Jak se upekl váš návrat do Benátek?
Upekl se jednoduše. Švýcarská soutěž, kde hraji, po několika letech otevřela možnost hrát i za jiné kluby. Konečně umožnili hráčům přivydělat si i někde jinde. A prezident Benátek Petr Martinec neváhal a hned mě oslovil. Já jsem s tím ale už dopředu počítal, ještě než mi zavolal. A navíc termíny krásně sedí, nic se nám s českou a švýcarskou ligou nekryje.

Jaké jsou šance Benátek v extralize?
Uvidím, v jaké budu formě, ale jelikož jsem se propadl na žebříčku, tak bych měl hrát na pozici tři, kde bych měl zápasy vyhrávat a být možná tím jazýčkem na vahách ve vyrovnaných zápasech, tak si myslím, že šance na titul by nemusela být malá. Ale záleží, s čím přijdou ostatní týmy, zda nakoupí cizince, kteří by výrazně převyšovali ty naše. Ale i to budou mít těžké. Titul by letos mohl být reálný.



Co jste dělal přes léto?
Dělal jsem soustředění jako trenér, ale zároveň jsem se snažil připravovat kvalitně i sebe. A to jak badminton, tak i fyzičku. Také jsem musel léčit zápěstí, které jsem si poranil při pádu a měl jsem naprasklou člunkovou kůstku. Ale příprava vypadala dobře.

Plánujete i nějaké turnaje v zahraničí?
Ani moc ne. Od ledna totiž nejsem v reprezentaci. Nějak jsem se nenašel v seznamu hráčů pro národní tým. Asi už jim konečně došlo, že jsem starej. Takže není podpora a já nejsem připravený si to nyní platit sám. Každopádně úplně zabalit to také nechci. Pořád mě to hraní baví. Hraji tak nějak stejně jako před deseti lety. Akorát ta regenerace je delší. A zahraniční turnaje mi pomáhají udržet si úroveň pro ligové soutěže. Pár turnajů asi absolvuji a spojím je třeba i s nějakou zajímavou dovolenou. Takže spíš to budou nějaké exotické turnaje, jako třeba letos na Jamajce.