Boleslavský rodák Jiří Crha má za sebou 50 let úspěchů jako krasobruslařský trenér. Je jen škoda, že to po většinu času bylo na zahraničním ledě.

Nedávno se uskutečnila na Malé scéně Městského divadla v Mladé Boleslavi zajímavá talk show. Jejím hlavním protagonistou se stal boleslavský rodák Jiří (George) Crha, kterého si dříve narození sportovní příznivci jistě zapamatovali jako nadějného krasobruslaře.

A právě sportovní osudy dnes světoznámého krasobruslařského trenéra byly hlavním tématem besedy v sále Malé scény, zaplněné členy Klubu přátel divadla a kamarády Jiřího Crhy. Namísto dvou hodin se beseda protáhla na čtyři hodiny.

Dětství

Jiří Crha se narodil 25. dubna 1938 v tehdejším boleslavském městském útulku a své mládí prožil na nedaleké Kolonii.

Léta trávil na trampské osadě nedaleko Pleskotského mlýna pod Vyskeří a Nebáku. V zimě pak se svým otcem, známým pod přezdívkou Kidovec, a hokejovým hráčem tehdejšího BK Mladá Boleslav, který byl v sezoně 1938 – 39 prvoligovým klubem, vyrůstal na zamrzlé Klenici na starém kluzišti na Štěpánce.

„Bylo to kouzelné místo, zvláště když stromy na Štěpánce byly zasypány čerstvým sněhem. Prostě hotová zasněžená romance. Bylo to prioritní místo mého mládí,“ zavzpomínal Jiří Crha. „Samozřejmě že jsem chtěl hrát hokej jako táta, ale začal jsem obdivovat krasobruslaře, protože v té době byl v Boleslavi velice aktivní krasobruslařský klub,“ vysvětlil důvod, proč později od hokeje pláchl ke krasobruslení.

Krasobruslařské začátky

„Nemohu nevzpomenout na předsedu klubu pana Bouska, pozdějšího známého hokejového rozhodčího Šmelhause, na krasobruslařky Věru Talentíkovou, Janu Marešovou, Evu Věchtovou – Bosákovou, Tintěrovou, Holoubkovou, sestry Krčilovy a sourozence Bouskovy, stejně jako mladičkou Mílu Kučerovou – Novákovou, která později trénovala sourozence Romanovy,“ zavzpomínal na některé známé tváře Jiří Crha.

Po válce krasobruslařský klub zanikl a k jeho znovuvzkříšení došlo začátkem 50. let. V tu dobu také Jiří Crha opustil dráhu hokejisty a přešel ke krasobruslení. Vycítil, že není typem pro kolektivní sport, ale individuální.

Stále se bruslilo na přírodním ledě na Štěpánce a spoléhalo se tak na matku přírodu. „V té době byly mými kolegyněmi v oddíle Marta Tobiášová, Jindra Mašková, Hanka Hanková, Hana Kokosová, Jana Cynyburková a mně začalo vadit, že jsem mezi děvčaty sám. Podařilo se mi pracně přemluvit mého kamaráda ze školní lavice Vláďu Blechu, který nikdy nezkazil žádnou legraci. Dále v oddíle působila omladina, jako Míťa Springrová, moje sestra Hana, Hana Jabůrková, sestry Petráčkovy a taneční pár Miroslav Čuban se svou sestrou Hanou. V roce 1956 začal také fungovat nově postavený zimní stadion,“ vzpomínal dále Jiří Crha.

Nastal životní zlom

V roce 1957 nastal ve sportovním životě Jiřího Crhy nečekaný zlom. Postaral se o něj nabídkou krasobruslařský komik Jan Kaapěs. „Nabídka spočívala v možnosti stát se profesionálním krasobruslařem v nově založeném krasobruslařském uměleckém souboru, tehdy zvaném Československá lední revue.

Nabídku jsem přijal a v létě 1957 jsem už se souborem vystupoval v Moskvě,“ vysvětlil svůj vstup do profesionálního krasobruslení Jiří Crha.

„Věděl jsem, že ve srovnání s pražskými krasobruslaři, kteří měli možnost přípravy na umělém ledě, budu mít rezervy, ale byl jsem rozhodnut rezervy smazat. Byl jsem rozený komediant, který miloval i divadlo, a sám jsem si divadelní prkna vyzkoušel. V roce 1958 jsem se souborem absolvoval sedm set představení v tehdejší NDR. Třeba v roli Harlekýna, kterou jsem párově bruslil se Soňou Balunovou. Soňa a její manžel se proslavili jako několikanásobní mistři republiky a Evropy v párové jízdě,“ vzpomínal Jiří Crha na své působení v Pražské revui.

