V přípravě jste opět závodil se zdravými sportovci. Tentokrát ale ne za Mladou Boleslav, ale za Rumburk. Proč?
To je prosté. Boleslav závodí v lize a tam už je hodně vysoká úroveň. V lize bych spíše uzavíral startovní pole. A tak jsem v posledním rozhovoru pro Deník uvedl, že bych uvítal hostování v nižší soutěži a na to konto se mi ozvali z Rumburka.

A tady jste nabral skvělou formu.
Osmistovku jsem tam zaběhl na přeborech za 2:16, což bylo o tři vteřiny rychlejší, než jsem byl zvyklý běhat. Pozitivně se tím projevilo, že jsem běhal na čele závodu. To pak člověka víc vyhecuje, než bojovat o osmé místo.

Vy jste ale letos přípravu ladil spíše do vytrvalostních disciplín.
A to mi pomohlo i na půlce. Nějaká síla mi ještě zbyla a přidala se k tomu ta vytrvalost. A na evropských hrách z toho byly dvě zlaté medaile.

Takže spokojenost?
Maximální! Jsem rád, že jsem prodal tréninkové úsilí. Letos to byla opravdu dřina, s ohledem k vytrvalostní přípravě.

Co vás vedlo k přechodu ke středním tratím?
Dříve jsem běhal střední a delší tratě. Ještě jako zdravý jsem měl hlavní trať patnáctistovku, ale na různých mítincích jsem běhal třeba i desítky. A člověk i jak stárne, tak trochu ztrácí rychlost, zatímco vytrvalost se dá udržovat.

A hned z toho bylo zlato na evropských hrách.
V celkovém pořadí jsem byl druhý, ale vítěz běžel v jiné věkové kategorii, takže mezi třicátníky jsem byl první. Právě ten vítěz má transplantovaná játra, což je menší problém pro vytrvalost než ledviny. Takže jsem ho nechal běžet, protože jsem věděl, že kdybych se snažil držet jeho tempo, tak bych vytuhnul. Běžel jsem ve druhé skupině s Finem, Španělem a Angličanem. Ze začátku jsem zvolil pozvolné tempo a Španěl mi začínal utíkat. K němu se přidal dvě kola před cílem Angličan a Fin odpadl. Já jsem ale nechtěl být čtvrtý, to bych se musel zastřelit. Takže v posledním kole jsem nastoupil, doběhl jsem je a okamžitě jsem šel před ně, na což oni nedokázali zareagovat. Asi už si mysleli, že mě setřásli a já jsem je tam pak přejel.

A co osmistovka?
Ta se běžela až na konci týdne, takže jsme měli hodně času na regeneraci. Tam jsem šel sólo závod start-cíl. Tam je mým hlavním soupeřem Fin, který je mladší než já. A on má velmi dobré finiše. Taktika tedy byla mu nasadit od začátku vysoké tempo, abych si udělal náskok nebo ho utahal. Sto metrů před cílem byl asi padesát metrů za mnou, tak jsem si říkal, že to je v pohodě, ale na šachovnici jsem se ohlédl a on byl za mnou. Naštěstí jsem ještě dokázal zrychlit a vítězství si pohlídat.

Světový rekord není v plánu?
Tam je brutální čas, asi 2:13. Já jsem letos běžel nejlépe o tři vteřiny pomaleji. Po transplantaci mám osobák 2:12, ale to jsem trénoval speciálně na tuhle trať. To už je stovka pod sedmnáct. Osmkrát za sebou.

Forma teď je – jak s ní naložit?
Chtěl bych ještě běžet nějakou desítku. A pak kvalifikaci o ligu za Rumburk. A přemýšlím ještě o veteránském mezinárodním mítinku v Lovosicích.