„Na první start v sezoně to nebylo špatné. Skákalo se mi mnohem líp než minulý týden na tréninku,“ vyprávěla studentka kladenského sportovního gymnázia.

Pochvalovala si atmosféru. „Byla skvělá i bez diváků. Na dorosteneckých soutěžích se běžně nepouští reprodukovaná hudba a dění nekomentuje spíkr. Užila jsem si to,“ usmívá se světlovlasá skokanka, jejíž halové maximum je 172 centimetrů, pod širým nebem má osobák 176.

Atletika nebyl její první sport. Ve čtyřech letech se s bratrem objevila v hokejové přípravce. „Docela mě to bavilo, ale nemělo to dlouhé trvání. Pak jsem léta chodila do Sokola na gymnastiku,“ vzpomíná.

Ke konci základní školy závodila na Pohár rozhlasu v soutěži výškařek. „Na to, že šlo o premiéru, jsem skočila 138 centimetrů. Myslela jsem, že skáču flopem, ale až později jsem zjistila, že ho vůbec neumím. (smích) Do skoku jsem si hodně lehala a spíš šla nohama napřed,“ vypráví Kristýna o začátcích.

Zaujala ale Oldřišku Marešovou a olympionička ji poradila, že by stálo za to přejít k atletice. Nápad se čtrnáctileté školačce zamlouval. „Nejdřív jsem se tři měsíce s atletikou seznamovala. Potřebovala jsem získat nějaké základy a hlavně se naučit běhat, protože gymnastky běhají takovým zvláštním způsobem,“ usmívá se.

Kladenská výškařka Kristýna DvořákováKladenská výškařka Kristýna DvořákováZdroj: A.C. TEPO KladnoPak už začala skákat, ale i běhat překážky a vrhat koulí. Jak trénovala a rostla (když začínala, měla 170 centimetrů, teď měří 183) zlepšovala se a přicházely úspěchy.

„Loni to pro mě bylo kvůli covidu demotivující. Nikdo nevěděl, co bude za měsíc. Mistrák nám odložili na září a podařilo se mi ho vyhrát. Týden před tím jsem si skočila osobák 176. Forma přišla dřív, ale i tak jsem byla spokojená,“ říká.

„Konkurence mezi dorostenkami je vyrovnaná. Vždycky je to o štěstí, kdo má nejlepší den. Vážím si i třetího místa na loňském mistrovství republiky do 23 let,“ pokračuje dívka, o jejíž růst pečují dvě trenérky.

„S paní Evou Voňavkovou dělám většinu přípravy a překážky, Oldřiška Marešová se zaměřuje na techniku skoku,“ zmínila bývalou reprezentantku, k níž hodně vzhlížela.

Obdivovala i Michaelu Hrubou, která jako juniorka skočila 195 centimetrů, a ze zahraničí pak „dvoumetrovou“ Rusku Mariji Lasickeneovou.

Na Kladno Indoor se střetla právě s reprezentantkou Hrubou. „Utkaly jsme se už poněkolikáté, ale když to bylo poprvé, byla jsem celá vyplašená. Říkala jsem si, co se to děje, že jsem v soutěži se závodnicí, která skáče přes 190? Od té doby se to změnilo, bavíme se spolu. Míša je v pohodě, ale stejně je to pro mě pořád zvláštní,“ přiznává.

Kristýna Dvořáková toho kromě studia a atletiky už moc nestíhá. „Každý všední den kromě pátku jsem ve škole do půl čtvrté, takže pak jdu rovnou na trénink. Domů přicházím kolem půl sedmé a jsem ráda, že jsem ráda,“ konstatuje.

„Chtěla bych se zlepšovat. Konkrétní cíle nemám, ale jednou bych chtěla reprezentovat Česko. Těžko teď říct, jak mi to dál půjde, ale budu se o to snažit,“ přeje si.