Jako šéf sportovního oddělení Škody se Jiří Kotek v osmdesátých letech podílel na vzniku soutěžního vozu130 LR. Tehdy nikdo neuvažoval o tom, že by se úspěšný model připravený ve skupině B mohl vydat závodit do Afriky. O několik desítek let později se vše ale změnilo. Ba co víc, „elero“ tam před nedávnem během devíti dnů a v náročných podmínkách úspěšně absolvovalo přes pět tisíc kilometrů dlouhou soutěž Safari Classic Rally.

Určitě není náhodou, že se podobné veteránské podniky, a to nejen na africkém kontinentu, těší stále větší a větší popularitě. Ken Block, Patrik Sandell, Geoff Bell, Ian Duncan nebo Kris Rosenberger. To jsou jen některá vybraná jména ze startovní listiny 10. ročníku Safari Classic Rally, která jsou známá v celém automobilovém světě. Po jejich boku stála na startu na také dvojice Glen Edmunds a Jiří Kotek. Jejich Škodu 130 LR připravila firma Autosport Kotek z Kosmonos.

„Jde o stejný vůz, se kterým jsme vloni na East African Mini Classic Rally dojeli celkově na sedmém místě. Zkušenosti získané nejen na tomto a předchozích podnicích, byly velmi cenné a důležité pro letošní Safari Classic,“ vysvětlil Jiří Kotek a pokračoval. „Pro africké starty, kde dostávají neskutečně zabrat především tlumiče, jsme v minulosti připravovali 15 aut a kromě jednoho Porsche 911, se kterým v roce 2017 bratři Connollyové tři zkoušky před cílem havarovali, tak všechna dojela do cíle. To je pro nás obrovská odměna i satisfakce. Většinu z nich v cíli stačilo umýt, dolít kapaliny a s nadsázkou jen dotáhnout šrouby a mohlo se jet znovu. S technikou, jejíž základ ale pochází z roku 1985, musíte jet s citem a hlavou, zkrátka takové závodění má svá pravidla,“ poukázal na skutečnost, kterou například americký týmový kolega Iain Dobsons s druhou 130 LR ve startovním poli odmítl vzít v úvahu. Vůz již v úvodních etapách značně poničil a nakonec po havárii ve 150ti kilometrové rychlosti byl rád za jeho subtilní konstrukci.

Naproti tomu Keňan Glen Edmunds si i vzhledem ke svým dvěma vítězstvím na Safari Classic poradit nechal. „Především jsem měl velké problémy se přizpůsobit podstatně menšímu výkonu auta, než na jaký jsem byl zvyklý s turbem přeplňovaného motoru Mitsubishi. Nezvyklá pro mě byla rovněž pouze jedna poháněná náprava naší Škodovky. Co musím ocenit, jsou ovladatelnost a především spolehlivost vozu. Kromě výměny brzdových desek pro jejich opotřebení jsme neměli při velké Classic Safari žádný větší problém. Za pečlivou přípravu auta a jeho servis během soutěže patří dík celému týmu,“ řekl na adresu společného startu s českým kolegou africký soutěžák.

Účast na takovémto podniku je i fyzicky nesmírné náročná záležitost. Okolní teplota dosahuje čtyřiceti stupňů, v závodních autech je ještě tepleji. A jet v takovém vedru erzety delší než sto kilometrů? „Vedro bylo obrovské, i proto mě Glen požádal, abych mu do auta vymyslel speciální větráčky na určité partie těla,“ prozradil

s úsměvem konstruktér afrického speciálu a pokračoval v úvaze, do jaké míry se mu to povedlo. „Byl spokojený a větrák běžel celou soutěž.“

Většina účastníků při odjezdu do svých domovů deklarovala, že se sem bude chtít příští rok vrátit a uspět. Padala slova chvály na organizaci a přátelskou atmosféru, ale jestli se zpět vrátí i Jiří Kotek, je s otazníkem. „Hodně jsme s Glenem mluvili o tom, zda se stotřicítka dá zrychlit. Určitě dá, ale bude to stát peníze a hodiny afrického testování. Naše dvaadvacáté místo určitě nebylo maximem vozu. Kdybychom v závěru soutěže nepřistáli na kaktusech, přičemž kola stotřicítky se vůbec nedotýkala země, a neztratili čas vyprošťováním, mohli jsme být kolem 15. nebo 16. místa. Ale to jsou jen teorie a závody nejsou o kdyby,“ zamyslel se bývalý šéf boleslavského Motorsportu a dodal: „V dnešní složité době je těžké cokoliv plánovat, proto teď neumím říci, co v rámci startů v Africe podniknu. Když jsem jel vloni na Mini Classic Rally, myslel jsem si, že to bude tečka za mojí sportovní kariérou, kdy jsem seděl v kokpitu. Teď si myslím, že tou tečkou byla s největší pravděpodobností únorová Safari. Ale již se těším na další akce, kde budu moci přispět k dobrým výsledkům mým partnerům,“ dodal na závěr Jiří Kotek.

Vítězem afrického dobrodružství se stal keňský jezdec Baldev Chager na voze Porsche 911, který udolal v České republice dobře známého Švéda Patrika Sandella na stejném voze. Ten měl obrovské problémy s hnacím hřídelem, které ho pravděpodobně stály celkové prvenství. V keňském pobřežním městě Watamu si pro bronz dojel místní borec Ian Duncan s Roverem Vitesse. Zajímavostí Chagerova vítězství je skutečnost, že během závodu nevyhrál ani jednu z devíti dílčích etap, byť se stále pohyboval v první pětce absolutního pořadí jednotlivých erzet. Přesto se mohl radovat z celkového vítězství.