Vrací se do české ligy jiný Milan Tomašík, než který v roce 2011 odcházel?
Určitě. Švédsko pro mě v tu chvíli byl jiný svět. Navíc i teď už se doba posunula. Nechci říkat, že my Češi se Švédům přibližujeme, ale oproti dřívějšku se kluby mnohem víc potkávají na turnajích, úroveň přípravy se zvyšuje. Ale tenkrát? Přišel jsem do Dalenu a zvykal jsem si na víc tréninků, i v posilovně. Než jsem odešel z Ostravy, byl jsem zvyklý individuálně cvičit, ale ve Švédsku byly tréninky v posilovně zaměřené vyloženě na florbal.

Jak vás těch šest let změnilo?
Odcházel jsem po dokončení bakalářského studia, byl jsem mladý. Poprvé jsem se ocitl daleko od rodiny, od přítelkyně, od kamarádů. Byl jsem hozen do vody, na všechno jsem byl sám. To jsou životní zkušenosti, které člověk získá jen tímhle způsobem. Souvisí s tím soběstačnost nebo jazykové dovednosti – a ze své zkušenosti říkám, že v praxi se to naučíte lépe než ve škole.

Na co jste si nejhůř zvykal?
Na to, že mí nejbližší najednou byli hrozně daleko. Jasně, můžete komunikovat přes internet, ale není to osobní kontakt. Musím zmínit i sportovní tempo a cestování. V Česku jste všude rychle – když jedete na zápas někam dál, zabere to čtyři pět hodin. Ale ve Švédsku jedete na venkovní utkání klidně i čtrnáct hodin. To bylo ubíjející.



Co vy a švédština?
První tři čtyři roky jsem komunikoval anglicky, ale švédštinu jsem celou tu dobu zlepšoval. Začínal jsem chápat věci, rozumět, uměl jsem reagovat. Tři čtvrtě roku jsem chodil do školy, kde jsem pochopil základní gramatické principy. A poslední dva roky už jsem mluvil švédsky. Myslím, že jsem se naučil obstojně.

Vyžadují to kluby?
Záleží, kde hrajete. V Dalenu na tom netrvali, ale je jasné, že švédština se hodí. Oni jsou komunikativní, všechno vám rádi vysvětlí v angličtině, ale jakmile ukážete, že máte zmáknutý jejich jazyk, začnou vás brát jinak.

Jak dlouho vám trvalo, než jste si získal přirozené místo v týmu?
Začínal jsem v Dalenu, což byl klub, který šel cestou najímání cizinců. Přede mnou už v týmu byla řada Švýcarů a oni chtěli zjistit, jak by pro ně mohli být platní Češi. První půlrok byl těžký – sice máte vybudované nějaké renomé doma, ale ve Švédsku začínáte od nuly. Klíčová je druhá sezona. A ta se mi povedla – to bylo zásadní.

A pak jste se v klubu sešel s Patrikem Suchánkem a Martinem Tokošem. Jak fungovala česká partička ve Švédsku?
Bylo to skvělé. My tři jsme se znali už z dřívějška. Vycházeli jsme si vstříc, bydleli jsme spolu.



Také jste spolu chvíli pracovali, že?
Než přišli kluci, měl jsem práci v kavárně na střední škole. Pak jsme společně dělali různé práce pro klub, bylo to hodně pestré. Třeba jsme stavěli stany. Zkusili jsme si i práci ve studentském nočním klubu. Později při angažmá v Linköpingu jsem vyučoval na základce. Klub měl smlouvu s jednou školou, tak jsem na ní učil tělocvik, konkrétně florbal. Měl jsem sedmou, osmou a devátou třídu.

To měli žáci dobrého učitele.
Po zápasech Linköpingu jsme vždycky vtipkovali. Věděli, kdo jsem. Vnímali, jak hrajeme. Ale chování Švédů v tomto věku je ošemetné. Někdy bylo těžké je usměrnit.

Mezi Dalenem a Linköpingem jste byl krátce i ve Visby. Jaký je život na ostrově Gotland?
Je to prázdninová destinace. To znamená, že v létě to tam žije – všude je spousta lodí, jsou otevřené kluby, kavárny. Ale od října je to místo duchů. Polovina obchodů je najednou zavřená. Nic moc se nedá dělat. Je to tam krásné i v zimě, ale spíš pro samotáře.

Kdy jste začal přemýšlet o návratu?
Od mistrovství světa 2016. Pro přítelkyni se v Linköpingu nenašla práce a domluvili jsme se, že nám to za to nestojí. Cítil jsem, že ve Švédsku bych život nechtěl dožít. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a věděl jsem, že dřív nebo později se vrátím.

Podle čeho jste si vybíral další působiště?
Řeknu to sobecky, ale díval jsem se hodně na sebe. Člověk si musí domluvit takovou spolupráci, o které bude přesvědčený, že bude tou nejlepší variantou. Proto jsem se rozhodl pro Boleslav.



Jste připravený na to, že v Česku budete ostře sledovaným hráčem?
Samozřejmě. Vím, že jméno dělá hodně. Ale důležitější bude předvést se na hřišti. Když se mi bude dařit, věřím, že se bude dařit i celému týmu. Ve svém věku už tlaku nepodléhám.

A co narážky, že jste si místo mateřských Vítkovic vybral rivala? Byly nějaké takové?
Myslím si, že lidé, na kterých mi záleží, to berou sportovně. Třeba si rýpnou, ale není to myšlené tak, že bych z toho měl mít špatný pocit. Většina mi to přeje. To k florbalu patří, pokud se má rozvíjet. Já se rozhodl a okolí to musí přijmout.

V Boleslavi začnete už za dva týdny mezinárodním turnajem Bohemia Trophy. Těšíte se?
Moc – na nové spoluhráče, protože spoustu z nich znám z reprezentace a další teď poznám blíže. A vlastně se těším i na protihráče, protože přijede třeba Dalen. Pár kluků tam stále zůstalo z dob, co jsem tam působil. Znám i bráchy Samuelssony, kteří přijedou na turnaj s Langnau. Bude to super.

A širší výhled: jak vás láká domácí mistrovství světa 2018?
Zbývá ještě dlouhá doba, ale jasně, že už na to člověk myslí. Na mistrovství chci hrát, i proto jsem si vybral Bolku. Vím, že budu v klubu s výborným zázemím, budu mít kolem sebe spoluhráče na TOP úrovni a tréninky budou kvalitní. Všichni z české ligy teď posilují, takže už se těším na novou sezonu.