Vojna byla kojná

V roce 1958 nastoupil Crha vojenskou povinnost. „Měl jsem kliku, protože ze známosti mě major Milan Tomsa odvelel na mé přání do tehdejších Žižkových kasáren. To mi pomohlo, abych se udržoval ve formě i v době, kdy jsem oblékl uniformu,“ řekl Jiří Crha.

Po vojně se boleslavský krasobruslař vrátil do Československé lední revue, kde působil do roku 1963.

Angažmá ve Vídni

Tehdy v Praze poprvé vystoupila slavná Vídeňská lední revue. Jiří Crha vedle Mileny Kladrubské dostal nabídku a smlouvu v ní vystupovat. Následovalo dvouroční turné po Evropě a Kanadě. A právě po návštěvě Kanady zaujala Jiřího Crhu myšlenka na trenérskou činnost. Pro to byla jediná možnost – emigrace!

Do té doby Jiří Crha byl v Rakousku legálně a poslušně platil procenta ze svých honorářů Pragokoncertu, jak bylo zvykem. „Když je člověk mladý, má dost velkou dávku odvahy jít za svým cílem,“ zavzpomínal na dobu emigrace Jiří Crha.

Emigrace

A tak se 1. května 1967 ocitl na montrealském výstavišti, kde se otvírala výstava Expo 67.

„Po zvládnutí němčiny jsem si musel zdokonalit svou angličtinu, než jsem mohl vstoupit na led. Do té doby jsem pracoval u známého Čecha v továrně na nábytek a u známé módní designérky Valerie Dubské ve firmě Vali, u které se později objevila jako modelka Ivana Trumpová.

„V roce 1969 jsem se oženil v Montrealu s Evou Tomášovou, která mi byla obrovskou oporou zvláště v době, kdy jsem dostal první trenérskou smlouvu. Trenérská práce se mi dařila, dostavovaly se první úspěchy mých svěřenců. V roce 1972, kdy se narodila dcera Veronica, se konalo mistrovství světa v Calgary ve státu Viktorie. Řekl jsem si: Jdi na západ, mladý muži! Ve Viktorii jsem velice úspěšně trénoval šestnáct let a má rodina se rozrostla o syna Filipa,“ vzpomněl si na své trenérské začátky Jiří Crha.

„Opravdový profík však nemůže sedět na jedné židli. Přišla nabídka do legendárního privátního klubu Minsto v Ottavě, kde jsem po dobu více než deseti let trénoval po boku známého Dona Jacksona, který byl mistrem světa v Praze v roce 1962,“ zavzpomínal na své další angažmá Jiří Crha.

Episoda v Kuvajtu

V roce 2000 přijal Crha velice exotické angažmá. Byl totiž vybrán z 80 trenérů, aby vedl privátní krasobruslařskou školu v Kuvajtu, tedy v končinách, kde zimním sportům z klimatických důvodů příliš neholdují.

Návrat domů

V roce 2001 se Jiří Crha nečekaně ocitl ve svém rodném městě, kde se stal hlavním trenérem oddílu Auto Škoda. „Za daných okolností to byla nevděčná funkce. Největší zklamání jsem zažil ve spolupráci s Veronikou Dytrtovou. Ta měla šanci potrápit na mistrovství ČR v roce 2002 mladičkou Krausovou v boji o titul a reprezentovat republiku na vrcholných evropských a světových soutěžích. Jenže všechno bylo jinak,“ s hořkostí zavzpomínal Jiří Crha.

Krasobruslařský svaz totiž sázel jen na Krausovou. „Tímto nesmyslným rozhodnutím jsme přišli o krasobruslařku, která nás mohla úspěšně po dobu několika let reprezentovat. Dodnes mi nejde na rozum, proč Veronika Dytrtová, vicemistryně republiky, nebyla automaticky v reprezentačním týmu,“ kroutil hlavou Crha nad nekompetentním rozhodnutím krasobruslařského svazu.

Úspěchy v Itálii

„Chystal jsem se vrátit k dětem do Kanady, když mi známý telefonicky nabídl možnost působit jako krasobruslařský trenér v Itálii,“ popsal jeden ze svých dalších osudových kroků Jiří Crha.

Ve slunné Itálii působí jako trenér i dodnes. „Od píky jsem začal trénovat pár krasobruslařek, které se pyšní, a já nakonec taky, že jsou na vrcholu svých kategorií v Itálii,“ řekl ke svému angažmá v Itálii Crha. „A právě v minulých dnech mi bylo oznámeno, že jsou nominovány do reprezentačního družstva Itálie. Mám z toho pochopitelně radost,“ uzavřel své povídání Jiří Crha.

Je jen škoda, že jeho obrovských trenérských zkušeností nedokázala a nedokáže využít jeho rodná země. Vynikající výsledky Jiřího Crhy hovoří za všechno.