Kolik let se věnujete basketbalu a kde jste začínala?

Hrála jsem přes dvacet let. Začínala jsem v Praze na Petřinách, kde jsem vyrůstala. Jak se potom kluby různě spojovaly a přecházela jsem mezi nimi, tak nejvíc jsem spojená se Spartou a potom se Slovankou. V té jsem nejdřív hrála čtyři roky. Po těchto čtyřech letech se mnou majitelé klubu již nechtěli prodloužit smlouvu, tak jsem odešla do Slavie, kde jsem byla dva roky. Pak jsem se opět vrátila na další čtyři roky do Slovanky. Nejdelší čas jsem tedy strávila tam.

Co Vás vedlo do Boleslavi?

Slovanka byla původně pražský klub. Potom jsme se přemístili do Boleslavi. Ze začátku jsme to nepřijali úplně dobře, každopádně to nakonec bylo super. S městem jsme hodně splynuli, ta moje první čtyřletá éra ve Slovance byla skvělá. Lidi si zvykli na nás chodit, fandili nám a pamatuji i sezony, kdy byly plné haly a bylo to lepší, než kdybychom hráli v Praze.

Kateřina Jurková (vlevo) v dresu Slovanky.

Hrajete ještě aktivně?

Už ne. Teď se věnuji jen trénování.

Kdy jste uzavřela svoji kariéru?

Loni, to znamená, že poslední zápasy jsem odehrála někdy v březnu nebo dubnu. Je pravda, že ještě v červnu jsem potom byla s reprezentací trojkového basketbalu na kvalifikaci na ME ve Francii. To už ale taky bylo poslední. Už jsem jen trenérkou.

Jak dlouho trénujete Slovanku?

Je to hodně čerstvá záležitost, přibližně měsíc.

Je těžké soupeřit v ženské lize s pražským USK?

Ano, ohromně. Jejich tým je na jiné úrovni, jejich hráčky jsou úplně někde jinde. A to nemluvím jen o českých hráčkách, v USK mají světově nejlepší hráčky. Řekla bych, že je to skoro jiná liga.

Kam byste chtěla dovést Slovanku?

To je těžké… Samozřejmě máme ambice, člověk by neměl směřovat nízko. Musím ale respektovat to, že jsem naskočila do rozjeté sezony, holky to taky mají obtížné. Mám tam hráčky, které u toho pracují nebo studují, nemůžeme se tedy bavit o profesionálním sportu ve stoprocentním slova smyslu. V rámci našich možností si myslím, že páté až osmé místo, a tedy postup do play-off, by bylo super.

Jak boleslavské basketbalistky vnímají, že je trénuje mistryně světa? Ví to vůbec?

Určitě to ví, protože ač to teď jsou moje svěřenkyně, tak dlouhá léta to byly moje spoluhráčky. Moc dobře mě znají, ví, kdo jsem. Není to tak, že by do šatny přišel někdo úplně nový… Jen se změnilo to postavení v šatně. Ani ke mně nepřistupují jako k mistryni světa. Máme spolu kamarádský vztah, a to je víc než podobná ocenění.

V kabině to tedy máte založené na přátelství?

Samozřejmě si hledám to svoje místo. Předtím to mezi námi jako spoluhráčkami bylo opravdu na stejné vlně. Teď se přeci jen snažím mít trochu odstup. Přestože vztahy jsou pořád kamarádské, tak naše hierarchie je jiná. Ony by měly plnit to, co já říkám. Zatím se to daří. Záleží také na tom, jak jim to podám. Nemůžu to říct vyloženě direktivně, ale ani příliš mírně. Musím zkrátka být někde mezi.

Jak Vy sama vzpomínáte na ten velký triumf?

Byla to opravdu pohádka. Jely jsme tam bez očekávání, začátek turnaje nám tolik nevyšel. První hrací den jsme až v prodloužení vyhrály nad Cookovými ostrovy. Další hrací dny už jsme ale jen vyhrávaly a naše hra byla zápas od zápasu lepší. Bylo to fajn, potkalo se spoustu věcí. Byla tam určitá dávka štěstí, ale zase to nechci snižovat, protože si myslím, že jsme měly výborný tým. Rozehrávačka Míša Uhrová je hráčka par excellence, ta nás táhla celou dobu. Měly jsme vynikající pivotku Terku Vorlovou, kterou mám teď ve Slovance, pak tam byla mladá Sára Krumpholcová, která zahrála taky skvěle. Já tam byla jako takový černý kůň, plnila jsem to, co ode mě tým očekával. Snažila jsem se hlavně bránit a doskakovat, ale v některých zápasech jsem i dala dost bodů. Vzpomínám na to ráda, bylo to skvělé.

Mohla byste popsat rozdíly mezi trojkovým a klasickým basketbalem?

Pro laiky může být ten trojkový asi i trochu atraktivnější. Je rychlejší, jen deset minut čistého času, má to spád, divák se nenudí. Z pohledu hráčky je to rychlejší, tvrdší a máte méně času napravovat chyby. Každá chyba je mnohem víc vidět.

Kam jste si vystavila zlatou medaili?

Visí mi vedle památeční medaile z maratonu. Nemá žádné speciální místo, je zařazená mezi ostatními, které jsem kdy vybojovala. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že má pro mě stejnou cenu, jako ty ostatní. Má pro mě cenu samozřejmě mnohem vyšší.

Kateřina Jurková, 29 let
– rozená Novotná
– členka vítězného českého týmu na MS v trojkovém basketu 2016
– vystudovala postgraduální studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy
– k tomu studuje na 1. lékařské fakultě UK obor nutriční specialista
– většinu volného času jí zabírá sport a kultura
– cíl: učit na VŠ (ideálně na FTVS UK)

AUTOR: Michal Konvalina