se nakonec stal soubojem Deníku se „sázkovkami", protože z osmi účastníků finálového turnaje jich bylo hned pět ze stáje Deníku a tři pak ze sázkových kanceláří Tipsport a Chance.

V příjemné a pohodové atmosféře se odehrával nejprve turnaj jednotlivců a po nich nastoupily na hřiště dvojice.
Nad vším bedlivě dohlížela trenérka Zuzana Koukalová, která rozdávala mnoho cenných rad a postřehů. U někoho to bylo naprosto zbytečné, někteří si ovšem její rady brali k srdci a zkoušeli nové údery co to šlo. I nešlo.

Los turnajového „pavouka" proti sobě svedl hned v prvním kole dva největší favority, Jana Horkého (Deník) a Jiřího Hadravu (Tipsport). Jako skvělý hráč se prezentoval Jiří Macek, krajský šéfredaktor Deníku a neztratily se ani dvě dívky z Chance, Markéta Světlíková s Karolínou Stonjekovou.
Vítězem dvouhry se nakonec stal středočeský šéf Deníků Jiří Macek, druhou příčku obsadil sporťák Boleslavského deníku Jaroslav Bílek a třetí skončila Markéta Světlíková z Chance. Speciální cenu za nejlepší výkony obdržel Jiří Hadrava z Tipsportu.

Vítězem ve čtyřhře se stala dvojice Karolína Stonjeková / Jan Horký, stříbrnou příčku obsadili sporťáci Pražského Deníku Michal Káva s Davidem Nejedlým, kteří se mezi sebou utkali i v rámci „Souboje titánů" (výkonnostě i váhově) o poslední místo. Služebně starší v rámci kolegiálního cítění nechal pomyslných patnáct minut slávy svému kolegovi po těsné prohře 14:15.

NA VLASTNÍ KŮŽI

V pondělí jsem držel badmintonovou raketu v rámci tréninku s Petrem Martincem v ruce poprvé, ve středu jsem dostal 0:5 od kamaráda Tomáše Rybáka a ve čtvrtek jsem šel na věc. Do svého prvního badmintonového turnaje. Tradičně nejdůležitější úkol „Hlavně nacvičit los" mi tentokrát vyšel na jedničku. Když jsem totiž viděl jak se mezi sebou na kurtu vraždí už v prvním kole Jan Horký s Jiřím Hadravou, tak mi nebylo do zpěvu. Já v prvním kole dostal jednu ze dvou soutěžících dívek, a při vší úctě ke Karolině, jsem měl cestičku do semifinále umetenou. I když ve druhém setu mne hodně kousala a jít do třetího, nevím, jak by to dopadlo. Přeci jenom můj rezervoár sil není zdaleka bezedný.

Právě síly jsem chtěl pošetřit v semifinále proti Jirkovi Hadravovi, na nejž jsem věděl, že ani při svém životním výkonu nebudu mít. Nakonec jsem ale zabojoval a Jirku myslím výhra 2:0 na sety (15:8, 15:10) stála asi víc sil, než předpokládal. V souboji o třetí místo jsem opět vyzval zástupkyni něžného pohlaví – Markétu Světlíkovou z pořádající Chance. „Tu neporazíš," dávala mi malé šance moje věrná (i když po tomto výroku spíše nevěrná) fanynka Lenka. Moje taktika byla jasná: „Na žádné pinkání není čas." Každý míček jsem proto hrál na riziko na vítězný míč – moje výhra 2:0 na sety (15:3, 15:4) zaskočila i mne. Jirku Hardavu nakonec pořadatelé přesunuli do kategorie profíků, a tak jsem poskočil v pořadí na druhé místo.

Za středočeského šéfa Jirku Macka. Toho jsem samozřejmě musel po turnaji vyzvat na finální souboj. Zatímco kolegové z Prahy hráli podle slov Michala Kávy „o blbečka kanclu", my válčili o mistra Deníku. Nakonec jsem přeci jen raději nechal šéfa vyhrát.