Poslední zápas letošní ženské basketbalové ligy byl totiž pro Michaelu Uhrovou tím posledním v kariéře. „No, technicky to poslední není, protože v úterý hrajeme ještě na USK. Ale je poslední na domácí palubovce, před boleslavským publikem," upřesnila Míša.

Kapitánka týmu s bohatými zkušenostmi z reprezentace se pro konec aktivní hráčské kariéry rozhodla i přesto, že v současné době hrála ve fantastické formě, což potvrdil i manažer Slovanky František Chmela.

„Jen těžko bychom v lize hledali lepší rozehrávačku českého původu, ale ona by se neztratila ani mezi cizinkami. Nemá cenu zde vypočítávat úspěchy, které dosáhla ve své kariéře. Ve vedení Slovanky věříme tomu, že Míša z lavičky nezmizí a z pozice trenérky se bude nadále podílet na vedení Slovanky," prozradil Chmela.

Podle svých slov dvaatřicetiletá hráčka s tímto rozhodnutím koketovala už poslední dvě tři sezony. „Řekla jsem si, že budu hrát, dokud mi to zdraví dovolí. Ovšem loňskou sezonu jsem neodehrála v takovém stavu, v jakém bych si ideálně představovala, bolela mě kolena i kotníky, prostě jsem se tím protrpěla," líčí na basketbalistku až nezvykle drobná blondýnka.

Přesto ale v letošní sezoně nechyběla prakticky v žádném utkání, což bylo překvapení především pro ni samotnou.

„Rozhodnutí skončit za mě vlastně udělalo moje tělo. Nechci ho pokoušet, abych pak mohla ještě dál rekreačně hrát nejen basket. Ráda bych si třeba zalyžovala, projela se na kole a tak dále," vypočítává důvody Míša Uhrová.

Nechtěla také riskovat, že by v příští sezoně skončit musela, i to, aby si rozlučku užila a skončila z vlastní vůle, nikoliv z nutnosti, byl jeden z důvodů. „Jsem ráda, že se můžu rozloučit takhle, tedy v zápase a z palubovky, bude to můj den, nerada bych tu třeba příští rok na fanoušky mávala sádrou," dodala.

Míša Uhrová začala s profesionální kariérou basketbalistky téměř před sedmnácti lety, kdy přestoupila do Trutnova, tudíž i její tělo je za dlouhou dobu vrcholového sportování řádně opotřebované.

Basketbal ji ale zlákal už v pouhých pěti letech, a svůj první koš dala jako šestiletá.

„V rodině basket nemáme, táta sice kdysi hrával, ale čistě rekreačně. Vlastně to byla náhoda, všechny kamarádky v Čelákovicích se tehdy hlásily do basketbalového kroužku, ono tam navíc moc na výběr nebylo, a tak jsem šla s nimi," vzpomíná.

A je po tolika letech vůbec připravená na život bez intenzivního sportovního zápřahu? „Myslím, že ano. Tady na Slovance vlastně působím poloprofesionálně, dřív jsem byla zvyklá trénovat i v dopoledních hodinách a žít basketbalem čtyřiadvacet hodin denně."

Proto už poslední rok všechno směřuje k civilní práci, dokonce studuje a chystá se dokončit obor farmaceutický laborant. Má v plánu pracovat v lékárně, protože tuhle práci narozdíl od košíkové v rodině mají a inklinuje k ní odmalička. „Maminka je magistra farmacie, teď se osamostatnila a má svoji lékárnu, takže plánujeme takový rodinný podnik," vysvětlila s úsměvem.

Navíc, jak už prozradil František Chmela, dostala od Slovanky nabídku zůstat na trenérské lavičce a předávat své zkušenosti dalším hráčkám. „Slovance zůstanu věrná, na lavičce mě budete vídat dál, ale už ne v dresu," slibuje Míša Uhrová.

Koš a míč jsou pro ni opravdu návykové, očemž svědčí i to, že je také reprezentační trenérkou takzvaného trojkového basketbalu, což je relativně nový sport, který z klasického basketu vychází a má s ním řadu společných prvků, které kombinuje se streetballem.

V něm ji čeká mistrovství světa žen v Moskvě a řada zápasů po republice, jejichž cílem je tento sport propagovat. Jako vrchol sezony pojede s reprezentací na mládežnickou olympiádu do Číny.