„Bylo to klidnější. Lukjaňuk měl v neděli nějaké problémy, už nemohl pořádně brzdit. Brzdil pravou nohou a musel zvolnit. My naopak nemuseli nikam pospíchat, vyloženě jsme si svou pozici kontrolovali,“ přiznal 35letý zkušený soutěžák, jenž sice byl v cíli spokojen, ale třetí vítězství v řadě na Barumce nijak euforicky neprožíval.

„Je to pěkné, ale není to pro mě důležité. Já chci závodit venku a touhle cestou jdu,“ zdůraznil Kopecký, který na Barumce ovládl 11 z 15 RZ.

I proto z něj stále nevyprchalo týden staré zklamání z druhého místa, kdy jej defekt připravil o prvenství v kategorii WRC2 v Německu.

„Na to neexistuje žádná náplast. Německo je Německo, Barumka je Barumka. Ten defekt mě mrzí ještě teď,“ povzdechl si Kopecký.

Jste šestinásobný vítěz, máte dvakrát více prvenství než piloti za vámi. Jak bujné budou oslavy?

Určitě budou pěkné, ale že bychom se dvakrát více opili, to zase ne. (smích)

Jak zhodnotíte závod?

Byl to náročný víkend. Vždycky se zde málo spí a hodně závodí. Vítězství ale veškerou únavu stírá, jsme spokojení.

Na rozdíl od loňska jste nedělní druhou etapu kontroloval.

Pindulu a Košíky jsme vyloženě projeli. Ale že bychom si je užívali, to zase ne. Vložky jsou kvůli rozbité trati hodně náročné, dávali jsme si velký pozor na defekt. Jestliže loni se začalo pozvolna a pak vše gradovalo, letos se závodilo ve velkém tempu už od prvních metrů.

V neděli bral dech především souboj švagrů. Co říkáte na to, jak jel Roman Kresta?

Hodně mě překvapil, hlavně na poslední rychlostní zkoušce. Osobně jsem souboj spíše tipoval na Tomáše Kostku, protože v podmínkách, v jakých se nacházel poslední úsek, musel člověk s vidinou top času malinko vypnout i mozek. Nejvíce jsem se nasmál Romanově komentáři v cíli, že je to blázinec a on je blázen.

Myslíte, že svými výkony soupeře motivujete, nebo už spíše štvete?

To je spíše otázka pro ně. Například Alexej Lukjaňuk všem dokazuje, že se nám dá stačit. Ano, máme tovární auto, ale obecně rozdíly v soudobých autech nejsou téměř žádné. Jednou funguje lépe motorově, jindy podvozkově. Když do toho jako Lukjaňuk dáte srdce, může jet kdokoliv s námi. (úsměv)

Vyhrál jste již po sedmnácté v řadě…

Nezkoumal jsem to, já na statistiky nejsem. Je to obdivuhodné. Je to díky týmu, autu, Škodovce, což je znát. Daří se nám zúročovat zkušenosti jak u nás, tak hlavně v zahraničí.

Je ve vašich silách vyhrát Barumku desetkrát?

Ty bláho, to nevím. Stejně jako jestli je důležité zde tolikrát uspět.

Máte už představu o své budoucnosti?

Mám vize a sny, ale k tomu je potřeba sehnat další věci, mimo jiné finance. Rád bych jel mistrovství světa WRC2, nejlépe opět v továrním týmu Škodovky.

Kde ještě letos pojedete?

Příbram už určitě nepojedu, ale věřím, že se ještě objevím ve Španělsku.