Je fajn, že děti chtějí sportovat. Mají za sebou těžkou dobu, vzkazuje Formanová

Co pro žáky znamenalo, když vypadli ze školního režimu?
Celou dobu museli být online a sedět u počítačů. Myslím, že to pro ně muselo být velice náročné. Už jen tím, že jim ubyl pohyb, který měli po cestě do školy a nazpět.

Snažila jste se děti nějak povzbuzovat, aby se hýbaly?
Často jsem jim vzkazovala, ať od počítačů vždycky po nějakém čase vstanou, jdou si na chvíli zacvičit a odpoledne pak s kamarády vyrazí ven, aby měly pohyb. V atletickém oddíle jsme naproti tomu i přes nejtvrdší lock-down sportovali nepřetržitě, a tak jsem se to snažila přenášet i do školy.

Veslařský tvrďák přijde o svou pátou olympiádu. Obrečel jsem to, přiznává Synek

Je možné vůbec tělesnou výchovu vyučovat distančně?
Ano, všechno se řešilo přes aplikaci Classroom, i když s tělocvikem to bylo trochu složitější. Jednak probíhaly online hodiny v teoretické rovině, ale měli jsme i opravdové cvičení. Ne že bych studentům přímo předcvičovala, ale nasdílela jsem jim některé vhodné cviky, aby se trochu protáhli. Vedle toho jsem jim posílala výzvy třeba v podobě skákání přes švihadlo nebo jsem je zaměstnávala vědomostními kvízy, podle toho, jaká významná sportovní akce se právě konala.

Jaké máte zkušenosti po návratu do běžného vyučování?
Jsou různé. Na někom se to nepodepsalo, ale na některých dětech bylo trochu znát, že jsou silnější. Návrat se ale pozitivně podepsal na jejich psychice. Ani jsem nečekala, že by se do školy tolik těšily. Je vidět, že kolektiv a kamarádi jim chyběli.

Ludmila Formanová na desátém ročníku běžeckého závodu Vokolo priglu.Zdroj: Monika Hlaváčová

Setkala jste se s tím, že by některý žák v tělocviku nezvládl něco, co bylo předtím pro něj běžné?
To ne. Jsme ve škole jen pár týdnů. Jak jsem vedená ke sportu, dokážu být přísná a děti nešetřit, ale tentokrát jsem dobu do konce školního roku pojala tak, aby je to bavilo.

O co je největší zájem?
Věnujeme se hlavně kolektivním hrám. Nejvíc je baví softball, florbal, frisbee, ringo a kluky pochopitelně fotbal. Jde o zábavu, která přináší radost a smích. To jim chybělo a na to se těšili. Snažíme se být hodně venku a počasí k tomu vybízí.

Neuvažujete o tom, že byste rodičům dala přes prázdniny nějaký recept, aby vedli děti k aktivnějšímu pohybu?
Mohu jim to doporučit, ale neočekávám od nich žádnou zpětnou vazbu. Myslím, že je na každém jednotlivci, jak prázdniny pojme. Je to jejich volný čas. Někdo je prostě sportovně založený, jiný zase ne.

Dejte mu zlato! Sprinteři se nestačili divit, všechny je předběhl kameraman

Za jakých podmínek jste v době všemožných zákazů trénovali v atletickém oddílu?
Pohybovali jsme se venku a dodržovali všechna nařízení. Chodili jsme hodně do lesa a trénovali po skupinkách. Zažila jsem však při tom něco nezvyklého. V té době se mezi dětmi o sport zvýšil zájem. Jak jim chyběla škola, asi zjistily, že trénink je fajn. Nebyla jsem na stadionu čtyřikrát týdně jako obvykle, ale prakticky každý den. Navíc se k nám přidávaly děti z kolektivních sportů, jako jsou fotbal nebo hokej, které tenkrát nefungovaly.

Jak jste to zvládala?
Měla jsem z toho hlavně radost. Je moc fajn, vidět, když děti chtějí sportovat.